Článek
Před odletem mám vždycky pocit, že jsem sbalená dokonale. Kufr je malý, všechno má své místo a já si říkám, že bezpečnostní kontrolou projdu během pár minut. Jenže pak položím zavazadlo na pás a najednou zjistím, že jsem zase něco zabalila přesně tak, jak jsem neměla.
Nejhorší na tom je, že většinou nejde o nic zakázaného. Jen mám některé věci uložené tak nešikovně, že je pracovníci bezpečnostní kontroly potřebují vidět samostatně. A zatímco já pak lovím v přeplněném batohu, za mnou se tvoří fronta.
Postupem času jsem si proto vytvořila seznam věcí, které už se snažím balit jinak. A některé z nich možná překvapí i vás.
- Tekutiny schované hluboko v kufru
Tohle jsem dělala pravidelně. Šampon, krém, parfém nebo deodorant jsem pečlivě uklidila do boční kapsy, aby se nic nevylilo. Jenže pak jsem u kontroly zjistila, že právě tam se k nim potřebuje dostat pracovník.
Dnes mám všechny tekutiny uložené tak, abych je mohla v případě potřeby rychle vyndat. Ideálně pohromadě a podle pravidel konkrétního letiště.
Nejhorší je, když člověk začne lovit malou lahvičku na dně kufru a mezitím za ním čeká deset dalších lidí.
2. Elektroniku nechám úplně naspodu
Notebook, tablet nebo větší elektroniku si někdy balím s pocitem, že ji tak nejlépe ochráním. Jenže pokud ji bude potřeba při kontrole vyndat, musím kvůli ní vyházet polovinu batohu.
Dnes už elektroniku ukládám co nejblíž horní části zavazadla. Pokud ji potřebuji vyndat, mám ji během několika vteřin venku.
U některých letišť se pravidla pro vyndávání elektroniky liší, takže vždy sleduji pokyny personálu. Když ji vyndat nemusím, samozřejmě ji nechávám uvnitř.
3. Powerbanku schovám mezi oblečení
Powerbanku mám v příručním zavazadle, protože lithiové baterie mají pro přepravu specifická pravidla. Jenže někdy ji zastrčím mezi trička a pak ji při kontrole složitě hledám.
Dnes ji mám raději v samostatné kapse. Je to přehlednější a v případě kontroly ji snadno ukážu.
Navíc mám jistotu, že ji omylem nenechám v odbaveném kufru, kam náhradní lithiové baterie a powerbanky běžně nepatří.
4. Kosmetická taštička je přeplněná
Moje kosmetická taštička dokáže během cestování neuvěřitelně narůst. Přidám krém, balzám na rty, parfém, řasenku, dezinfekci a několik dalších drobností.
Problém nastane, když se v ní snažím najít konkrétní tekutinu. Najednou nevím, co je kosmetika, co je tekutina a co jsem tam vlastně před odletem vůbec dala.
Dnes si proto tekutiny připravuji přehledněji a hlídám jejich množství i způsob balení podle pravidel letiště. Kosmetiku, kterou během letu nepotřebuji, nechávám raději v odbaveném zavazadle.
5. Láhev s vodou mám plnou
Tady jsem se několikrát přistihla, že jsem na ni jednoduše zapomněla. Člověk spěchá na letiště, koupí si vodu a pak si uvědomí, že ještě musí projít kontrolou.
Plnou láhev obvykle přes bezpečnostní kontrolu neprovezete. Prázdnou láhev si ale můžete vzít s sebou a po kontrole ji znovu naplnit, pokud je to na letišti možné.
Od té doby mám v batohu prázdnou lahev a vodu řeším až po kontrole.
6. Jídlo zabalím úplně navrch
Na první pohled to zní jako dobrý nápad. Jenže některé potraviny mohou při kontrole vyžadovat dodatečné posouzení, zejména pokud mají tekutou nebo gelovou konzistenci.
Proto si svačinu balím tak, abych věděla, co přesně vezu. Pevné potraviny bývají jednodušší, zatímco jogurty, pomazánky nebo omáčky mohou spadat pod pravidla pro tekutiny.
Nechci pak u pásu vysvětlovat, proč mám v batohu skleničku domácí marmelády.
7. Kabelku nacpu až po okraj
Kabelka je pro mě něco, co běžně neřeším. Jenže před odletem do ní často nacpu všechno možné. Mobil, peněženku, kosmetiku, sluchátka, nabíječku, knihu, svačinu a někdy ještě věci, které jsem našla v kapse bundy.
Pak ji musím při kontrole vykládat a najednou zjistím, že v ní mám polovinu domácnosti.
Dnes se snažím mít kabelku co nejpřehlednější. Věci, které nepotřebuji během letu, nechávám v hlavním zavazadle.
8. Ostré předměty schovám „jen na chvíli“
Nůžky, pilníček nebo malý kapesní nůž mohou skončit v příručním zavazadle úplně náhodou. Stačí, když jsem je měla v kabelce předchozí den a při balení jsem na ně zapomněla.
Právě proto před cestou dělám rychlou kontrolu všech kapes. Projdu batoh, kabelku i pouzdra, která běžně používám.
Některé předměty mohou být v kabině zakázané nebo omezené a u bezpečnostní kontroly už není prostor na argument „já jsem zapomněla“.
9. Kabely a nabíječky mám všechny dohromady
Když mám všechny kabely v jednom velkém klubku, kontrola může být zbytečně nepřehledná. Navíc se mi stává, že pak hledám konkrétní nabíječku několik minut.
Dnes používám malou taštičku nebo organizér. Všechny kabely mám pohromadě a elektronika je díky tomu přehlednější.
Pokud mě pracovník požádá o vyndání konkrétního zařízení nebo příslušenství, nemusím rozebrat celý batoh.
10. Všechno zabalím tak, aby to bylo dokonale „uklizené“
Tohle je možná největší paradox. Čím dokonaleji mám někdy kufr zabalený, tím horší může být jeho kontrola.
Vrstvy oblečení, kosmetika, elektronika a různé drobnosti jsou namačkané přesně na svém místě. Jenže když potřebuji něco vyndat, začnu všechno přeskládávat.
Dnes už se snažím myslet při balení také na bezpečnostní kontrolu. Věci, které mohou být potřeba ukázat, mám nahoře. Elektroniku a tekutiny mám přehledně uložené. A všechno, co si mohu připravit předem, připravuji už doma.
Bezpečnostní kontrola totiž není jen o tom, co si do letadla beru. Stejně důležité je i to, jak si věci zabalím.
Po několika letech cestování jsem zjistila, že největší problém nebývá v tom, že bych si s sebou chtěla vzít něco zakázaného. Mnohem častěji si jen zkomplikuji život tím, že mám povolené věci uložené úplně neprakticky.
A právě proto si před cestou dávám pár minut navíc. Zkontroluji tekutiny, projdu kapsy, zkontroluji elektroniku a hlavně si rozmyslím, co budu potřebovat vyndat.
Díky tomu dnes většinou projdu kontrolou mnohem rychleji. A hlavně nemusím před ostatními cestujícími vytahovat z kufru všechno, co jsem do něj večer před odletem tak pečlivě nacpala.
