Článek
Před volbami to byl jeden z hlavních taháků hnutí ANO – zrušit „asociální“ zvyšování věku odchodu do penze, které prosadila Fialova vláda, a vrátit strop nekompromisně na 65 let. Teď, když má dojít na lámání chleba, přichází studená sprcha. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) oznámil, že se klíčový slib odkládá. Prý se musí počkat na „druhou vlnu“.
„Přes 65 let nejede vlak,“ hřímal Andrej Babiš ještě koncem roku 2024 v Poslanecké sněmovně. Fialovu vládu obviňoval z drakonického osekávání penzí a z toho, že chce z Česka udělat ostrov pracujících starců. Právě tato rétorika byla jedním z pilířů, které hnutí ANO vynesly zpět k moci. Jenže realita vládní odpovědnosti vypadá jinak než opoziční proklamace.
Teď řešíme peníze, strop až pak
Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) nyní vysvětluje, že vláda sice se zastropováním i nadále počítá, ale rozhodně to nebude tak rychle, jak hnutí ANO slibovalo na předvolebních mítincích. Strategie se změnila na metodu „dvou vln“. „V té první vlně, kterou předložíme v dubnu, budeme řešit finance – tedy to, co lidé pocítí v peněženkách hned. Jde o řádné valorizace a motivaci pro pracující důchodce. Samotné zastropování věku přijde až v té druhé, společně s úpravou penzí pro náročné profese,“ uvedl Juchelka. Tím však odsunul jeden z nejvýbušnějších bodů programu na vedlejší kolej.
Tento náhlý obrat je v příkrém rozporu s původním vládním legislativním plánem, který kabinet projednával ještě v únoru. Ten totiž explicitně počítal s tím, že se věková hranice zmrazí na 65 letech s účinností již od ledna 2027. Dokument tehdy uváděl, že účelem je zachovat přiměřený důchodový věk i po roce 2030. Namísto rychlého splnění slibu však premiér Andrej Babiš jednání o novele přerušil s odkazem na rozpory, které je potřeba odstranit. Ukazuje se, že shoda na tom, jak tento populistický, ale drahý krok ufinancovat, v koalici neexistuje.
Podle informací ze zákulisí jsou za nečekaným odkladem hlavně obavy z nekontrolovaného prohlubování státního dluhu. Ačkoliv Andrej Babiš před volbami tvrdil, že peníze na důchody jsou a vždycky budou, realita státní kasy ho po usednutí do premiérského křesla zřejmě dohnala. Zastropování věku v kombinaci s dřívějšími odchody pro náročné profese totiž představuje obrovský zásek do rozpočtu, který by bez dalších příjmů mohl ohrozit stabilitu celého systému.
Ekonomové a experti přitom dlouhodobě varují, že podobné kroky jsou v přímém rozporu s demografickým vývojem. Bez postupného prodlužování věku odchodu do důchodu se podle nich český penzijní systém jednoduše zhroutí v momentě, kdy do penze nastoupí nejsilnější generace tzv. „Husákových dětí“. Odkladem zastropování tak vláda fakticky přiznává, že si v tuto chvíli nemůže dovolit splnit to, čím v opozici tak hlasitě útočila na své předchůdce.
Zapomenutá minulost: Když Babiš chtěl 67 let
Pro politické pamětníky není současné lavírování Andreje Babiše ničím novým, spíše potvrzením dlouhodobého trendu. Ačkoliv se dnes šéf hnutí ANO stylizuje do role neohroženého zachránce důchodců a „napravovatele křivd“, jeho vlastní politická historie ukazuje, že k věku odchodu do penze přistupoval v minulosti s chladným kalkulem technokrata. V roce 2016, kdy zastával post ministra financí v kabinetu Bohuslava Sobotky, prosazoval totiž pravý opak toho, co sliboval před posledními volbami.
Tehdy to bylo právě hnutí ANO, které v koaličních sporech blokovalo snahy sociálních demokratů o zastropování věku na 65 letech. Babiš tehdy jako strážce státní kasy nešetřil věcnými, až nepopulárními argumenty. „Je důležité sdělit občanům, že zastropování odchodu do důchodu má přímou souvislost i s výší penze, protože čím bude věková hranice nižší, tím méně peněz bude na důchody,“ prohlásil tehdy rezolutně. Hnutí ANO pod jeho vedením tehdy prosazovalo hranici 67 let – tedy přesně tu, kterou později u Fialovy vlády označovalo za asociální a nepřijatelnou.
Jak se však měnil společenský sentiment a blížily se různé volební cykly, měnila se i Babišova rétorika. Politický chameleon dokázal během let vystřídat hned několik protichůdných poloh. V roce 2019, jako tehdejší premiér na sjezdu seniorů v euforické náladě prohlásil, že v Česku je určitě potenciál pro to, aby se hranice 65 let v budoucnu dokonce ještě snížila, pokud se ekonomice bude dařit. Expertní varování o neudržitelnosti systému tehdy odbyl jako strašení. V roli opozičního lídra o pět let později spustil ve Sněmovně ostrou palbu na Fialovu reformu. Označil ji za prachsprosté okrádání důchodců. Právě tehdy prohlásil, že návrat k 65 letům je prioritou, přes kterou nejede vlak. A jen o půl roku později ministr Juchelka oznamuje, že splnění tohoto „prioritního“ slibu se odkládá na neurčito.
Odbory tleskají, ekonomové varují
Odboráři vládní záměr zmrazit věk na 65 letech nadále hlasitě vítají a argumentují především zdravotním stavem českých pracovníků a tvrdí, že lidé v náročných profesích fyzicky ani psychicky nemohou pracovat do 67 let. Pro hnutí ANO je tato skupina klíčovým voličským jádrem, kterému musí vycházet vstříc.
Na druhé straně barikády však stojí ekonomičtí experti, kteří mluví o hazardu s budoucností. Upozorňují na kritický nedostatek pracovních sil, který se prohloubí s odchodem početné generace Husákových dětí do penze. Odklad zastropování je faktickým přiznáním, že státní rozpočet na takto nákladný krok prostě nemá peníze. Je to čistě politický manévr, jak se vyhnout nepříjemné pravdě a oddálit hněv voličů. Vláda defacto pouze kope plechovku před sebou, místo aby přiznala, že demografická data jsou neúprosná a dřívější odchody do důchodu bez drastického zvýšení daní nebo zadlužení zkrátka nefungují.
Andrej Babiš se tak nyní ocitá v nepříjemné pasti vlastních předvolebních slibů. Jako premiér stojí před neřešitelným dilematem: Buď dodrží slovo, zastropuje věk okamžitě a riskuje rozvrat veřejných financí i mezinárodní ratingy Česka, nebo přizná barvu a bude čelit hněvu stovek tisíc lidí, pro které byl dřívější důchod hlavním důvodem, proč mu hodili hlas.
Zatím se zdá, že hnutí ANO zvolilo taktiku „vyhnívání“. Odsunutím tématu do mlhavé „druhé vlny“ a na pozdější časový harmonogram se vláda snaží získat čas. Doufá, že se v záplavě jiných politických kauz na tyto nesplnitelné sliby tak trochu zapomene. Otázkou zůstává, zda mu tento manévr budoucí důchodci, kteří již nyní počítají roky do konce pracovní kariéry, uvěří.
