Článek
Možná vás to překvapí a možná vás to šokuje. I u nás se stále provádějí pokusy na psech. Možná se vám naopak vybaví Pavlov a jeho psi a považujete to za normální. Napadlo vás ale, co se s pejsky stane, až v laboratořích „doslouží“, pokud tedy vůbec přežijí?
Ti se totiž většinou po skončení pokusů bohužel utráceli. To se teď ale naštěstí mění. Psi dostávají druhou šanci, či spíše vůbec šanci žít normální psí život ve své rodině.[1] Pořídit si vděčného čtyřnohého kamaráda a zažívat s ním objevování normálního/nového světa tak můžete i vy.
Proč zrovna bíglové aneb něco z historie
Bígl je menší plemeno psa původem z Anglie. Jméno „beagle“ se poprvé objevuje v 15. století. Bíglové byli používáni jako lovečtí psi lovící ve skupině, a to především pro lov králíků. Byli chováni ve smečkách v kotcích a to zformovalo jejich povahu. Jsou naprosto neagresivní, kolektivní, mají rádi společnost dalších psů, s kterými výborně vychází. Jsou mírní, přátelští a inteligentní. V moderní době se prokázalo, že mají spolu s bloodhoundy nejlepší čich mezi všemi psy. Specifické povahové rysy se bíglům ale vymstily. Stali se totiž ideálními psy pro pokusy. Právě extrémní mírnost, kdy nekousnou člověka, ani když jim ubližuje, spolu s tolerancí k ostatním psům, a navíc nenáročnost na chov a dobré rozmnožování z nich udělaly laboratorní psy číslo jedna. Jen v USA je v současnosti každoročně „využito“ v laboratořích přes 70 tisíc psů a většina jsou právě bíglové.[2]
Specifika exlaboratorních psů – vlastní zkušenost
Jednoho bígla z laborky máme v širší rodině a občas ho hlídáme. Takže se mohu podělit o zkušenosti z první ruky. Když si pejska z laborky vezmete, máte doma v podstatě dvouleté či tříleté štěně. Pejsci znají jen laborku a svět je pro ně nové místo. Stává se tak, že se někteří psi bojí šlápnout na trávu, jiní se naopak chtějí projít po hladině bazénu, jelikož trávník a vodní plochu vidí poprvé v životě. Socializace a aklimatizace ve specializovaném zařízení samozřejmě situaci výrazně zlepší, ale získání všech správných psích návyků trvá. Pejskové jsou hlavně ze začátku trochu zmatení a občas úplně nechápou, co se po nich chce. Na druhou stranu jsou učenliví, zvědaví a vděční za péči a pozornost. Inteligence a zvídavost charakteristické pro toto plemeno dost pomůže. Zkušenosti se budou jistě lišit jedinec od jedince a bude také hodně záležet na tom, čím si ten který pejsek v laboratoři prošel. Třeba ten náš ale pochopil, že jsou i lidé, kteří ho místo pokusů hladí, drbou a ještě mu dají piškotek dost rychle.
Psi drží spolu a všichni psi jsou kámoši
Takto se dá asi nejlépe charakterizovat nejtypičtější vlastnost laboratorních bíglů. I normální bíglové jsou nejraději ve smečce a o exlaboratorních psech to platí dvojnásob. Celý dosavadní život strávili v kotci v laborce spolu s dalšími psy. Od lidí byli zvyklí akorát na to, že je brali na pokusy. To je ještě více utužilo v jejich psí soudržnosti. To má různé praktické důsledky, které můžou být i nepříjemné. Na procházce je ten náš prostě úplně fascinován psy a to naprosto všemi a chce se s úplně každým pejskem kamarádit. Bohužel to často není vzájemné. Tady je asi potřeba říci něco, co jsme odpozorovali a nikde se to nepíše. Jednoduše řečeno, dost psů nějak vycítí, že váš bígl z laborky není úplně standardní pes a dají mu to najevo, v nejhorších případech po něm prostě vyjedou. Majitelé se pak omlouvají, že tohle jejich pes nikdy nedělá a vůbec neví, co to do něj vjelo. Tohle je trochu problém, zvláště ve městech, kde je v parcích psů hafo. Nevím, možná se to časem a zkušenostmi zlepší a třeba se naučí, že pes, který na něj vrčí, se kamarádit nechce. Pak vás můžou překvapit různé neobvyklosti pramenící z toho, že pejsci neprožili normální život štěněte. Ten náš třeba vůbec nejeví zájem o tenisáky či klacíky. Když jsem mu opatrně hodil tenisák, kousek poodstoupil, pak ho očichal a tím to skončilo. S klacíky je to stejné.
Jak si pejska pořídit
Laboratorního bígla si můžete pořídit v zásadě dvěma způsoby. Buď skrze nějaké kontakty přímo v laborce. Počítejte pak ale s tím, že pes nebude vůbec nijak připravený na život venku a pro vás to může být dost záhul. Druhá, doporučovaná a vůbec mnohem lepší cesta je obrátit se na zařízení „Druhá Šance U Františka“ v obci Borovno[3] a ujmout se některého z jejich pejsků, kteří už prošli přípravou na život venku. Na fotky pejsků k adopci se můžete na jejich webových stránkách.
Chcete si pořídit bígla z laborky? Vezměte si rovnou dva, ale dobře si to rozmyslete
Pokud po přečtení tohoto textu uvažujete o adopci bígla z laborky, dobře vše promyslete a zvažte. Pokud se rozhodnete pro adopci, získáte nesmírně oddaného kamaráda, který díky vám pozná normální psí život. Jelikož bígl nikdy neútočí na člověka, nemusíte se bát pořídit si ho ani k dětem. Bígl se dobře snese i s dalšími psy v domácnosti. Úplně nejlepší je si vzít rovnou dva, budou tak nejšťastnější a vám budou dělat dvojnásobnou radost. Jenom si prosím vše dobře rozmyslete, ať pejsci, kteří už toho zažili v laborkách až dost, neskončí pak v útulku.
Co si myslíte o adopci bíglů a pokusech na psech Vy? Hlasujte v anketách úplně dole.
[1] https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/223452801100305/cast/966250/ (Reportáž ČT z pořadu 168 hodin o laboratorních bíglech a možnosti adopce)
