Dotace i náhrady škod, přesto chtějí střílet vlky. Je „cílená redukce“ opravdu nutná?

Agrární komora, Zemědělský svaz, Českomoravská myslivecká jednota a rybářské organizace zveřejnily společné prohlášení s jasným požadavkem: zahájit „cílenou redukci“ vlků, vyder, krkavců a dalších chráněných druhů, protože způsobují hospodářům škody. Ministerstvo zemědělství i Ministerstvo životního prostředí signalizovala, že jsou připravena jednat. Na této věci by nebyl problém, kdyby celý argument stál na faktech, ale nestojí.

Stát skutečně vyplácí kompenzace za škody způsobené chráněnými živočichy a loni na to šlo přes 140 milionů korun. Rozložení té částky je velmi zajímavé. 86 milionů stál kormorán, tedy pták, který ze seznamu chráněných druhů vypadl již před lety, přesto mu kompenzace plynou dál.

Vydra říční způsobila škody za necelých 37 milionů a vlk, kvůli němuž se celá debata roztočila, figuruje na posledním místě s 11 miliony. Šéf Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota přitom veřejně říká, že stát škody sanuje z kapes daňových poplatníků a volá po odstřelu. Neříká ale, proč zaměřit celou diskusi právě na vlka, když jeho podíl na celkových výplatách tvoří malou část.

Vyrůstala jsem v CHKO Český les a predátoři pro mě nejsou záležitostí lobbistických prohlášení, ale konkrétních vzpomínek. Setkala jsem se tam mimo vydry prakticky se všemi, o nichž se dnes vede spor, s vlky i krkavci. Vlci se v oblasti pohybovali pravidelně, na hospodářská zvířata nešli a do lesa jsme jako děti chodily bez obav, protože vlci se lidí stranili a místní chovatelé to dobře věděli. Pokud se někdy něco stalo, byl to opravdu výjimečný stav.

Vzpomínám si ale na příběh místního pastevce ovcí, který se po čase pochlubil, jak na vlky hodil několik úhynů ve svém stádě, přestože za nimi nestáli, a podal žádost o státní kompenzaci. Nebyl to člověk v nouzi, spíš někdo, kdo si šikovně spočítal, že systém nabízí nenápadnou cestu k penězům. Dnes, když sleduji debatu o ekonomických ztrátách chovatelů, na ten příběh vzpomínám živě. Jestli se tedy čísla dělají podle úhynů, je otázka, co z toho byla opravdu pravda a co tah, jak se dostat k penězům.

Krkavci, kteří jsou také na seznamu kandidátů k redukci, prokázali v naší oblasti schopnost, která tamní hospodáře zaskočila, protože dokázali usmrtit i největší kusy ve stádě. Nezaměřili se na telata, ale na dospělé býky a krávy, přičemž způsob byl pro zkušené chovatele jen těžko snesitelný. Několik krkavců se pustilo do hospodářského zvířete přes oči a záda, dokud nepadlo. V té době nám rodiče zakazovali chodit bez doprovodu, protože zvíře, které dokáže skolit statnou krávu, nepředstavuje bezpečné sousedství ani pro dítě. Vlk nám v tomto srovnání přišel paradoxně bezpečnější, mnohem větší respekt budili divočáci pohybující se u vesnic zcela bez zábran.

Odborná ekologie přitom ukazuje, že vlci jako lovci přemnožené zvěře přirozeně snižují stavy divokých prasat i jelení zvěře, čímž nepřímo omezují škody na polích i v lesích. V Českém lese je krásně vidět, že přibylo kosterních pozůstatků právě vysoké zvěře a divočáků; ovečky se tam opravdu neválí po lesích. Svazy ve svém prohlášení v úvodu zmiňují ztrátu biodiverzity a vzápětí navrhují redukci druhů, což stojí v přímém rozporu s tím, co věda o fungování ekosystémů říká.

Větší problém je spíš teď s jiným zvířetem, které zde hlavně nemá ani co dělat, i když je roztomilé. Mýval severní se rychle množí a spořádá toho požehnaně, proč se tedy nezaměřit na tyhle invazivní druhy? Místo těch, které sem přirozeně patří.

Soužití s přírodou fungovalo po staletí všude tam, kde lidé hledali způsoby, jak se jí přizpůsobit, a ne jak ji eliminovat. Česká krajina na to doplácí dodnes, protože když jsme jednou přírodu přizpůsobili sobě, museli jsme pak složitě řešit důsledky, které nikdo nečekal. Místo dalšího kola stejné hry by stálo za to se zeptat, co fungovalo a proč to přestalo, a hledat cestu zpátky k rovnováze, která tu kdysi byla.

Je mi jasné, že když někomu skutečně vlk napadne stádo, tak to není hezká podívaná, jako nebyla ta, kterou viděli chovatelé skotu díky krkavcům. Jenže vše nejde řešit broky a pastmi.

Zdroje: Seznam Zprávy, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Inspirace od tety