Článek
Nárůst přihlášek na gymnázia se sportovní přípravou je fascinujícím fenoménem, který ukazuje, jak dnešní mládež (nebo spíše jejich rodiče) sní o kombinaci sportovní slávy a kvalitního vzdělání. Ale co klasická řemesla? Zatímco sportovní gymnázia praskají ve švech, učiliště nabízející obory jako zedník, řezník nebo truhlář zoufale hledají nové studenty. Proč je dnes „cool“ být sportovcem, ale ne řemeslníkem? Pojďme se na tento kontrast podívat blíže.
Sportovní gymnázia: Olympijský sen pro každého
Jak jsme již zmínili, zájem o sportovní gymnázia roste raketovým tempem. Zatímco dříve byla sportovní gymnázia doménou skutečných talentů – dětí, které trávily víkendy na hřištích, v bazénech nebo na atletických drahách. Dnes? Stačí mít Instagram plný fotek z posilovny (samozřejmě s filtrem) a pár videí, jak házíte míčem na koš, a už jste adeptem na sportovní kariéru. Proč by ne? Vypadá to dobře na sociálních sítích a rodiče mohou s hrdostí vyprávět sousedům, že jejich dítě studuje „sportovní školu“. To zní mnohem lépe než „náš Pepa hraje Fortnite 12 hodin denně“.
Deset nejžádanějších oborů podle počtu přihlášek
Ale realita bývá jiná. Mnoho studentů si brzy uvědomí, že ranní tréninky a náročné studium nejsou pro každého. Přesto zájem neklesá – možná proto, že být „sportovcem“ zní mnohem atraktivněji než být „zedníkem“.
Pohybové aktivity dnešních žáků: Realita vs. Instagram
Podle statistik se pohybová aktivita dnešních dětí dlouhodobě snižuje. Studie ukazují, že většina dětí nesplňuje ani minimální doporučení pro fyzickou aktivitu (60 minut denně). Ale kdo potřebuje skutečný pohyb, když můžete sedět doma a sledovat videa o tom, jak cvičí ostatní? Generace Z si osvojila nový druh sportu – maraton v přepínání mezi TikTokem a YouTube.
A přesto se počet přihlášek na sportovní gymnázia zvyšuje. Jak to vysvětlit? Možná jsme svědky nové éry „gaučového sportování“, kde je hlavním kritériem pro přijetí schopnost napsat motivační esej o tom, jak vás inspiroval váš oblíbený e-sportový hráč.
Řemesla: Zapomenutý poklad
Zatímco sportovní gymnázia zažívají boom, učiliště zaměřená na klasická řemesla bojují o přežití. Obory jako zedník, řezník nebo instalatér jsou dlouhodobě podceňovány, přestože poptávka po těchto profesích roste. Když potřebujete opravit střechu nebo nainstalovat nový kotel, zjistíte, že najít dobrého řemeslníka je téměř nemožné.
Proč tedy mladí lidé nechtějí studovat řemesla? Možná proto, že společnost stále vnímá manuální práci jako něco méněcenného. A přitom právě řemeslníci mají často lepší finanční vyhlídky než průměrný absolvent humanitních oborů.
Porovnání: Sportovec vs. řemeslník
Pojďme si udělat malé srovnání mezi tím, co nabízí sportovní gymnázium a co učiliště zaměřené na řemesla:
Z tohoto srovnání je jasné, že zatímco sportovní gymnázia nabízejí prestiž a možnost splnit si sny o velké kariéře, řemeslné obory poskytují stabilní a praktické uplatnění. Ale kdo by chtěl být „praktický“, když může být "slavný"?
Rodiče jako hybatelé trendů
Jedním z hlavních důvodů nárůstu zájmu o sportovní gymnázia je tlak rodičů. Ti často vidí ve svých dětech potenciál, který tam možná ani není. Proč by ale chtěli své dítě poslat na učiliště, když mohou snít o tom, že jednou budou stát v první řadě na olympijských hrách?
Na druhou stranu rodiče dětí studujících řemesla často čelí společenskému tlaku. „Proč jsi ho nedal/a na gympl?“ slýchají od známých. Přitom právě tyto profese jsou klíčem k fungování společnosti.
Budoucnost: Kdo vyhraje?
Pokud bude současný trend pokračovat, můžeme očekávat dvě věci:
- Sportovní gymnázia budou nadále plná studentů snících o kariéře profesionálních atletů.
- Řemeslné obory budou dál čelit nedostatku zájemců.
Ale co se stane za 10 nebo 20 let? Až bude potřeba postavit nový dům nebo opravit silnici? Možná zjistíme, že mít v populaci dostatek zedníků je důležitější než mít další generaci gaučových atletů. A kdo se bude smát naposledy? Ten, kdo má střechu nad hlavou a funkční kotel.
Závěr: Rovnováha je klíčem
Není nic špatného na tom chtít být profesionálním sportovcem. Ale stejně tak bychom měli podporovat mladé lidi v tom, aby se nebáli manuální práce a studovali obory s praktickým uplatněním. Protože až příště budete hledat dobrého řezníka nebo pokrývače, možná si vzpomenete na tento článek – a když ne, alespoň v řeznictví, nebo při opravě střechy, pozdravte svého bývalého budoucího olympionika a doufejte, že mu taktický trénink ze školy pomůže odříznout ne soupeře, ale hezký kus kýty, případně, že bude na střeše hbitý, jako na bradlech.
