Článek
Záchod, který vás zaskočí hned u dveří
Tradiční japonský záchod zvaný washiki svým tvarem připomíná miniaturní pisoár zabudovaný vodorovně do podlahy. Uživatel se nad ním dřepí tváří k polokruhovému krytu, tedy ke zdi v zadní části záchodu.
Toto otočení má ryze praktický důvod: u většiny japonských dřepových záchodů je vzadu vyvýšená část se splachováním a odvodem odpadu, ke které je třeba se otočit čelem. Kdo by stál zády k vyvýšené části, nesměřoval by správně nad odtok a riskoval nepříjemný výsledek. Stačí pamatovat jedno jednoduché pravidlo: tvář ke krytu záchodu, záda ke dveřím kabinky.
Dřep, který tělu dělá dobře
Japonský dřep nad záchodem není jen tradicí, ale má solidní fyziologické základy. Dřepová poloha při vyprazdňování je přirozenější, protože umožňuje lepší uvolnění svalu puborectalis a narovnání anorekálního úhlu, díky čemuž dochází k rychlejší a snazší defekaci.
Naopak chronické přetěžování, ke kterému dochází při sezení na klasickém záchodě, zvyšuje riziko hemeroidu nebo onemocnění pánevního dna. Japonský záchod se tak ukazuje být nejen kulturní zvláštností, ale i ergonomicky promyšleným řešením, které má v nejpřímějším slova smyslu vaše tělo na své straně.
Technologická revoluce za záchodovými dveřmi
Zatímco washiki záchody postupně ustupovaly sedacím modelům, rok 1980 přinesl skutečnou revoluci. Firma Toto tehdy uvedla na trh svůj první Washlet, kombinaci klasického záchodu a evropského bidetu.
Marketingová strategie byla geniálně promyšlená: první přístroje byly instalovány do exkluzivních golfových klubů, jejichž členové zastávali vedoucí pozice ve velkých firmách, a právě tito vlivní zákazníci si na ně rychle zvykli. Průlom do širokého povědomí přinesla televizní reklama z roku 1982 se sloganem „Zadek také chce být omýván,“ v níž vystoupila populární herečka.
Do roku 1998 bylo prodáno 10 milionů Washletů a do roku 2015 pak čtyřicet milionů. Dnes elektronický záchod s bidetem vlastní přes 80 procent japonských domácností se dvěma a více členy.
Zvuková princezna stojí na stráži soukromí
Japonský záchod odráží i kulturní citlivost typickou pro tuto zemi. V sdílených záchodových prostorách se mnozí uživatelé styděli za zvuky, které při návštěvě vydávají, protože tyto zvuky byly považovány za trapné nebo nevychované. Aby přirozené zvuky zakryly, ženy běžně spouštěly splachování opakovaně, což vedlo ke značnému plýtvání vodou.
V reakci na to v 80. letech uvedlo zařízení Otohime, které po aktivaci přehraje zvuk splachování, aniž by skutečně pustilo vodu, čímž šetří jak životní prostředí, tak uživatelovu důstojnost. Název Otohime doslova znamená Zvuková princezna, což japonské tradici diskrétnosti dokonale odpovídá.
Pokud tedy plánujete cestu do Japonska a narazíte na washiki záchod, zapamatujte si jedno: otočte se čelem k vyvýšené části s poklopem a postavte se pevně oběma chodidly na podlahu. Záchod pak funguje přesně tak, jak byl navržen, fyziologie je na vaší straně a Zvuková princezna se postará o zbytek.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Toilets_in_Japan
https://en.wikipedia.org/wiki/Squat_toilet https://wakudokijapan.com/toilets/
https://www.anaexperienceclass.com/the-evolution-of-the-japanese-toilet/
https://www.nippon.com/en/behind/l00131/
https://www.nippon.com/en/features/h00185/high-tech-toilets-become-standard-household-equipment-in-japan.html
https://www.nippon.com/en/guide-to-japan/gu900284/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12219158/
Obrázek
„how to use the japanese-style toilet“ by Yuya Tamai is licensed under CC BY 2.0.
