Článek
Střela byla pojmenována na počest nedávno zesnulé jaderné fyzičky Dany Drábové a bude schopna zasáhnout ruské vnitrozemí.
Ne každý se sbírkou souhlasil. Někteří projevili názor, že jde o ten samý jev, jako kdyby ve válce Čechů se Slováky okolní svět zaplatil slovenskou raketu mířící na Prahu.
Na první zdání jakási podobnost. V dalším (a soustředěnějším) záběru se obnaží rozdíl. Rozdíly. Napadá mě jich hned pět:
1) Češi a Slováci jsou spojenci (dík společnému členství v NATO a EU).
2) Češi nevznáší vůči Slovákům územní (a už vůbec ne vnitropolitické) nároky.
3) Češi nepopírají suverenitu Slovenska (a už vůbec ne svébytnost Slováků coby národa).
4) Ústřední zahraničněpolitický cíl Česka nevězí v nastolování vlastního impéria (a už vůbec ne vojenskými prostředky).
5) Především ale česká armáda nebombarduje ani slovenské porodnice, ani slovenská onkologická centra, ani slovenské školy.
Tolik dobrého bychom mohli vykonat, kdybychom rodný rozum používali také mimo rutinní cvičení na téma „Proč raději neudělat nikdy nic“…
Tolika zlému bychom předešli, kdybychom sebrali odvahu. Základní odvahu přiznat si, že ten zbitý, ten ubitý cizinec na konci důsledků našich neutralit nosí povědomou tvář. Naši tvář…
„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“ (Václav Havel)
