To hlavní, co potřebujete vědět o bitcoinu

Kdysi jsem bitcoinovou investici sám zvažoval. A tak jsem začal studovat, hledat co nejvíc informací. Přečetl jsem několik knih. Mluvil jsem s lidmi, kteří bitcoin znají a pravidelně do něj investují. Dokonce jsem si prostudoval části zdrojového kódu.

Tady je deset věcí, které byste měli vědět, než začnete přemýšlet o bitcoinu.

Nepředstavuje podíl na firmě, jeho vlastnictví nepřináší dividendu (jako u akcií). Nemáte nárok na platbu úroku nebo splacení jistiny (jako u dluhopisu). Nelze ho využít v průmyslu (natož šperkařství, jako zlato) ani zasadit do země (třeba jako cibulku tulipánu, ke které se ještě dostaneme).

Nejde ho pronajmout (jako nemovitost), natož v něm bydlet.

Bitcoin je pouze a jen záznam v počítačové databázi. Nemá základní, fundamentální hodnotu.

Ano, je to neskutečně sofistikovaná a propracovaná databáze nazvaná blockchain.

Ale nic víc za tím opravdu není.

I když nemá svou fundamentální hodnotu, dokázal na sebe bitcoin navázat jinou - tržní.

U běžných předmětů kolem nás určuje to, za kolik je někdo danou věc ochoten koupit, právě jejich fundament. Díky tomu jsme schopni rozlišit, jestli cena odpovídá hodnotě. Jestli je předražená či levná. Umíme se kvalifikovaně rozhodnout, zda věc či investiční aktivum koupit, nebo prodat.

Tržní hodnota bitcoinu je oproti tomu náhodná. To, kolik stojí, je dáno jen množstvím peněz, které do „bitcoinové hry“ v daném okamžiku vstupují a vystupují.

Proto se hodnota bitcoinu může pohybovat od nuly (k čemuž jsem se přiklonil já) až po několik milionů dolarů (o čemž básní jeho skalní příznivci).

A tomu říkám „hra”?

Protože u bitcoinu platí: Ti, kteří do systému vstupují později, svými penězi vyplácejí ty, kteří nakoupili dříve.

Nic sofistikovaného.

Máte pocit, že tento postup znáte pod jinými pojmy? Ponziho schéma, pyramidová hra, letadlo, multi-level marketing? Pak si myslíte totéž, co o bitcoinu říká hned osm laureátů Nobelovy ceny za ekonomii (třeba Joseph Stiglitz nebo Paul Krugman).

Jde o kolektivní ekonomickou iluzi, jaké známe už staletí (minimálně od velké Tulipánové bubliny z roku 1637).

Jako u každé pyramidové hry, tak i u bitcoinu platí, že část hráčů vydělala. Ti se tím náležitě chlubí.

Jenže skupina, která prodělá, je u podobných her daleko větší. Tito lidé ale v drtivé většině mlčí, jednoduše proto, aby před ostatními investory nevypadali jako naivní hlupáci.

Mohu kritizovat bitcoin jak chci, ale jeho nezastupitelný „use case“ přesto existuje.

Zločin.

A nemyslím „jen“ platby za nelegální zboží.

Proč se vydírání nestalo daleko rozšířenějším zločinem než jiné? Protože jeho největší překážkou je bezpečné, anonymní a nevystopovatelné zaplacení výkupného.

Tenhle problém vyřešil elegantně bitcoin.

Nárůst případů, kdy hackeři začali napadat počítačové sítě nemocnic nebo veřejných institucí, jasně korelují s nástupem bitcoinu. Vyděrači totiž za to, že vrátí cenné datové soubory, chtějí právě bitcoinové platby. Jen za rok 2021 takto napáchané škody dosáhly 20 miliard dolarů a čeká se další růst.

Mohlo by se zdát, že kolik peněz se do bitcoinové sítě vloží, tolik by mělo být možné si v budoucnu zase vybrat. Že je to - přinejhorším - hra s nulovým součtem.

To však není pravda.

Provoz sítě, která těží bitcoiny a schvaluje uživatelské transakce, je energeticky nejnákladnějším počítačovým systémem na světě. Ročně spotřebuje kolem 130 TWh, dvojnásobek elektrické energie, kterou potřebuje k životu celá Česká republika.

Navíc vyžaduje kontinuální investice do specializovaných počítačů, které se po roce a půl musí měnit, protože jsou morálně zastaralé.

Investoři, kteří vložili své peníze do bitcoinu, tak v prvé řadě platí provoz této sítě. Peněz, které zbývají k vyplacení, je tak logicky méně, než jich bylo na vstupu.

Bitcoin je hra se záporným součtem.

Aby mohla pyramidová hra se záporným součtem fungovat, potřebuje kontinuálně kapitál.

Když do systému nebudou vstupovat nové peníze, nepůjde pokrýt náklady těžebních farem. Nebo vyplatit investory, kteří se rozhodnou bitcoin prodat.

Denně se vytěží neboli vytvoří zhruba 900 nových bitcoinů. Cena za jeden je aktuálně 15 tisíc USD.

Jestli si má hodnotu udržet, musí si každý den lidé nakoupit bitcoiny za 13,5 milionu dolarů. To je ročně zhruba pět miliard USD. Pokud tolik peněz do systému nepřiteče, začne cena za jeden bitcoin klesat.

Bude to platit i poté, co se těžba v síti v roce 2024 sníží na polovinu, jak je plánováno. Stále se budeme bavit o obřích částkách, které systém bude potřebovat, aby se udržel v chodu.

