Článek
V Chebu a jeho okolí žiju a se pohybuji právě 70 let a pamatuji i doby, kdy byl dost rozbitý a poznamenaný válkou. Z oken našeho bytu jsme viděli ruiny v Růžové ulici prolukou,která byla zastavěna tzv. Hudebkou a přilehlým domem. Ve dvorních traktech mezi ulicemi Židovská - Dlouhá - Jateční byly ohyzdné dřevěné boudy a spousta nepořádku. Hlavní ulice z náměstí k nádraží byla plná domů se špinavými, až ponurými fasádami. Ano, tehdy Cheb barvami rozhodně nezářil a byl především,s vyjímkou Aše, nejzápadnější výspou socialismu plnou vojáků. V období snah o socialismus s lidskou tváří nastal i čas, kdy poprvé byly od doby ukončení obnovy náměstí Jiřího z Poděbrad renovovány, tedy z mobilních plošin, tedy velice rychlým a efektivním způsobem, natírany i fasády domů kolem hlavního náměstí. Tehdy prokouklo více ulic, vlastně skoro celé staré město a člověk si uvědomil, že ta výspa socialismu skutečně prohlédla. Pak ale nastalo zase období chátrání celého historického jádra a obnova, resp. prostá údržba domů šla stranou. V roce 1985 soudruzi, když si uvědomili, že střed města nevypadá zrovna reprezentativně, rozjeli akci, které jsme říkali „kam ruka dosáhne“, v jejímž rámci nechali natřít fasády na náměstí do úrovně první římsy. Až v roce 1991 prohlédla více Kamenná ulice, v níž se v Chebu rozjelo podnikání, dokonce tak, že si toho všimla i tehdy ještě Československá televize. Další krok k lepšímu vzhledu města pak udělal stát prostřednictvím tehdejšího Okresniho úřadu, který hradil opravy tehdy zase se rozpadajících se střešních plášťů domů na náměstí. Další vývoj vzhledu, a tedy i barevnosti domů a ulic byl v rukou nabyvatelů nemovitostí až se stav věcí dostal do stádia, že např. domy v Dlouhé ulici vypadají jako v r. 1989, často i hůř! Fasády jsou špinavé, oprýskané a poznamenané projevy IQ nejrůznějších primitivů, kterým se dnes dokonce přisuzuje i status umělců, minimálně se žvaní o tvůrčích silách nebo kreativitě tvorů, kteří poškozují majetek vlastníků a životní prostor, tedy jeho estetickou úroveň, ostatních obyvatel města, kteří netrpí obsedantní potřebou se za každou cenu projevit nebo až takovými počiny třeba se zviditelnit. Náramnou ukázkou takových projevů „demokracie“ je dnes ulička Zavražděných! O bezpočtu posprejovanych fasád nemá dnes smysl ani mluvit. Rozhodně je ale nemůže alespoň průměrně inteligentní člověk při chůzi po chebských ulicích nevidět. Vidět pak tolik nebudou ani na tak oblíbených záběrech z dronů nebo na vyretušovanych obrázcích všeho druhu. Současná technika umožňuje až hrůzostrašné manipulace vseho druhu, ale oko vidí, to co vidí, pokud ovšem vidět chce a nemá pohled upravený růžovými brýlemi, resp. pokud nemá člověk mozek „zformovaný“ všudypřítomným oblbovanim, tedy obludným marketingem. Při pohledu např. na radnici neuvidím sice na průčelí „výtvor“ anonymního „inteligenta“, současně ale nemůžu přehlédnout jak je poškozena, tedy zanedbaná fasáda funkčně souvisejícího úřadu. A to už je na pováženou, protože i na těch nejmenších obcích je radnice zpravidla ten nejlépe udržovaný objekt! Pohledem z okna radnice si možná někdo všiml strašně špinavých střech na celém náměstí, a tak se objevila první vlastovka v podobě první opravy po třiceti letech, ale sebe výraznější barvy prostě neskryjí ani sprejerské „výtvory“, ani zanedbanost fasády, tedy ani „přístup“ vlastníka ke svému nebo svěřenému majetku. Popíráním reality, nebo minimálně naivně optimistickým pohledem na stav věcí, tedy alespoň těch veřejných, se estetická úroveň ulice, historického jádra, natož většího celku nezlepší.
