Článek
Rijen prisel potichu. Jednoho rana se clovek probudi a pod stromy je zluto-cerveno-hnedy koberec. Listi. Nejprve spadne par kusu. Pak vitr trochu prifoukne a najednou je vsude. Na chodnicich krupe pod botami. Deti ho hrabou do velkych hromad a pak do nich skacou. Dospeli se jen usmivaji a jdou dal.
Kazdy list je jiny. Javorovy je jako dlan s prsty. Dubovy je tvrdy a pevny. Brezovy je maly a trepota se i na slabem vetru. nektere jsou jeste zelene, jine uz rezave. Kdyz na ne sviti slunce, vypadaji jako sklo.
Vecer fouka vic. Listi tanci ve vzduchu a toci se dokola, nez spadne na zem. Voni po hline a po desti. Lidi si stezuji, ze je neporadek. Ale podzim bez listi by nebyl podzim. Je to znameni, ze se priroda chysta k odpocinku. Ze zpomaluje.
Tak jdi ven. Zvedni jeden list. Je teply na dotek a krehky. Schovej si ho do knizky. Az bude v lednu tma a zima, vytahnes ho a vzpomenes si na dnesni slunecni rijen.
