Článek
Bylo 24.rijna a Zittau vonelo pecenymi kastany a destem. Aneta sla poprvne na Kulturnacht. V kapse mackala vstupenku za devet eur a v hlave mela jen: nespechej. Zacala v evangelickym kostele. Ticho, svicky, a pak hlasy sboru, ktere ji prejely po zadech. Sedla si dozadu a nechala to doznit. Venku uz byla tma a mesto zilo. V galeriich na zidlich sedeli lide a poslouchali basne. V muzeu nekdo hral na klavir.
Kolem desate vecer dosla do dalsiho kostela. Zde se konala nocni prohlidka. Lucerna, stare nahrobky a pruvodce, ktery vypravel o Zittau pred sto lety. Aneta si uvedomila, ze tudy chodi kazdy den do prace a nikdy se nezastavila.
Sla domu po pulnoci pres most nad Nisou. Voda byla cerna a odrazela svetla z mesta. Devet eur a pocit, ze tohle je jeji mesto. Pristi rok prijde zase a veme sebou i sousedku.
