Článek
Josef Laufer se narodil v srpnu roku 1939 ve francouzském městečku Les Sables-d'Olonne. Jeho otec byl Žid ze Slezska, který odešel jako lékař pomáhat interbrigadistům do španělské občanské války. Tam potkal mladou Španělku, která pracovala jako ošetřovatelka. Když republikáni prohráli, utekli před fašismem do Francie. Josefova těhotná maminka musela sama pěšky přejít Pyreneje, aby v jednom z francouzských internačních táborů našla svého zadrženého muže. Netrvalo dlouho a celá rodina musela před nacistickou hrozbou utéct znovu, tentokrát do Velké Británie.
Dětství strávil ve válečné Anglii, kde jeho otec jako chirurg u britského letectva RAF ošetřoval raněné piloty. Z Anglie si Josef odnesl angličtinu jako svůj mateřský jazyk a také dramatické vzpomínky na bombardování Londýna. Jedna z pum tehdy probořila strop krytu, ve kterém se s rodinou schovával. Výbušnina ale neexplodovala. Když ji pyrotechnici otevřeli, byla naplněná pískem a uvnitř ležel lístek s nápisem „Smrt fašismu“, který tam zanechali plzeňští dělníci z nuceného nasazení.
Z montéra prvotřídní šoumen
Do Československa se rodina vrátila až v roce 1947. Otec chtěl původně po zjištění, že většina jeho příbuzných zahynula v koncentračních táborech, zamířit zpět na Západ. Po únorovém převratu v roce 1948 se ale hranice uzavřely. Rodina se musela zabydlet v pohraničí v Dolním Rychnově u Sokolova, kde otec pracoval jako obvodní lékař pro místní doly. Teprve po čase si jeho špičkových ortopedických schopností všimli v Praze a rodina se přesunula do metropole.
V mládí nic nenasvědčovalo tomu, že z Josefa vyroste umělec. Vyučil se ve Vrchlabí elektrotechnikem a po škole nastoupil do výzkumného ústavu. Zlom nastal až během základní vojenské služby na Slovensku, kde se začal věnovat ochotnickému divadlu, tanci a pantomimě. Po návratu z vojny se přihlásil na pražskou DAMU, kde vystudoval herectví a v roce 1965 získal diplom.
V 60. letech se stal nepřehlédnutelnou postavou nastupující bigbítové a divadelní generace. V Semaforu účinkoval v legendárním pásmu Ondráš podotýká, následně působil v divadle Rokoko i v Hudebním divadle v Karlíně. Zpíval se skupinou Krystal, byl u začátků kapely Olympic a založil i country formaci Tornádo, kde s ním hrál například Petr Hapka. V 70. letech pak postavil vlastní doprovodnou kapelu Golem, se kterou koncertoval po celý zbytek kariéry. Publikum si získal svou elegancí, exotickým vzhledem a neuvěřitelnou energií. Díky plynulé znalosti angličtiny, španělštiny a němčiny navíc pravidelně moderoval mezinárodní akce a pracoval pro zahraniční televize
Hvězda Starců na chmelu i milovaný Leo Kohn
Kromě zpěvu se úspěšně věnoval také scenáristice, televizní režii, překladatelství a muzikálovému herectví. Před kamerou se poprvé výrazně prosadil v roce 1964 v prvním českém filmovém muzikálu Starci na chmelu. Postupně si zahrál v desítkách filmů a seriálů. Pamětníci si ho vybaví ze snímků Noc na Karlštejně, Páni kluci nebo z historického seriálu Cirkus Humberto. U mladšího publika bodoval především rolí mazaného podnikatele Lea Kohna v komediální sérii Kameňák režiséra Zdeňka Trošky
Pravidelně účinkoval v velkých muzikálových projektech, mimo jiné v inscenacích Gentlemani, Hamlet, Galileo, Jack Rozparovač či Kvítek mandragory. Zpíval rokenrol, swing i country. Jeho největším životním hitem se stala chytlavá skladba Sbohem, lásko, já jedu dál, ke které si sám napsal text v autě.
