Článek
Tento filozofický směr není v dnešní době zdaleka tak známý jak býval, zvlášť mezi mladými lidmi. Zdá se mi že kvůli této neznalosti panuje představa že “ stoik necítí pocity “ a podobné. Což by nemohlo být dále od pravdy.
Stoicismus, od slova στοά (stoá) ze starověké řečtiny, znamená v překladu “ sloupořadí. “ Údajně, když se obchodník Zénón z Kitia přibližně kolem roku 312–300 př. n. l. plavil se svou lodí s cenným nákladem do Athén ztroskotal v bouři. Tím přišel a všechen svůj majetek a vyvázl jen se svým životem. Po edukaci v mnoha vědách začal přednášet ve sloupové síni (stoá) v Athénách. Jeho přívržencům se proto začalo přezdívat Stoikové a celé rostoucí škole Stoicismus.
Mnoho historických osobností vedli život který doprovázel Stoicismus. Jeden z nejznámějších byl římský císař Marcus Aurelius. Muž který přežil své děti, byl přítomen na studených válečných tažení s římskými legiemi přesto že mohl zůstat v komfortu poskytující teplé město Římu a nenechal se svést korupcí. Hlavním spojencem, mu byl Stoicismus. Zasvětil celý život budováním silné a disciplinované mysli. Měl ale vzor podle kterého stavět. Techniky na které byli sepsány už před ním. Nemusel vynalézt nic nového, ale žít podle principů, postavených na přestání i těch nejsilnějších bouří a chvílích pokušení.
1. Rozlišovat to co můžeme a nemůžeme ovlivnit
Rozčilování se nad věcmi které jsou mimo naší kontrolu je chování v rozporu s rozumem. Zlobíte se nad tím co neovlivníte, a truchlíte nad tím co nebylo nikdy vaše. Svět se otáčí jak musí, ne jak si přejete. Jazyk jiného muže je jeho vlastní. Ruka osudu nepatří nikomu. A stejně jim dáváte klíče k vaší síle. Nevidíte jak zranitelní jste se udělali ? Jediné co vám opravu patří a nad čím máte plnou kontrolu je vaše mysl. Z ní vychází jaké myšlenky budete konzumovat, co si připustíte k srdci a hlavně jak se zachováte.
2. Sledování a kontrolování své reakce
Pochopte že stoik pocítí prvotní naštvání a jiné negativní emoce které doprovázejí nemilou událost. Stejně jako vy a jiní lidé. Nazývají to „prvotní reakce“ kterou nelze ovlivnit. Pokud si myslíte že za tento název schováte své přehnané naštvání z nějaké nemilé události, tak se mýlíte. Tento stav trvá nanejvýš prvních pár vteřin od události. Poté v těch emocích zůstáváte vaší volbou. Přikládáte do ohně. Stoik tyto emoce pocítí, vidí je a rozhodne se silou své mysli nezůstávat v těchto emocích déle než je zapotřebí. Všimněte si kolikrát už by jste mohli být volni. Stejně se při pomyšlení tu věc zlobíte. Ne protože musíte. Protože jste se tak rozhodli. Pociťte tu emoci, pozorujte ji, pochopte ji a nedejte jí více paliva na kterém by mohla hořet.
3. Nejsou to věci které nás emocionálně ovlivňují, ale naše soudy o nich
Události samotné, co se nám dostanou pod kůži nejsou sami o sobě to co nás ranilo. Nýbrž co o nich smýšlíme. Pokud k ní připneme, to že je zlá, budeme se zároveň cítit zle. Pokud se na ní ale podíváme objektivněji, jaká je, a nebudeme brát v potaz „Já“, všimneme si jak je to jen přirozená událost osudu. Podívat se ní objektivně není často tak snadné jak se řekne.
Techniky které stoikové doporučují, na vzdálený pohled jsou například :
Vypsání toho co se nám stalo, a následné opakované čtení této zprávy. Přitom předstírejte že jste cizí člověk a posuzujete to.
Představte si, že vám nějaký neseriózní šašek říká vtipným a vysokým tónem hlasu to, co se vám stalo. Uvědomíte si že vy jste tu věc dělali vážnější než je. To co u ní usuzujete, to co vám bude přinášet, ne to jaká opravdu je.
Představte si že jste bůh Zeus na hoře Olymp. Ze shora zhlížíte na sama sebe. Na to co se mu stalo a jak na to jak reaguje. A nezaujatě se pozorujete. Co by jste si poradili ?
4. Zeptejte toho ke komu vzhlížíte
Pokud nemáte na mysli žádný vzor, nikoho ke komu aspirujete, a jehož chování by jste si rádi osvojili, tak bych vám silně doporučil takovou postavu najít. Může to být ideál mudrce. Ne reálná osoba ale ideál mudrce který se vždy zachová v souladu s rozumem. Může to být Marcus Aurelius, Váš otec, já mám osobně rád herce Christiana Balea, prostě kdokoliv jehož rady a přístupu k životu si vážíte. Nyní se zeptejte co by přesně ve vaší situaci udělal. Co by bylo jeho dalším krokem.
5. Braní ztráty jako neodlučitelnou část života.
Nic v tomto životě není opravdu vaše. Nic. Vše co jste kdy měli vám bylo jen vypůjčeno než to pokračovalo ve svém přírodním cyklu. Proto si nemyslete že vám něco opravdu patřilo, že jste to měli vlastnit navždy a následně nebuďte rozhořčeni až to odejde. Znovu, toto není o tom necítit smutek, ztrátu a netruchlit. Když Markovy Aureliovi umřeli milovaní, uronil slzy, cítil zármutek. Nevyhrožoval ale vesmíru pěstí jak si to mohl dovolit. Cítil to ale netopil se v sebelítosti a nepřidával té smutné skutečnosti více než jaká opravdu byla.
6. Jděte naproti těžkým věcem.
Stoik vidí v překážkách, těžkých chvílích a vysoko postavených cílech místo pro růst. Neutíká před trápením. Vrhne se do něj a buduje sílu a vytrvalost díky ochotě zůstat v té bouři. Ať už je to fyzické nepohodlí, nepohodlí v budování vlastního projektu nebo jakákoliv forma kontrování svých chtíčů. Vystavování se tomu u čeho se vám položí otázka zda jste toho schopni ve vás buduje obrovskou sílu, výdrž a sebevědomí. Nevyhýbání se tomu nýbrž kráčení naproti.
