Článek
Řidiči osobáků na kruháčích hazardují s mým autobusem. Zapomínáte na blinkry a ohrožujete lidi
Každý den sedám za volant patnáctitunového linkového autobusu. Mám čisté svědomí a v hlavě jedinou věc – dovézt těch čtyřicet lidí za mými zády bezpečně domů k rodinám. Jenže někdy mám pocit, že řidiči osobáků si koupili řidičák v akci nebo jim v autosalonu zapomněli namontovat páčku na blinkry. A nejvíc se tahle arogance projevuje na kruhových objezdech.
Pro řidiče v osobním autě je kruháč rychlá křižovatka. Přijede, protáhne se a jede dál. Pro mě s dlouhým autobusem je to pokaždé složitá matematická operace. Potřebuju čas, potřebuju prostor a hlavně potřebuju vědět, co lidi kolem mě sakra plánují udělat.
Jenže realita vypadá úplně jinak.
Blinkr jako tajná informace?
Na kruhovém objezdu s autobusem zažívám dva klasické krizové momenty, které mi řidiči osobáků způsobují dnes a denně.
První moment je zbytečné stání na vjezdu.
Stojím před kruháčem a chci na něj vjet. Zleva se blíží auto. Nedá blinkr, takže logicky počítám s variantou, že pokračuje dál po kruhu kolem mě. Stojím, čekám a držím patnáctitunový kolos v klidu. Jenže řidič vteřinu před mým čumákem prudce strhne volant a sjede z kruháče ven. Kdyby blikal včas, vím, že je cesta volná. Já už jsem mohl mít autobus plynule rozjetý a mohl jsem jet. Takhle tam kvůli jeho lenosti zbytečně stojím jako tvrdé y. Když se to stane na deseti kruháčích za směnu, jízdní řád je v tahu.
Druhý moment je ještě horší a tam už jde o plechy a krky – zapomenutý blinkr.
Vidím auto, které bliká, že kruháč opouští o výjezd dřív, než stojím já. Vím, že mám volno. Protože rozjet autobus chvíli trvá, pouštím brzdu a začínám kolos sunout dopředu. Jenže ten člověk ten blinkr jen zapomněl vypnout z minula! Nikam neodbočuje, valí to po kruháči dál a vjede mi plnou rychlostí přímo před můj už rozjetý čumák. V tu chvíli musím dupnout na brzdu. Osobák zastaví na metru, ale mých 15 tun ne. Pro mě jsou to zpocená záda, pro lidi v uličce letecký den a v zrcátku vteřina hrůzy, jestli se tam vzadu někdo nepřerazil.
Ze zastávky vás nepustím, spěchám!
A ta bezohlednost nekončí jen na kruháčích, je to stejná písnička i na obyčejné zastávce. Zavřu dveře, hodím levý blinkr a chystám se vyjet. Zákon mluví jasně – řidič autobusu má v obci přednost při vyjíždění ze zastávky. Jenže realita v zrcátku? Vidím šňůru aut a každý řidič raději šlápne na plyn, aby mě ještě stihl podjet, než aby na tři vteřiny sundal nohu z plynu.
Někdy tam stojím s blikajícím autobusem tak dlouho, že bych stihl dopít studené kafe. Všichni hrozně spěchají. Nikomu nedochází, že když mě nepustí jedno auto, druhé, třetí, tak v tom autobuse zbytečně tvrdne čtyřicet lidí, kteří by už rádi byli doma. Vám v osobáku uteče pět vteřin života, mně kvůli tomu ujíždí celý jízdní řád.
Fyziku zkrátka neošálíš
Já nevezu nákup z Kauflandu v kufru. Já vezu lidi. Většina z nich sedí, ale spousta jich stojí, drží se tyče, starší paní si zrovna chystá tašku a maminka hlídá kočárek. Když mi tam na kruháči někdo vjede na poslední chvíli s myšlenkou „to stihnu, on zabrzdí“, vystavuje nebezpečí desítky cestujících. Vy v osobáku sice ušetříte tři vteřiny cesty, ale lidé uvnitř autobusu pak létají jako kuželky. A to všechno jen proto, že jste se prostě nechtěli zdržovat za „pomalým autobusem“.
Respekt se vytratil
Chápu, že každý spěchá. Já spěchám taky, abych byl doma u manželky a kluků v paneláku. Ale řízení autobusu není hra na počítači. Když uděláte chybu vy v osobáku, odnese to maximálně váš blatník. Když udělám chybu já, protože reaguju na vaši bezohlednost, můžu někoho poslat do nemocnice.
Příště, až uvidíte u kruháče autobus, zkuste na vteřinu zapnout mozek a tu páčku pod volantem. My tam nejsme proto, abychom vás brzdili. Jsme tam proto, abychom rozvezli vaše sousedy, děti a rodiče bezpečně domů. Trocha ohleduplnosti by nikomu neublížila.
Baví vás moje upřímné příběhy zpoza volantu a chcete mě podpořit v psaní dalších textů po večerech? Přímo pod článkem najdete zelené tlačítko „Podpořte autora“. Každé symbolické dýško na jedno pořádné kafe na benzínku mi pomůže udržet otevřené oči při dalším ranním budíčku ve čtyři ráno. Díky všem a zítra na lince kolama dolů!
