Článek
Byl to obyčejný večer v tramvaji. Venku pršelo a lidé seděli tiše, každý ponořený do svého telefonu.
Na jedné zastávce nastoupila starší žena. Rozhlédla se kolem, ale všechna místa byla obsazená.
Nikdo si jí nevšiml. Nebo spíš dělal, že si jí nevšímá.
Po chvíli jeden kluk zvedl hlavu od telefonu a vstal.
„Tady si sedněte,“ řekl.
Žena se usmála a poděkovala. Nebylo to nic velkého. Jen malé gesto.
Ale najednou jsem si uvědomil něco zvláštního.
Všichni v té tramvaji to viděli. A na chvíli se atmosféra změnila. Lidé se začali dívat kolem sebe, ne jen do svých obrazovek.
Někdy stačí jedna malá věc, aby připomněla, že jsme pořád lidé.
