Článek
Pravidelně po každé šichtě procházím vůz a kontroluji, co po sobě cestující zanechali. Zapomenuté deštníky, klíče nebo rukavice v zimě, to je klasika. Ale to, co nacházím v autobuse v poslední dobu, už hraničí s bizárem.
Tady je výběr toho nejlepšího (nebo nejšílenějšího), co lidem vypadlo z kapes, z tašek a někdy i z hlavy.
1. Svačina, která nikomu nechyběla
Zapomenutý rohlík se salámem v igelitce nikoho nepřekvapí. Nedávno jsem ale na zadní pětce našel kompletně zabalený, ještě teplý grilovaný bůček z Makra i s hořčicí a chlebem. Někdo si nesl domů královskou večeři, ale domů dorazil s prázdnou. Doufám, že dotyčný neměl hlad, protože ten bůček voněl tak dobře, že jsem měl co dělat, abych ho neodnesl na dispečink jako nález roku.
2. Domácí mazlíček na palubě
Když lidé cestují se psem nebo kočkou v přepravce, většinou si je hlídají. Jedné paní se ale povedl husarský kousek. Vystoupila, poděkovala, a až na konečné jsem zjistil, že pod sedadlem nechala krabici. Když jsem ji otevřel, koukalo na mě trochu vyděšené, ale spokojené morče. Paní pro něj naštěstí za hodinu s pláčem přiběhla. Morče mezitím dostalo kousek mého jablka a stalo se na chvíli maskotem linky.
3. Ztracený mobil a nálezné, které mě „osladilo“
Nedávno na mě po konečné z jednoho sedadla blikal luxusní smartphone. Dneska lidi bez mobilu nedají ani ránu, takže mi bylo jasné, že majitel bude v naprosté panice. Nečekal jsem, až se vybije, otevřel jsem seznam a zavolal na poslední volané číslo. Ozvala se manželka dotyčného. Byla štěstím bez sebe a hned si pro telefon přijela. Čekal jsem ledacos, ale jako nálezné jsem vyfasoval velkou bonboniéru. Sice jsem doufal, že mi přistane spíš stovka na kafe, ale aspoň jsem si osladil zbytek směny na dispečinku. Čokoláda řidiče zkrátka nikdy neurazí!
Bonusové letní peklo: Okna dokořán a klimatizace na maximum
Kromě ztracených věcí mě ale v létě dokáže spolehlivě vytočit ještě jedna věc. Venku je pětatřicet stupňů, já zapnu klimatizaci na plný výkon, aby bylo v autobuse příjemně, a za pět minut se podívám do zrcátka. Co nevidím? Vzadu sedí parta lidí a vesele si otevřou okna dokořán. Celý systém chlazení je v tu ránu v háji, z autobusu je během chvíle sauna a motor dostává zbytečně zabrat. Tohle mi hlava opravdu nebere. Buď chci chladit, nebo větrat, ale obojí dohromady prostě nefunguje.
V takových chvílích mě zachraňuje jedině to, že mám v kabině termoláhev. Vozím si ji z domova plnou ledové perlivé vody. Na rozdíl od plastových flašek z benzínky mi vydrží studená skoro celou šichtu, i když na palubní desku praží slunce. Bez ní bych to letní peklo za volantem asi nepřežil.
Nejsme nepřátelé, jen chceme dojet v pořádku
Léto je náročné pro všechny. My řidiči sedíme v rozpálených kabinách dlouhé hodiny a snažíme se vás bezpečně dovézt do práce nebo domů. Někdy stačí opravdu málo – zavírat okna, když běží klima, hlídat si morčata a občas nám oplatit pozdrav, když nastupujete.
Svět za volantem autobusu je zkrátka plný příběhů a já se o ně s vámi rád podělím zase příště.
A co vy? Co nejbizarnějšího jste kdy zapomněli v hromadné dopravě vy nebo vaši známí? A taky vás dokáže vytočit, když lidé v horku otevírají okna v klimatizovaném voze? Napište mi to do komentářů!
