Článek
Je to smutný pohled. Strany, které ještě nedávno držely kormidlo moci, dnes připomínají spíše rozhádaný diskusní kroužek než sílu, která má kontrolovat vládu. Jejich vlastní voliči, kteří jim v říjnu hodili hlas s nadějí na tuhý odpor, teď jen nevěřícně kroutí hlavou. Tady jsou tři důvody, proč se z „naděje“ stala „parodie“:
1. Prázdné lavice a nekonečné řečnění
Zatímco se ve Sněmovně láme chleba u klíčových zákonů, v opozičních lavicích často „straší“. Premiér si dokonce neváhal na sociální sítě vyvěsit video, kde ukazuje prázdná místa svých kritiků v momentě, kdy se žádá o důvěru. Pro voliče je to jasný vzkaz: „Bojujeme za vás, ale jen když se nám chce vstávat.“ Místo reálné práce slyšíme jen nekonečné obstrukce, které sice zdržují, ale nic nemění.
2. „Blacklist“ a vnitřní čistky
Místo aby opozice táhla za jeden provaz proti nové vládě, řeší, kdo koho víc nesnáší. Veřejným tajemstvím je existence tzv. „blacklistů“ na bývalé ministry, které jejich vlastní kolegové nechtějí pustit k důležité práci ve výborech. Výsledek? Piráti si hrají na vlastním písečku, ODS se hledá a lidovci s TOP 09 se bojí, že v příštích průzkumech úplně zmizí z mapy.
3. Strašení minulostí, které už nikoho nezajímá
Opozice stále dokola opakuje stejné mantry o „ohrožení demokracie“, zatímco lidi trápí reálné ceny v obchodech a budoucnost jejich peněženek. Strategie „všichni jsou špatní, jen my jsme byli ti dobří“ u voličů totálně propadá. Lidé chtějí slyšet, co bude v roce 2027, ne poslouchat nářky nad tím, co se nepovedlo v roce 2024.
„Sleduji je a je mi stydno. Volil jsem je, aby byli protiváhou, ne aby se chovali jako uražené děti, kterým někdo vzal hračku,“ píše jeden z bývalých příznivců v hojně sdíleném komentáři na síti X.
Čas na budíček, nebo na výměnu?
Pokud se opozice v nejbližších týdnech nevzpamatuje a nenabídne lídra, který nebude jen „proti všem“, ale i „pro něco“, hrozí jí politická bezvýznamnost. Voliči totiž nemají trpělivost na politiky, kteří jsou pro smích.
