Článek
Vztahy mezi rodiči a synem se kdysi přerušily. Místo aby přemýšleli, co se pokazilo, si vytvořili vlastní verzi příběhu. Syn se stal černou ovcí, jeho žena údajně ovládla jeho život a odvedla ho od rodiny. Všem na potkání vyprávěli, že se syn stal obětí nějaké sekty. Takové vysvětlení bylo pohodlnější než přiznat si vlastní chyby.
Čas trávili na pochybných internetových portálech, které potvrzovaly každou jejich domněnku. Jednoho dne narazili na článek o babičce, jež si soudně vymohla právo vídat vnoučata. Okamžitě v nich vzplanula naděje. Byli přesvědčení, že i jejich syn má dítě, jen ho tají.
Potřebovali důkaz. Příbuzná sledovala synův profil na internetu a tam spatřila fotografii, na níž jeho žena tlačí kočárek. Nikdo se neptal, komu patřil. Nebylo třeba – obraz byl hotový. Požádali příbuznou, aby jim fotku poslala jako důkaz.
Našli právníka. Ten tušil, že z toho velký případ nebude, ale klient je klient. Výzvu sepsal ochotně a nechal si ji dobře zaplatit. Pro něj běžná práce, pro rodiče spravedlivý krok k nápravě křivdy.
Pár děti chtěl, ale osud jim to nepřál. Dopis od rodičů přišel jako další rána od lidí, kteří už v minulosti napáchali mnoho zla. Tím si jen potvrdili, že je lepší spálit mosty.
Odpověď na výzvu napsali velmi rázně, a to pod dohledem kamaráda právníka. Ten za svoji pomoc nepožadoval honorář, protože mu pár už několikrát pomohl bez vystavení faktury. Jen chtěl, aby jim nikdo dál neubližoval. V opačném případě by sám vytasil žalobu, kterou by si rodiče za rámeček rozhodně nedali.
Celá tato situace není jen o dětech, které nejsou. Je to příběh o bolesti, křivdách, které nikdo nechce přiznat, a o rodině, která se rozhodla pro souboj místo smíru. Ukazuje, jak může touha po potvrzení vlastní pravdy přivést lidi k absurdním krokům, které místo nápravy jen zvyšují vzdálenost mezi sebou.
PS: Příběh je sice smyšlený, ale reaguje na nedávné soudní spory, které tíží mnoho rodičů. Často se nechovali nejlépe. Přesto věří, že žaloba jim umožní pokračovat v tom, co už dříve způsobili vlastním dětem.
