Článek
Historii jejího vzniku si necháme na jindy. Jen na začátek – původně tu sídlil úřednický aparát slavného rodu Medicejských.Budova má tvar písmene U, více než 100 místností a najdete v ní přes 2 000 uměleckých děl. Dalších zhruba 1 500 je v depozitářích.
Můžeme začít?
SÁL Č. 9
Piero della Francesca – Vévoda a vévodkyně z Urbina
Obraz je zasazený do dřevěného podstavce, má nádherný zlatý rám a je vymalovaná jeho přední i zadní strana.
Manželé jsou zobrazeni z profilu. A? Jsou bílí jako stěna!
Ona – extrémní bledule s vysokým čelem.
On – výrazný orlí nos.
Profil není náhoda. Odkazuje na inspiraci antickými mincemi, na kterých bývali tehdejší vládci zobrazováni právě z boku. Profil měl evokovat vznešenost a důstojnost.
A teď se pořádně podívejte na jejich výrazy.
Poznáte z toho, jestli se smějí? Nebo jestli třeba pláčou? Jste schopni popsat jejich emoce?
No jasně, že ne. A právě to je na tom zajímavé.
Nedat se vláčet emocemi, nenechat sebou smýkat od vzteku k zoufalství a zase zpátky – schopnost ovládat vlastní emoce byla považována za určitou formu vyššího bytí.
Jestli takoví byli i ve skutečnosti?
To samozřejmě nevíme. Obraz je totiž statický. A právě proto toho unese docela dost. Třeba pózu. Náš vévoda Federico nastavuje levou tvář. Ta pravá byla poraněná v boji, když se snažil získat další území. Proč ukazovat jizvu? Když vrcholem všeho byla krása, není přece potřeba připomínat, že i tenhle vznešený muž měl za sebou poněkud méně vznešené okamžiky.
A teď k té kráse.
Byla bledá pleť tehdy opravdu „cool“?
No jasně!
Opálená pleť nebyla symbolem dovolené u moře, zdravého životního stylu ani toho, že jste strávili víkend na paddleboardu.
Opálená tvář byla znakem toho, že pracujete venku.
Na poli. Na stavbě. Prostě tam, kde se člověk pohyboval na slunci, protože musel.
A podle tehdejších společenských měřítek?
To byla spodina.
Naopak bledá pleť naznačovala, že vaše dny netrávíte na poli, ale někde v paláci, studovně, klášteře nebo mezi knihami.
Takže zatímco dnes se někdo snaží za každou cenu chytit bronz, tehdejší aristokracie se opálení spíš vyhýbala.
Vysoké čelo? Také žádná náhoda.
Mělo odkazovat na inteligenci a vznešenost.
Oblečení, pokrývky hlavy, šperky i samotný způsob zobrazení zase dávaly jasně najevo:
Tihle dva nejsou jen tak někdo.
A přesně o tom umění často je. Nejen o tom, jestli se nám obraz líbí. Ale o tom, co nám o své době říká.
Protože to, co dnes považujeme za krásné, zdravé, žádoucí nebo prestižní, vůbec nemusí být stejné za sto, dvě stě nebo pět set let.
A tak si v Uffizi můžete stát před jedním obrazem a říkat si:
„Ježiš, proč je ta ženská tak bledá? Je snad nemocná, či co?“
A přitom zjistit, že právě ta bledost byla kdysi známkou společenského postavení.
Dnes se vrátíte z dovolené a čím víc jste „usmaženi“, tím více jste od kolegů, co baží po tom stejném, vychvalováni.
Obraťmě ale list…
S uměním je to u mě asi takhle: Stále se doooost kochám.
Ale abych si tu nádheru mohla opravdu vychutnat, potřebuju ji vzít trochu ze širšího úhlu. A pak se teprve propracovat k detailu. Protože někdy je právě v tom detailu schovaný celý příběh.
Zajímá vás o opalování víc?
Pak si pusťte na webu Bohunazdena epizodu OPALOVÁNÍ.
epizoda OPALOVÁNÍ