Záhadná tragédie v bytě a spisy obávané StB
Přestože na veřejnosti vystupoval jako věčně naladěný bavič, v jeho osobním i profesním životě nechyběly dramatické okamžiky. Jednou z mála známých událostí jeho života byla tragédie z předvánočního období roku 1963. V jeho bytě se tehdy plynem otrávila dívka, které dočasně poskytl azyl. Laufer se jí sice snažil poskytnout první pomoc a přivolal bratra, dívce už ale pomoci nedokázal. Vyšetřování jeho vinu zcela vyloučilo, událost poznamenala jeho osobní život a upoutala k němu pozornost Státní bezpečnosti
S komunistickou tajnou policií udržoval kontakt v letech 1964 až 1969. V dokumentech StB se poté objevil jako důvěrník pod krycím jménem Vostrý. Příslušníci StB se z něj opakovaně snažili získat oficiální podpis. Laufer jim však pokaždé odmítl vyhovět s argumentem, že v životě podepisuje výhradně pracovní smlouvy a šeky. Přesto s nimi absolvoval přes čtyřicet schůzek a předal jim téměř dvacet zpráv. Zprávy se týkaly především dění v uměleckém prostředí a poznatků z jeho cest do zahraničí. Velká část těchto materiálů byla po letech skartována, takže přesný rozsah jeho výpovědí zůstává tajemstvím. Laufer po revoluci v roce 1989 jakékoliv udávání odmítal a tvrdil, že byl vždy vnitřním odpůrcem režimu.
Dopis Svobodné Evropě
Nejvýraznějším stínem jeho kariéry se stal rok 1976. Tehdy složil text a nazpíval agitační skladbu Dopis Svobodné Evropě. Reagoval v ní na návrat agenta StB Pavla Minaříka ze špionážní mise v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa. Píseň obsahovala útočné výpady proti emigrantům i redaktorům Svobodné Evropy a stala se symbolickým vrcholem tehdejší režimní tvorby.
Zatímco do té doby patřil k nejpopulárnějším zpěvákům v zemi a v anketě Zlatý slavík se držel na předních příčkách, po zveřejnění skladby se jeho popularita propadla. Lidé mu posílali anonymní dopisy, vraceli vstupenky na koncerty a poškozovali auto. Odpustit mu to nedokázala ani řada jeho kolegů. Zpěvák Pavel Bobek jeho počin veřejně označil za čistou kolaboraci s režimem a Jan Vyčítal s ním z podobných důvodů odmítal vystupovat na stejném jevišti. Laufer se později obhajoval tím, že píseň napsal z hecu a jako parodii na tehdejší požadavek tvorby.
Poslední roky v nemocnici
Jeho životní partnerkou se stala uznávaná kostýmní výtvarnice Irena Greifová. Vychovali spolu dceru Ester, která se věnovala humanitární práci v nadaci Člověk v tísni a později působila v diplomatických službách.
I ve vysokém věku měl Laufer neuvěřitelnou energií. Hrával tenis, psal povídkové knihy, vystupoval v divadlech a chystal oslavy svých osmdesátin. V roce 2020 se však dostavily zdravotní komplikace v podobě závratí a motání hlavy. Vyšetření odhalilo srdeční vadu, kterou se rozhodl řešit plánovanou operací. V březnu 2020 podstoupil v pražské nemocnici Na Homolce zákrok na srdeční chlopni, během něhož došlo k selhání srdce a lékaři ho museli uvést do umělého spánku.
Z narkózy už se plně neprobudil. V nemocničním lůžku strávil ve vegetativním stavu dlouhé čtyři roky. Dcera Ester za ním docházela, pouštěla mu vzkazy od přátel a pečovala i o nemocnou maminku. Irena Greifová zemřela po dlouhé nemoci v prosinci 2022. Laufer se o úmrtí své manželky kvůli vlastnímu stavu už nikdy nedozvěděl. Josef Laufer zemřel 20. dubna 2024 ve věku 84 let na následky srdeční zástavy.
