Článek
Na začátek něco z historie
K-pop, neboli Korejský pop, vznikl jako žánr v Jižní Koreji v 90. letech. Na Wikipedii je popisován jako mix taneční hudby, popu, elektropopu, hip hopu a současného r'n'b. Je pravda, že je to taková směs nejen výše zmíněných hudebních stylů. Recept zní asi takto: západní hudbu smícháte s japonským popem, přidáte k tomu silnou vizuální stránku, náročné taneční choreografie, chytlavý refrén, pár korejských frází a vznikne Vám z toho K-pop.
Ten po roce 2000 začal pomalu, ale jistě pronikat i do dalších zemí, hlavně tedy v Asii. Své první opravdové boom v západních zemích zažil však až v roce 2012, kdy korejský zpěvák PSY vydal píseň „Gangnam Style“, která se stala celosvětově známou. Na YouTube má momentálně 5,4 miliardy zhlédnutí a patří jí tím 10. místo v žebříčku videí s nejvíce zhlédnutí na YouTube vůbec. Díky této skladbě se K-pop dostal do povědomí lidí, kteří o něm nikdy předtím neslyšeli. Od té doby začal být více a více populární i mimo svou rodnou zem. Umělci jako Wonder Girls, Big Bang, nebo 2NE1 si začali získávat fanoušky i v USA nebo v Evropě.
Po roce 2016 popularita K-popu po celém světě ještě více vzrostla, a to hlavně díky chlapecké skupině BTS, která je doteď považována za nejúspěšnější K-pop skupinu všech dob s více jak 500 hudebními cenami, například z amerických Billboard Music Awards, ale i s nominací na Grammy. Na scéně se také objevila dívčí skupina Blackpink, která se doteď těší velké oblibě a drží také spousty korejských i zahraničních cen a rekordů. Zájem o K-pop vzrostl i v době Covidu (kdy jsem se o něm poprvé dozvěděla například já) ale od té doby rozhodně neklesá. Momentálně je populární již všude po světě a pro mnoho lidí to není jen hudba, ale i subkultura a životní styl. Mezi nejoblíbenější skupiny nyní patří kromě výše zmíněných například ještě Stray Kids, Seventeen, nebo Aespa.
Ale jaký je rozdíl mezi K-popem a západní hudební scénou?
Třeba například způsob, jakým korejské skupiny vznikají. Ano, budu mluvit hlavně o skupinách. Sólo zpěváci v Koreji samozřejmě taky existují, ale skupiny jsou celosvětově známější a oblíbenější. První rozdíl je, že skupiny většinou nevznikají samy od sebe. To, že se pár kamarádů sejde a založí si skupinu, tam opravdu není běžné. Pokud se člověk chce stát K-pop idolem (K-pop zpěváci se nazývají idolové) tak se musí připojit k nějaké agentuře. To jde nejčastěji přes konkurz, který agentury pravidelně pořádají. Tam se uchazeči hlásí již v mladém věku, klidně i 10-12 let. Tím, že jsou přijati totiž nemají vyhráno. S agenturou obvykle podepíší smlouvu a musí zde několik let trénovat, než mohou debutovat ve skupině. Jako debut se považuje, když se skupina poprvé ukáže veřejnosti a vydá svou první píseň.
Trénink většinou probíhá 2 až 5 let, ale může trvat i 8, nebo dokonce 10 let. Potenciální členové skupiny se nazývají trainees a jsou trénováni v zpěvu, tanci, rapu, herectví a dalších nezbytných oblastech. Trénink je velmi náročný a trainees musí dodržovat spoustu pravidel. Agentura pak vybere několik nejlepších a vytvoří z nich skupinu. Skupiny jsou obvykle buď dívčí, nebo chlapecké. Vybraní členové ale často o ničem nemohou rozhodovat. Agentura jim vybere píseň, styl hudby i role ve skupině. Ve skupině má totiž většinou každý člen svou roli - jako například hlavní zpěvák, hlavní tanečník, vůdce skupiny, vizuál a další. I když poslední dobou už tento trend ustupuje a novější skupiny stále častěji určené role nemají. I přesto je vznik korejské skupiny skoro až průmyslová výroba, kdy je agentura továrnou na zpěváky. Když už K-pop skupina konečně debutuje, musí členové splatit svůj dluh za vše, co jim agentura hradí během tréninku. To může trvat i několik let a i po splacení dluhu se skupina musí o svůj výdělek s agenturou dělit.
Čím se ale ještě K-pop tak liší?
Dalším rozdílem je, že kromě zpěvu je velmi důležitý tanec. Skupiny mají na své písně choreografie, které pak představují na vystoupeních a koncertech. Písně jsou většinou stavěné tak, že každý člen zpívá jen určitou část, refrén pak někdy zpívají společně. Ve snaze zavděčit se zahraničním fanouškům, dávají skupiny stále více textu v angličtině. Běžné jsou i celé písně v angličtině. Někdy mají však i písně v japonštině nebo v čínštině, protože v těchto zemích je korejská hudba velmi populární a pochází odtud i někteří interpreti. Ano, ne všichni členové K-pop skupin jsou Korejci. K-pop idolové se celkově snaží navázat co největší vztah se svými fanoušky. Oproti většině zahraničních zpěváků vydávají alba častěji a vytváří daleko více obsahu pro své fanoušky. Proto si K-pop také získal tolik věrných fanoušků. Někteří jsou na své idoly až nezdravě vázaní a budují si k nim parasociální vztahy (parasociální vztah je podle odborníků obecně definován jako ten, v němž jedna strana vztahu neví o té druhé, což je běžné u fanouška a celebrity). Většina fanoušků jsou ale samozřejmě úplně normální lidé, kteří jen rádi poslouchají tento žánr.
To je pro tento článek vše. Doufám, že se Vám líbil a alespoň trochu Vám představil K-pop jako takový. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu.
