Článek
Sedím občas v autobuse na konečné, dávám si kafe z termosky a poslouchám, o čem se lidi baví. Nedávno za mnou nastoupila partička mladých kluků, čerstvých maturantů. Celou cestu do města neřešili nic jiného než to, na jakou vysokou školu se přihlásí. Padaly výrazy jako projektový management, digitální marketing a strategické plánování. Když se jich jeden zeptal, co na té škole vlastně budou dělat, odpověď byla jednoduchá: „Hlavně nechci makat rukama, v kanclu jsou čistý prachy.“ Jenže v tom je ten zakopaný pes. Naše společnost si navykla na to, že manuální práce je něco podřadného. Pokud kluk nejde na vejšku, jako by v očích dnešních rodičů selhal. Výsledek? Máme tu tisíce mladých lidí s diplomy, kteří sice umí vytvořit nádhernou prezentaci v PowerPointu, ale v reálném životě si neumí vyměnit ani žárovku nebo dotáhnout povolený šroubek.
Kancelář plná manažerů, ale na řemeslníka čekáte měsíc
Zkuste si dneska sehnat instalatéra, elektrikáře nebo poctivého zedníka. Je to pomalu těžší než vyhrát ve sportce. Když vám praskne stoupačka v paneláku nebo přestane hřát topení uprostřed zimy, jste nahraní. Voláte na pět míst a všude slyšíte to samé: „Pane, nejdřív za měsíc, nemám lidi.“ Ti starší chlapi, kteří ještě umí vzít do ruky hasák a poznají závit po hmatu, pomalu odcházejí do důchodu. A mladí? Ti se do montérek nehrnou, protože se nechtějí umazat.
Nechci, aby to znělo, že lidi s titulem pohrdám. Vzdělání je důležité a lékaře, učitele nebo inženýry potřebujeme jako sůl. Ale nemůžou být všichni ředitelé zeměkoule. Někdo ten autobus odřídit musí, někdo musí ty rohlíky upéct a někdo musí vyčistit ucpanou kanalizaci.
Slova rodinný rozpočet nezachrání
Dnešní svět je strašně překombinovaný. Všude slyšíme o inovacích, digitalizaci a umělé inteligenci. Ale když dojde na lámání chleba, celá ta moderní bublina splaskne. Až lidem poteče do bot, žádný marketingový specialista jim nepomůže. Pomůže jen chlap s kufrem plným nářadí, který ví, kam sáhnout. A tenhle chlap by měl být placený zlatem a mít stejný respekt jako ten manažer v obleku. Možná i větší. Protože bez Excelu týden přežijeme, ale bez tekoucí vody ne.
Měli bychom se vrátit nohama na zem. Přestat mladým tlouct do hlavy, že úspěch znamená jen sedět u počítače. Poctivá manuální práce má pořád zlaté dno, a dokud si to neuvědomíme, budeme sice chytří, ale brzy budeme sedět v nefunkčních domech a koukat na nefunkční záchody.
Jak to vidíte vy? Máte ve svém okolí ještě mladé kluky, kteří se nebojí vzít do ruky kladivo nebo hasák, nebo poctivé řemeslo v Česku definitivně vymírá?
