Článek
Jsem sendvičová generace, nebo ještě donedávna jsem byla. Jsem prací unavena, zdraví už mi tak neslouží a přesto nežádám o žádný druh invalidního důchodu. Naplánovala jsem si, že dle důchodových tabulek „doběhnu do cíle“ cca za 8 let a to byl ten největší problém. Někdo mi posunul „cíl“, ale proč zase já? Jsem ročník 1966 a jsem první ročník, kterému už se neodpočítává doba za péči o děti (omlouvám se za případnou špatnou terminologii - já to tak prostě vidím). OK s tím jsem se smířila, ale proč se má posouvat zase hranice od tohoto ročníku, když už jsme si udělali plán a rozložili síly? Ochomýtám se okolo důchodů a jejich výpočtu přes 35 let a mohu porovnávat, co se změnilo a možná i tuším proč, ale teď si pokládám otázku, proč zase já?
Že je s důchody v naší zemi něco špatně víme všichni. Kdo má právo rozhodnout například která profese je „náročná“ ?
Moje tchýně strávila v důchodu 38 let a na poslední měsíc ji přidali 1000 Kč - matinka ale nechápala, proč ji přidávají na její děti, které už jsou obě v důchodu. Několikrát se mě také otázala, proč se netěším na vnoučátka a kdy už vlastně budou? Říkávala jsem jí, že se nětěším, protože v době, kdy mě budou potřebovat, budu ještě stále pracovat a tudíž si je neužiji, moje děti se nebudou moci spolehnout na to, že jim je občas, když budou nemocné, pohlídám (ale jó… vezmu si dovolenou - to dám..) A pak nám onemocněla, naštěstí je snacha na mateřské - měla rozum a šla do toho až po třicítce…, takže na hlídání si zatím dovolenou brát nemusím, ale vybírala jsem si ji na péči o matinku.
Takže se ptám, když mám do důchodu ještě daleko, rodiče staré a nemocné, vnoučátka malá a také občas nemocná, kam je máme dát? Nedávno jsem doplatila hypotéku na byt, který jsem splácela téměř dvě desetiletí a konečně jsem se finančně trošku oklepala, školky nejsou tak úplně snadno sehnatelné, domovy seniorů - už abych se zapsala do pořadníku - také nejsou a když jsou, stojí nemalé peníze.
No jo. Jako rodina jsme nepatřili mezi nejchudší, ale také rozhodně ne mezi movité, přídavky na děti mi unikly vždy o vlásek, prostě smůla. Sice si něco střádám na dobu až budu v důchodu, ale zatím z toho ukrajuji pro vnoučátka - snad se mi to vrátí.
Do důchodu půjdu o rok později než můj manžel, budu ho mít nižší, přestože jsem vydělávala o malinko více a kdybych chtěla do předčasného důchodu, ještě mi ho o hodně zkrátí. A já se ptám kde je ta spravedlnost? Odváděla jsem celý život poctivě a oproti podnikatelům i poměrně hodně, budu mít odpracováno v 62 letech čistých 36 let a snad mi i něco dají k plusu, za to, že jsem pečovala o děti na mateřské takže bych mohla dát těch 40 let, tak proč mi ještě mají krátit důchod, když už nemůžu ani fyzicky ani psychicky pracovat a chtěla bych se starat o vnoučka, bude-li ještě o mě mít zájem?
Položila jsem tedy dotaz na MPSV (to může každý) a dostala jsem odpověď, že průměrná doba pojištění u průměrného důchodce je u žen 42,4 a u mužů 44,7 let. Zvláštní čísla to je hodně dlouhá doba, že? A mimochodem jsem dostala i doporučení hledat na stránkách Statistického úřadu - hledala jsem tam před položením dotazu, asi jsem hledala špatně, už jsem prostě „boomer“. Jaký že je rok narození toho průměrného důchodce s průměrným důchodem kolem 20 tisíc?
Naše mámy šly do důchodu kolem 56 let při dvou dětech. Jsou teď v důchodu, pokud jim slouží zdraví i si ho užívají. Mohly nám pohlídat děti a mohly pečovat o své rodiče.
Vím, že jsem položila „placatý“ dotaz na ministerstvo, ale přece proč se prodlužuje povinná doba odpracování let, když už dnes lidé odpracovali více než 40 let a jsou náležitě potrestáni, když jim ještě není „63-64“ let a přesto chtějí odpočívat a těšit se ze svých blízkých v době relativního zdraví.
Není v tom systému něco špatně? Jsem klasická nižší střední třída a ptám se, proč zase já?
Prostě tomu už nerozumím, jsem boomer.
