Článek
Práce řidiče autobusu není jen o točení volantem a hlídání jízdního řádu. Každý den sedám za kabinu s tím, že vůbec netuším, co mě na trase potká. Minulý týden byl v tomto ohledu obzvlášť pestrý. Během pár směn jsem si vyzkoušel roli poctivého nálezce, zachránce čistoty vozu i učitele pro nového kolegu.Tady jsou tři momenty, které mi z posledních dní utkvěly v hlavě nejvíc.
Nález, který mohl někomu zkazit měsíc
Po skončení jedné z denních linek jsem dělal klasickou rychlou kontrolu vozu. Na dvousedačce uprostřed autobusu ležela zapomenutá pánská peněženka. Když jsem ji otevřel, abych našel nějaký doklad nebo kontakt, překvapilo mě, kolik v ní bylo peněz. Hotovost, platební karty, občanka, řidičák. Prostě kompletní lidský život v jedné kožené kapsičce.Ani na vteřinu mě nenapadlo si cokoli nechat. Peněženku jsem okamžitě vzal a odevzdal ji na dispečink, kde se sepisují protokoly o nálezech. Pevně doufám, že se rychle vrátila ke svému majiteli. Ten pocit, když zjistíte, že jste ztratili všechno, nikomu nepřeju a jsem rád, že jsem mohl pomoct.
Pasažér, který ve mně vyvolal čistý odpor
Ne s každým cestujícím je ale radost jezdit. Pár směn zpátky mi do vozu nastoupil člověk, ze kterého už na dálku táhl alkohol na sto metrů. Nebyl vyloženě agresivní, ale jeho stav a chování ve mně vzbuzovaly obrovský odpor. Sotva se držel na nohou, mluvil sám pro sebe a v autobuse okamžitě zanechal nesnesitelný zápach.V takových chvílích má řidič v hlavě jediné: Hlavně ať mi v autobuse neudělá nepořádek, který bych pak musel po šichtě sám uklízet, nebo ať nezačne obtěžovat ostatní lidi. Celou cestu jsem ho sledoval ve zpětném zrcátku s nervy na pochodu. Když konečně na své zastávce vypadl ven, zhluboka jsem si oddechl a musel na konečné vyvětrat celý vůz dokořán. I tohle je bohužel realita naší práce.
Zkušený mazák v roli učitele
Aby toho nebylo málo, dostal jsem na starost také jednu zodpovědnou úlohu. Měl jsem na zacvik nového řidiče, který k nám čerstvě nastoupil. Seděl jsem vedle něj, sledoval jeho styl jízdy, chování v provozu a předával mu všechny ty drobné rady a triky, které člověk v autoškole nenačte, ale získá je až lety praxe. Bylo zajímavé sledovat, jak moc se nováček soustředí na každý detail a jak má z toho velkého kolosu na silnici respekt. Doufám, že si z mých rad vezme co nejvíce a brzy z něj bude skvělý a klidný kolega, se kterým se budu rád potkávat na dispečinku.
A co vy? Našli jste někdy v hromadné dopravě něco hodnotného a vrátili to? A jak reagujete, když s vámi v autobuse nebo tramvaji jede někdo zjevně pod vlivem? Napište mi své názory do komentářů!
