Článek
Blanka (38) má od dětství zdravotní problém, kvůli kterému je pro ni těžké něco tak běžného jako koupit si boty. Její pravá noha se přestala v dětství vyvíjet a zůstala malá. Nosí na ní velikost 28, zatímco levá noha má běžnou dámskou velikost 38. Rozdíl deseti velikostí jí komplikuje výběr obuvi a každé nové boty pro ni znamenají nejen dvojnásobné náklady, ale i psychickou zátěž.
Blanka si v obchodě s botami nemůže vybrat jen podle vzhledu. Místo klasického „Můžu si je vyzkoušet?“ se musí ptát, jestli je stejný model i v dětské velikosti. Prodavači často předpokládají, že chce ladit s dítětem. Když pak zkouší boty různých velikostí, vnímá soucitné pohledy kolemjdoucích. A to jí nedělá dobře.
Blanka má za sebou desítky operací. Lékaři se snažili její nohu prodloužit, zlepšit chůzi a dát jí šanci na běžný život. Každý zákrok ale místo vysněného zlepšení přinesl spíš zklamání. „Po první operaci jsem jako malá věřila, že se probudím a budu mít stejně velké nohy jako ostatní,“ vzpomíná. „Jenže přišla bolest, dlouhé rehabilitace a poznání, že to nebude tak jednoduché. Čekala mě další operace, která měla napravit chyby té předchozí.“
To, co většina žen považuje za samozřejmost, třeba nazout si elegantní lodičky a cítit se jako dáma, je pro Blanku nedosažitelný sen. Berle, které ji provázejí celý život, jí sice pomáhají, ale zároveň ji každý den upozorňují na její odlišnost. „Vždycky jsem si přála obout vysoké podpatky a projít se po ulici jako obyčejná žena,“ říká smutně. „Jenže s rozdílně velkýma nohama a berlemi to nejde.“
Blance je 38 let a ráda by žila obyčejný život. Její handicap jí ale stále komplikuje život. Když si potřebuje pořídit nové boty, čelí stejnému problému. „Nemůžu vybírat podle vzhledu nebo módních trendů. Musím se dívat hodně na cenu, přeci jen kupuji dva páry bot,“ říká Blanka. Jen málokdy má štěstí. Když už najde odpovídající pár, menší bota bývá určená pro děti a tomu odpovídá i její vzhled.
Blanku trápí nejen psychická stránka jejího handicapu, ale i ta finanční, s invalidním důchodem jen těžko pokrývá své základní potřeby, natož dva páry bot místo jednoho. „Občas si nechám ušít boty na míru, ale to je extrémně drahé, jeden pár takových bot vyjde na několik tisíc korun, což z mého invalidního důchodu nemůžu utáhnout,“ vysvětluje, a proto je nucena spoléhat na pomoc svých rodičů a partnera.
Berle jsou pro Blanku každodenní realitou, která ovlivňuje její život. Přinášejí komplikace, jako je obtížnější pohyb, nemožnost něco nosit v rukou a rychlejší únava.
Kvůli zdravotním problémům nemůže Blanka pracovat v běžném zaměstnání, protože dlouhé stání jí způsobuje potíže. Kancelářská práce pro ni není, a tak se rozhodla pro práci z domova. Začala vyrábět dekorace, které ji baví a přinášejí jí radost. „Když tvořím, zapomínám na problémy, je to pro mě terapie,“ říká s úsměvem.
Pro Blanku není handicap občasným problémem, je její součástí. I přesto se snaží na život dívat s optimismem. Má milující rodinu, partnera a přátele, kteří ji podporují. Věří, že jednou založí e-shop s ručně vyráběnými dekoracemi, který jí přinese nejen finanční nezávislost, ale i pocit seberealizace a hrdosti.
