Článek
O víkendu vyrazila pouť, takový dost hrůznorodý cirkus, směrem na Pražský hrad. Svolal to spolek českých fašistů pod líbezně slovanským názvem Svatopluk. Kráčeli tam spolu ruku v ruce čeští fašisté s českými komunisty.
Malá historická vsuvka:
Svatopluk byla historická postava, která vládla slovanským kmenům na území Velké Moravy konce 9. století a o které se později vykládaly legendy, z nichž ta nejslavnější je o třech prutech (legenda je nepůvodní, pravděpodobně převzatá z antického Řecka).
Kapku větší historická vsuvka:
Legenda o velké, silné říši Slovanů pod vládou moudrého Svatopluka byla ovšem líbivá a neodolatelná. Co na tom, že bychom jejich jazyku nerozuměli (mluvili různými variantami praslovanštiny a dnes bychom jim asi nerozuměli ani dobrý den). Co na tom, že nešlo o Čechy nebo Slováky, národní identity tehdy vůbec neexistovaly. Národovci, vlastenci i „vlastenci“ si stejně tuhle legendu pilně půjčovali už od dob Národního obrození.
„Fasces“ (svazek prutů se sekerou) jako symbol silného státu a silného vůdce, symbol disciplíny a podřízení jednotlivce celku, je italský fašismus. Ony legendární Svatoplukovy pruty se našim českým fašistům dost šikly: hele, máme náš vlastní, domácí fašistický symbol a vypadá skoro stejně jako ten Mussoliniho, hurá. Legendu Svatopluka a jeho pruty začala používat Národní obec fašistická a hlavně pak fašistická Vlajka.
Součástí Vlajky byly i po vzoru německých SA/SS paramilitární oddíly radikálních nacionalistů, „ochránců jednoty národa“ proti nepřátelům, zejména proti levičákům, Židům, cizákům a vůbec proti „rozkladu republiky“ - a hádejte, jak se jmenovali. Ano, jmenovali se Svatoplukovy gardy.
A copak říká Jan Rys-Rozsévač?
„My nepřipustíme návrat k tomu, co bylo: ke židovské demokracii, k hašteření stran, k rozkladu národní síly. Na to už není místo! Přijde nový řád.“
„Doba, kdy byl člověk měřítkem všech věcí, je definitivně pryč. Ne svoboda jednotlivce, ale velikost národa je smyslem našeho zápasu.“
Oblouk do přítomnosti:
Nějak jsme to naše české vyrovnání s fašismem hodně zanedbali. Přesvědčili jsme sami sebe, že fašismus a nacismus na nás zaútočil a my jsme byli jeho nevinnou obětí. Nás je třeba litovat a za všechno zlé může Němec. A úplně jsme zapomněli nejen ty stovky českých donašečů, co bonzovali na gestapo souseda, protože je štval. Ale úplně jsme ignorovali i naše české fašisty, otevřeně kolaborující, ty hajlující spoluobčany s nášivkami Svatoplukových prutů, členy Vlajky, naše fašisty. Přece my jsme oběť a oběť nemůže být pachatelem, že.
A přítomnost:
Máme je tady zase. České fašisty. Ani se tím netají, říkají si Spolek Svatopluk a zcela otevřeně navazují na český fašismus. A zcela otevřeně říkají, co chtějí: chtějí změnu režimu.
Kdyby někdo nechápal, co změna režimu znamená, tak znamená konec demokracie tak, jak jsme si ji užívali posledních 35 let. Demokracie, která má své instituce, nezávislou moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Má své ústavní pojistky, které omezují moc státu a zabraňují zneužití moci ve sféře lidských práv. Má systém brzd a protivah. Má svobodnou občanskou společnost, tedy souhrn nevládních organizací a institucí, které projevují zájmy a vůli občanů; má svobodu projevu.
Ve všech těchto ohledech patří dnes Česká republika k těm nejsvobodnějším a nejdemokratičtějším zemím na světě. A právě tohle chtějí naši fašisté změnit, přesně na tohle myslí tou změnou režimu. Nahraďte Rozsévačovu „židovskou demokracii“ „libtardy a progresivisty“, nahraďte jeho „hašteření stran“ „zkorumpovanými politickými stranami“, nahraďte „ne svoboda jednotlivce, ale velikost národa je smyslem“ „politickými neziskovkami“ a máte je tu, naše dnešní fašisty, celkem paradoxně sdružené právě v politické neziskovce Spolek Svatopluk.
Chtějí silné výkonné centrum moci, posílení prezidentských pravomocí na úkor parlamentu, oslabení nezávislých kontrolních mechanismů liberální demokracie. Chtějí omezení nezávislosti soudů, pravomoci Ústavního soudu, omezení moci parlamentu, zrušení Senátu, zlikvidování veřejnoprávních médií, omezení a regulace občanské společnosti, neziskových organizací a odstoupení od Evropského soudu pro lidská práva, zákon o zahraničních agentech a vystoupení z euroatlantických struktur.
Otevřeně mluví o násilí (Durlák: „Mluvíme jinými slovy o občanské válce. A nelze vyloučit, že ta bruselská elita, která cítí tu svoji křehkost… že k tomu začnou sahat víc a víc. A pak ta naše budoucnost bude velmi, opravdu velmi temná, nebo tam bude dlouhé období, které bude temné, bude násilné a kdy poteče krev…“) a otevřeně se na násilí připravují (Michal Klusáček vede branný „prut“ Odolnost, kde cvičí příznivce spolku se zbraněmi: „Čekáme na letošní podzimní volby. Ale pokud nám tyto volby ukradnou, pokud bude jasné, že ve volbách není možné změnit směřování naší země, pak je evidentní, že nazrál čas pro čtvrtý domácí odboj. Za vlast, za pravdu, za budoucnost bez novodobého otroctví“).
---
A jak je ten vtip celý? To jde takhle komunista s fašistou na Hrad a co?
No, vtip je v tom, že to žádný vtip není.
To jde takhle komunista s fašistou na Hrad a moc dobře si rozumí.
Mají totiž společného nepřítele: naši svobodu.
To proto si tak dobře rozumí. Proto jsou v jednom spolku. Spolku Svatopluk.
---
A trocha toho ozdrojování na konec.
Na globálním indexu demokracie patříme k těm nejlepším.
A tohle je index svobody, i tady patříme k nejlepším na světě.
Z hlediska svobody tisku jsme na tom mnohem lépe než USA.
Kdyby někdo nerozuměl výrazu demokratický systém brzd a protivah, neváhejte kliknout.
A pokud by někdo chtěl vědět, co je občanská společnost, zde to máte.
Rozhovor na téma český fašismus a Spolek Svatopluk.
Profil Spolku Svatopluk.
