Článek
Jednoho dne jsem si řekl, že si založím vlastní herní studio. Jenže jak už to bývá, plány ne vždy vycházejí tak, jak bychom si představovali. Takže místo toho, abych se hned pustil do herního světa, jsem skončil na střední škole zdravotnické ve Žďáře nad Sázavou, kde jsem studoval zdravotnické lyceum.
Ačkoliv to nebylo úplně podle plánu, musím říct, že to mělo svoje kouzlo. Měli jsme super předmět – stomatologii. Učil jsem se spoustu zajímavých věcí o lidském těle. Například to, že nejmenší kost v lidském těle je třmínek v uchu. Kdo to věděl, že? A co víc – nejdelší sval je krejčovský sval na noze! Věřili byste tomu?
Byly tam ale i předměty, které byly spíš o nervy. Biologie byla hrůza – učil jsem se o listech, broucích a bakteriích. Věříte, že existují anerobní bakterie i aerobní? A pak jsme měli patologii, kde jsme se učili o nemocech a dalších podobných věcech. Bylo to fajn, těšil jsem se na medicínu a ve třeťáku jsem se pomalu začal připravovat. Užíval jsem si to, třeba chemii, ta mě bavila.
Jak jsem se ale chystal na medicínu, zjistil jsem, že látka potřebná k zvládnutí přijímaček na medicínu vyžaduje mnohem větší znalosti, než které mám. Přičemž můj průměr ze školy byly jedničky a dvojky. Tak jsem se pomalu začal připravovat…
Učil jsem se stomatologii, biologii a chemii. Nebylo to vůbec jednoduché. Hledal jsem informace v knihách a pilně se doučoval hlavně po škole. Postupně jsem ale začal ztrácet motivaci. Informací přibývalo, ve škole toho chtěli čím dál víc, a mě ještě zbývalo nastudovat minimálně čtyři tlusté knihy, abych mohl jít na přijímačky na medicínu s čistým svědomím, přeci tam nepůjdu jen na zkoušku, když něco dělám, dávám do toho 100 %.
Jednoho dne toho ale bylo už na mě dost. Tak jsem si řekl: „A dost!“ Opravdu chci jít na doktora a stresovat se ještě dalších 6 let? Jaký je můj sen? Můj sen je pomáhat lidem a mít své herní studio! Ale opravdu musím jít na doktora? Nejde to nějak jinak, třeba naprogramovat nějakou aplikaci, abych pomáhal lidem?
Učení mě bavilo, ale něco mi chybělo ke štěstí. Cítil jsem, že tahle cesta není ta pravá.
Tak jsem začal přemýšlet. Co vlastně chci dělat? Chtěl jsem se vrátit k těm počítačům a hrám, které mě bavily už od dětství. A tam to začalo - šel jsem studovat na Vysokou školu Polytechnickou v Jihlavě - Obor Aplikovaná informatika.
Konečně jsem se našel, a najednou mě podruhé vyhodili z předmětu matematiky…
Pokračování příště…
*Z důvodu dysgrafie, dyslexie, ADHD byly umělou inteligencí opraveny gramatické chyby.
