Článek
Dva hlasy rozhodly o tom, že se Marie Curie-Skłodowská nestane členkou francouzské Akademie věd. Psal se 23. leden 1911 a odmítnutá kandidátka už v té době byla držitelkou Nobelovy ceny za fyziku. Do konce roku navíc získala druhou, tentokrát za chemii. Z dnešního pohledu se takový sled událostí zdá téměř absurdní: vědkyni, kterou ocenili ve Stockholmu, její domácí akademická instituce nepřijala. Lednová volba ovšem nehodnotila jen vědecké úspěchy. Promítly se do ní náboženské a politické spory i útoky na její původ. Hrálo se totiž o jediné uvolněné místo pro fyzika.
Jejím hlavním soupeřem byl badatel Édouard Branly, který se zasloužil o rozvoj bezdrátové telegrafie. Nešlo o vědce bez výsledků, kterého by šlo z příběhu snadno vyškrtnout. Podle historického přehledu Amerického fyzikálního institutu (AIP) jeho příznivce zasáhlo, že Nobelovu cenu za fyziku v roce 1909 získal Guglielmo Marconi, zatímco na Branlyho se nedostalo. Navíc se těšil podpoře části francouzských katolických kruhů. Curie se svými přáteli naproti tomu patřila k volnomyšlenkářům. Odborná kandidatura se tak ocitla uvnitř mnohem staršího francouzského sporu mezi konzervativními katolíky a jejich odpůrci.
Část pravicového tisku k tomu rozpoutala otevřeně xenofobní a antisemitskou kampaň. Novináři šířili lži o tom, že je Curie Židovka, a vykreslovali ji jako cizinku, která si křeslo ve francouzské instituci nezaslouží. Výstava Amerického fyzikálního institutu připomíná i útoky, které se tvářily jako vědecké rozbory jejího rukopisu a obličejových rysů. Jiná část tisku se naopak vědkyně zastávala. Branly nakonec o dva hlasy zvítězil. Ze samotného výsledku už ale nevyčteme, co přesně jednotlivé volitele k jejich rozhodnutí vedlo. Veřejná kampaň a její rétorika jsou sice historicky doložené, skryté úmysly všech členů Akademie by však zůstaly jen na úrovni spekulací.
Curie ovšem měla za sebou výsledky, které žádné hlasování smazat nemohlo. Společně s manželem Pierrem zkoumala radioaktivní látky a podílela se na objevu polonia a radia. Nobelovu cenu za fyziku z roku 1903 sdílela nejen s ním, ale i s Henrim Becquerelem. Po Pierrově smrti v roce 1906 ve výzkumu pokračovala a převzala také jeho místo na Sorbonně. V roce 1910 se podařilo připravit radium jako čistý kov. Právě za izolaci tohoto prvku a za studium jeho povahy a sloučenin ji hned v následujícím roce ocenili Nobelovou cenou za chemii.
Nabízelo by se napsat, že ji odmítnutí motivovalo k větším výkonům a druhá cena byla jasnou odpovědí francouzské Akademii. Tím bychom ale zcela převrátili časovou posloupnost. Výzkum, za který v roce 1911 cenu obdržela, probíhal už dlouho před lednovou volbou. Stockholm jí navíc neudělil žádné náhradní členství ani „cenu útěchy“ za příkoří v Paříži. Oficiální zdůvodnění jasně hovoří o objevu radia a polonia, izolaci radia a studiu tohoto prvku. Pozoruhodný je tak spíše souběh dvou zcela odlišných verdiktů nad touž vědkyní během jediného roku než představa, že by nově izolované radium posloužilo jako pomsta za prohrané hlasování.
Ani převzetí samotné ceny se navíc neobešlo bez veřejných útoků. Na podzim roku 1911 se pozornost tisku zaměřila na její vztah s fyzikem Paulem Langevinem. Podle historického přehledu AIP jí vlivný člen Nobelova výboru Svante Arrhenius ve stínu sílícího skandálu radil, aby cenu nepřijímala, dokud nebude její jméno očištěno. Curie ale do Stockholmu přesto odcestovala. Dne 10. prosince se zúčastnila slavnostního předávání a hned následující den přednesla svou nobelovskou přednášku. Stala se prvním člověkem, který získal dvě Nobelovy ceny. Ani toto vědecké ocenění však společenský tlak, jemuž čelila, neukončil.
Její další práce se neomezovala jen na sbírání poct. Během první světové války organizovala mobilní rentgenové jednotky, díky nimž se vyšetření dostalo blíže k raněným. Nezůstala tedy pouze u laboratorního výzkumu, ale věnovala se i praktickému využití vědy. Lednové odmítnutí a prosincové ocenění existují v jejím životopise bok po boku. Zatímco první událost ilustruje, v jak nepřejícném prostředí musela o své místo usilovat, druhá připomíná to, co už v té době dokázala. Mezi oběma událostmi není třeba domýšlet vítězné gesto ani pozdější omluvu Akademie.
Zdroje
American Institute of Physics: The Academy Debacle a The Langevin Affair
NobelPrize.org: Marie Curie — Facts (chemie1911)
NobelPrize.org: Marie Curie — Biographical
American Institute of Physics: Illness and Rebirth
Foto: Henri Manuel / Wikimedia Commons, volné dílo. Marie Curie v laboratoři Institutu Curie v Paříži; snímek otištěný v knize Pierre Curie (1923).
Zdroj fotografie
Public Domain Mark 1.0