A kdyby se měl bitcoin znovu obchodovat na úrovni 60 tisíc USD, což je zatím dosažený vrchol? Pak by potřebný denní přísun kapitálu musel být 54 milionů dolarů, 19 miliard za rok.

Obří energetická náročnost je přitom základní myšlenkou bitcoinu. Je ochranou proti jeho zneužití.

Fakt, že jedna bitcoinová transakce spotřebovává 1700 KWh elektrické energie a stojí tak v USA kolem 100 dolarů, není nechtěný jev. Energetická náročnost má zaručit, že se nad sítí nepodaří nikomu získat kontrolu.

Protože filozoficky bitcoin vznikl, aby existovala decentralizovaná digitální měna, zcela nezávislá na bankách a státech. To se však přes počáteční nadšení nedaří.

Kvůli složitosti systému, kdy například je potřeba čekat 10 minut, než se transakce schválí, zájem obchodníků trvale upadá. Počet těch, kteří přijímají bitcoin, setrvale klesá. A experiment v El Salvadoru, kde bitcoin prohlásili za jednu z oficiálních měn? Lidé platidlo odmítají, jeho používání při obchodování v zemi je minimální.

Příznivci bitcoinu proto změnili narativ. Nejde o měnu budoucnosti, ale o novodobé zlato. Podle plánu, který je součástí zdrojového kódu kryptoměny, se množství vytěžených bitcoinů zastaví na 21 milionech. Víc jich nikdy nebude. A tudíž jejich cena už bude jen růst.

Realita je ale jiná. Omezených zdrojů je na Zemi více. Třeba zásoby ropy, kterou současná civilizace prokazatelně nezbytně potřebuje. Roste cena ropy donekonečna? Ne.

Samotný bitcoin je navíc extrémně volatilní, viz pád z 60 tisíc dolarů na 16 tisíc v jediném roce. Jako finančně bezpečné úložiště se rozhodně použít nedá.

Nefunguje přitom ani jako protiváha k propadům akciového trhu. Cena bitcoinu spolu s akciemi roste a klesá stejně tak.

Na kryptoměně není nejvíc fascinující technologické pozadí ani finanční principy. Tím nejzajímavějším je bitcoinová subkultura.

Zastánci jsou při propagaci bitcoinu neuvěřitelně přesvědčiví a aktivní, jeho údajné výhody rozsévají po diskuzních fórech, sociálních sítích a speciálních zpravodajských kanálech. Ti nejvěrnější neváhají volat a psát svým známým, že do bitcoinu prostě musí investovat.

Disciplinovaností mi připomínají náboženskou sektu. Následovníky spojuje konspirační teorie, podle které se nás centrální banky snaží připravit o úspory pomocí inflace, kterou uměle vytvářejí tisknutím dalších peněz.

Bitcoinisté o penězích zásadně hovoří jako o „fiatu“, aby zdůraznili, že peníze nejsou ničím kryté. A zatímco oni tuto konspiraci odhalili, my ostatní jsme slepí hlupáci a přijdeme o své úspory.

Jako u každého náboženství: O těchto tvrzeních se nediskutuje.

Bitcoinová subkultura pohrdá „nevěřícími“ (tzv. nocoinery), kteří prý nejsou schopni sledovat nejmodernější technologické trendy. Má svého boha (Satoshi Nakamoto, autor bitcoinu), obestřeného tajemstvím.

Ti, kteří jako proroci bitcoinovou víru šíří, sami sebe označují jako HODLeři (překlep slova HOLD). V případě poklesu ceny bitcoinu se navzájem začnou podporovat v nákupu dalších („buy the dip”), čímž pomáhají systém udržovat v chodu.

V každém investičním schématu, a zvlášť v pyramidových hrách, se pohybuje skupina predátorů. Jsou schopni pochopit pravidla hry dřív než ostatní. Predátoři dokážou na systému vydělat, ať je jeho reálná hodnota jakákoli.

Třeba Elon Musk dokáže jedním prohlášením na twitteru ovlivnit jeho cenu. A obratem na změně vydělat peníze.

A tak i když původně měl být bitcoin decentralizovanou měnou „všech technofilů“, ve skutečnosti se provoz sítě a těžba soustředily u méně než deseti specializovaných firem. U těch končí drtivá většina nových investic, které lidé do hry nasypou. O peníze se pak těchto pár firem rozdělí s výrobci elektřiny a počítačových komponent.

Provozovatelé bitcoinových a kryptoburz dokonale využívají i toho, že systém není nijak regulovaný, a obvykle operují z míst, kam na ně zákon nemůže. V lepším případě si od lidí berou další peníze jako „poplatky za transakci“. V horším se dopouštějí nejšpinavějších obchodních praktik, jako je obchodování proti klientům nebo umělé navyšování ceny u nehodnotných aktiv.

Anebo, jako v případě aktuálního krachu burzy FTX, se rozhodnou vaše bitcoiny rovnou ukradnout. Ne, nemáte nárok na nic, o 100 % vašich peněz přijdete. Podle kvalifikovaných odhadů se takto investorům ztratí miliardy dolarů ročně. Zisky končí u pár vybraných.

Současný monetární systém rozhodně není dokonalý. Ale je jediný, který máme. Představa, že tak složité problémy, jako je například inflace, se nám podaří vyřešit tak jednoduchou cestou, jakou je bitcoin, je naprosto naivní.

Pokud se i přesto rozhodnete bitcoin zkusit, doporučuji si nejprve přečíst tyto dvě knihy. Jedna je od příznivců kryptoměny, druhá nabízí pohled z racionálnější strany.