Článek
Nedávno jsem po šichtě narazil na zajímavý článek o nejdelším jedovatém hadovi na světě. Slušný macek, přes pět metrů délky. Jenže mně to nedalo a začal jsem přemýšlet. Když je tenhle nejdelší, jak vypadá ten úplně nejjedovatější? Který tvor má v sobě ten nejprudší koktejl, ze kterého není návratu? Začal jsem trochu hledat a upřímně mi z těch čísel spadla brada.
Ten absolutní král jedu se jmenuje Tajpan vnitrozemský a žije v té nejvyprahlejší australské pustině. Hlava mi nebrala, co taková jedna potvora dokáže. Laboratorní testy ukázaly, že jedno jediné jeho uštknutí v sobě má tolik síly, že by na místě spolehlivě zabilo 100 dospělých chlapů nebo čtvrt milionu myší. Sto chlapů. To je jako naložit plný kloubový autobus lidmi a tenhle jeden plaz by je vyřídil na jedno kousnutí.
Oxyuranus microlepidotus
Po uštknutí má člověk bez pomoci zhruba 45 minut života. Jed útočí přímo na nervovou soustavu, paralyzuje svaly a během chvíle vám kompletně selžou plíce a srdce. Proti tomuhle je naše česká zmije jen taková neškodná žížala na záhonku.
Naštěstí to příroda vymyslela spravedlivě. Tenhle největší zabiják planety je vlastně strašný strašpytel a samotář. Lidem se vyhýbá, žije v hlubokých dírách v zemi a loví jen drobné hlodavce. Uštkne, jen když na něj člověk vyloženě šlápne nebo ho zažene do úzkých. To spíš potkáte naštvaného revizora bez nálady než tajpana.
Příroda je zkrátka neskutečná mašina. Když vidím, co všechno dokáže stvořit, jsem sakra rád, že žiju v našem paneláku a tyhle exotické kousky vidím jen na displeji telefonu. Na ty naše české výlety k rybníku nám ta naše klidná příroda bohatě stačí.
