Článek
Většinu pracovní doby trávím za volantem autobusu. Sledují mě desítky očí v bleskovém zpětném zrcátku. Občas si říkám, jaké to je, vidět všechno kolem sebe s naprostým přehledem i v té největší a tmě.
Příroda tenhle řidičský sen splnila právě krakatici obrovské (Architeuthis dux). Aby přežila v absolutní černé tmě oceánských hlubin, vyvinula si ty největší oči v celé živočišné říši.
Oči jako mopedová kola
Když se podíváte na přední světla klasického pionýra nebo mopedu, máte přesnou představu o velikosti oka dospělé krakatice. Dosahují průměru až 27 centimetrů. Tyto obří biologické talíře dokážou zachytit i to nejmenší množství světla, včetně světélkování hlubinných organismů.
Krakatice potřebuje takto dokonalý zrak z jediného důvodu. Musí včas zpozorovat svého největšího nepřítele – vorvaně obrovského.
Váha rváče a délka autobusu
Když mluvíme o velikosti, čísla berou dech. Největší vědecky doložené exempláře krakatice obrovské dosahovaly délky neuvěřitelných 13 metrů u samic a zhruba 10 metrů u samců, a to včetně dlouhých lovných chapadel. Pro představu – to je přesně délka standardního linkového autobusu, se kterým každý den jezdím.
Co se týče hmotnosti, nejde o žádná lehká stvoření. Váha dospělých jedinců se nejčastěji pohybuje mezi 150 až 275 kilogramy. V hlubinách se sice pohybují vznosně, ale silou svalů a mrštností je to v podstatě živé hlubinné torpédo
Deset chapadel a dravý zobák
Tento hlavonožec disponuje deseti chapadly. Osm z nich je kratších, pokrytých ostrými ozubenými přísavkami. Zbylá dvě chapadla jsou extrémně dlouhá, lovná. Krakatice je vystřeluje dopředu jako harpuny, aby zachytila kořist.
Jakmile oběť pevně sevře, přitáhne si ji k ústům. Tam se nachází obří rohovitý zobák, který tvarem připomíná papouščí, ale silou dokáže drtit kosti a trhat maso na kusy.
Bitvy v kilometrové hloubce
Setkání krakatice a hladového vorvaně je skutečným soubojem titánů, který lidské oko naživo téměř nikdy nespatřilo. O těchto brutálních bitvách se dozvídáme jen díky jizvám na hlavách ulovených vorvaňů.
Kruhovitá zranění od ozubených přísavek jasně dokazují, že krakatice se v kilometrové hloubce nevzdává bez boje. Svou kůži prodává drahým zápasem na život a na smrt.
Z hlubin oceánu do temnoty lidské historie
Šance, že při koupání v moři potkáte živého krakena, je statisticky mizivá. Člověk se v hluboké vodě často cítí ztracený a bezmocný, protože čelí neznámu.
Tento tichý respekt a mrazení v zádech ale nemusíme hledat jen v temných oceánech. Ty největší a nejstrašidelnější záhady totiž často nenechala v hlubinách příroda, ale vybudoval je sám člověk. Mnohdy kolem nich nevědomky projíždíme, aniž bychom tušili, jaká tajemství ukrývají pod nánosy prachu a zapomnění.
Pokud vás baví objevovat skrytá tajemství našeho světa a fascinující historii bez bulvárních nesmyslů, klikněte na tlačítko Sledovat nahoře u mého profilu Jakub Řidič, ať vám neuteče odhalení příští velké záhady.
Použité zdroje informací:
