Článek
Všemi těmito slovními spojeními je častována britská poštovní známka s vyobrazením královny Viktorie. Známka byla vydána v roce 1840 a skutečně se jedná o první poštovní známku světa v tom smyslu, v jakém ji známe dnes.
V takzvané před-známkové éře byla úhrada poštovného poměrně složitá, závislá na vzdálenosti doručení a hmotnosti zásilky. Navíc bylo běžné, že poštovné hradí adresát v hotovosti při převzetí dopisu. To ale nebylo zrovna komfortní, především pro společnosti zabývající se doručováním dopisů, jelikož příjemce poměrně často odmítal zásilku převzít a za doručení tak společnost nemusela dostat zaplaceno.
Zjednodušení celého systému přinesla až poštovní „reforma“ z roku 1840, za kterou stál britský učitel, Sir Rowland Hill. Reforma spočívala ve zjednodušení poštovního styku. Jejím základem byl vznik tzv. předplacené formy zasílání dopisů a v jejím důsledku došlo ke zjednodušení a zlevnění poštovního styku a následnému rozšíření této služby, široké veřejnosti. Dá se říci, že tento krok znamenal revoluci masové sociální komunikace.
Vraťme se ale zpět k Black Penny. Tato známka se stala ikonickou ne svou vzácností, ale právě tím, že byla první. Známka byla vydána 1. května 1840 a do oběhu byla oficiálně spuštěna 6. května 1840. Samotných známek bylo vytištěno bezmála 70 milionů kusů (1 arch obsahoval 240 známek a archy byly tištěny z 11 odlišných tiskových desek). Drtivá většina těchto známek byla použita v poštovním oběhu. Tedy nalepena na dopis a ofrankována. Těžko odhadovat, kolik použitých známek se do dnešních dnů zachovalo a kolik jich bylo i s dopisem vyhozeno, spáleno či jinak zničeno. Určitá část se zachovala neodlepená na dopisech a větší část pak byla z dopisů odlepena. Rozptyl tržních cen razítkovaných známek je obrovský. Její výše závisí především na kvalitě střihu (drtivá většina známek nemá hezky střižené okraje), čistotě a barvě razítka (používala se červená a černá razítkovací barva) a zda je známka tzv. bez „světlin“ (ztenčení papíru po nešikovném odlepení z dopisu). Nekvalitní exemplář se dá koupit doslova za pár korun. Ovšem kvalitní kus bez světlin, s krásným čistým červeným razítkem ve tvaru maltézského kříže (v Anglii se pro tuto kvalitu razítka používá označení „crisp“) a se zachovanými všemi čtyřmi okraji, se může vyšplhat i na 15 000 Kč. Nemalý vliv na cenu známky má i tisková deska, ze které byla daná známka vytištěna (ne ze všech desek byl vytištěn stejný počet archů). Zcela nejvzácnější jsou pak kusy z 11. tiskové desky.
Zcela jinou kategorií jsou pak čisté, poštovně nepoužité, chcete-li nerazítkované exempláře. Těchto známek se dochovalo nepoměrně menší množství, než těch použitých. U ceny nepoužitých kusů hrají roli nejen všechny parametry, které jsem zmínil výše u razítkovaných exemplářů, ale rovněž i fakt, zda má známka původní lep, resp. jak velká část původního lepu zůstala u známky zachována. Naprostá většina z nich má lep buď opravený (tedy původní lep byl v průběhu doby odstraněn a nahrazen novým) nebo se lep nezachoval vůbec. Známky s velkou částí původního lepu a s hezkými okraji (opět závislosti na desce, ze které byly vytištěny) jsou ty sběratelsky a investičně nejhledanějšími. Takového kusy se pak prodávají i kolem 150 000 Kč a více.
Vrcholem hledáčku investorů a sběratelů jsou pak nepoužité „jednopencovky“, které se zachovaly v pásce (tedy několik nerozstřižených známek v řadě) a nebo ještě vzácněji v blocích. Tady už se dostáváme k tržním cenám, které začínají milionem korun. Jeden takový čtyřblok z okraje archu (tedy s velmi širokým pravým okrajem), z tiskové desky č. 7 a téměř kompletně zachovaným původním lepem, se bude v roce 2025 dražit v jedné české veřejné aukci. Tento blok má nadneseně řečeno „dokonalý“ původ, kdy byl součástí několika slavných investičních a sběratelských portfolií. Tento blok, byl před několika lety, v jedné americké aukční síni prodán i s aukční přirážkou za v přepočtu více než 3 miliony korun.
Bude zajímavé sledovat, jak se této raritě bude dařit v jedné z českých aukcí.
