Doktor James Barry provedl první úspěšný císařský řez. Že byl žena se zjistilo až po smrti

V červenci 1865 zemřel v Londýně na těžkou dysenterii vysloužilý vojenský lékař. V penzi žil samotářsky a sousedé v něm viděli jen nenápadného starého muže, který má službu v koloniích už dávno za sebou. Vše se změnilo ve chvíli, kdy do pokoje vstoupila služebná Sophia Bishop, aby zesnulé tělo podle tehdejších zvyklostí umyla a připravila k pohřbu. Lékař si přitom před smrtí výslovně přál, aby ho nikdo nesvlékal, neprohlížel a byl pohřben přesně v tom oblečení, ve kterém skonal.

Služebná však jeho přání ignorovala. Když rozepnula oděv, čekal ji šok. Generální inspektor armádních nemocnic, který prošel desítkami soubojů i válečných polí, byl fyzicky ženou. Při prohlídce se navíc ukázalo, že na břiše má strie po porodu. Netrvalo dlouho a zpráva se dostala do novin. Ukázalo se, že doktor James Barry žil v mužské roli přes padesát let, aniž by ho armáda nebo kolegové odhalili.

Budoucí skotský student medicíny se narodil kolem roku 1789 v irském Corku jako Margaret Ann Bulkley. Rodina se brzy ocitla na dně, když otec skončil kvůli dluhům ve vězení a domácnost zůstala úplně bez peněz.

Už od dětství byla mimořádně zvídavá a fascinovala ji medicína. Univerzitní vzdělání na počátku 19. století bylo výhradně mužskou záležitostí. Už v mládí se přitom bratrovi svěřila, že kdyby nebyla dívkou, stala by se vojákem.

Zlom nastal v roce 1804. Margaret se svou matkou odcestovala do Londýna, kde hledala pomoc u svého strýce. Tím nebyl nikdo jiný než slavný irský malíř a profesor na Královské akademii James Barry. Ačkoliv strýc zpočátku rodinu odmítal, po jeho smrti v roce 1806 zdědila Margaret s matkou menší obnos financí.

Díky strýci získaly matka s dcerou přístup do společnosti londýnských elit. Předně šlo o uznávaného doktora Edwarda Fryera a venezuelského revolucionáře Francisca de Mirandu. V této skupině intelektuálů vznikl odvážný spiklenecký plán. Margaret odcestuje do Skotska, nastoupí na univerzitu a vystuduje medicínu. Aby to však bylo možné, musela navždy odložit ženské šaty a přijmout mužskou identitu.

Jako vzpomínku na zesnulého strýce si zvolila jeho jméno. Dne 30. listopadu 1809 nastoupila na loď do Edinburghu již jako mladík James Barry.

Edinburgh byl v té době hlavním centrem medicíny v celém britském impériu. Místní univerzita patřila k absolutní světové špičce. Když se tam James Barry objevil, okamžitě vzbudil pozornost. Měl velmi jemné rysy v obličeji, hladkou tvář bez náznaku vousů, vysoký hlas a výšku nedosahující ani 150 centimetrů. Všichni v okolí se domnívali, že jde o velmi mladého chlapce, který ještě neprošel pubertou. Vedení univerzity dokonce zpočátku odmítalo Barryho připustit k závěrečným zkouškám s odůvodněním, že je příliš mladý a fyzicky nezralý.

Naštěstí zasáhl rodinný přítel lord Buchan, který u Senátu univerzity vyjednal výjimku. Barry se ukázal jako mimořádný talent. Škole věnoval veškerý čas. Zapisoval si předměty navíc a nebere si volno ani o letních prázdninách. V roce 1812 úspěšně obhájil doktorát z medicíny se zaměřením na femorální kýly. Bleskově pak složil zkoušky na Královské akademii chirurgů v Londýně.

Návrat k ženskému životu už nebyl možný. Původní záměr odjet do Venezuely padl ve chvíli, kdy generála Mirandu v jeho vlasti zajali a uvěznili. Cesta zpět už neexistovala. Pokud chtěl Barry dál pracovat jako lékař, musel v mužské roli zůstat do konce života.

V červenci 1813 vstoupil James Barry do britské armády jako asistent chirurga. Prošel výcvikem v Plymouthu a v roce 1816 dostal svou první velkou zahraniční misi. Byl odvelen do Kapského Města v dnešní Jihoafrické republice.

Aby v armádě strhl pozornost jinam a utajil svou postavu, osvojil si Barry velmi svérázné chování. Nosil výrazné vycpávky v ramenou, boty na vysokém klínku s třípalcovými podrážkami a dlouhý vojenský kabát i v teplém počasí. Proslul také nepříjemnou, výbušnou povahou. Křičel na pacienty i kolegy, byl sarkastický a při sporech nešel pro ostré slovo daleko.

Agresivním chováním kolem sebe záměrně vytvořil odstup, aby nikdo nepátral po jeho minulosti. Pokud z vás jde strach a lidé se vám raději vyhýbají, málokdo bude zkoumat vaše fyzické odchylky nebo zpochybňovat vaši mužnost.

I přes tyto podivnosti byl Barry vnímán jako geniální diagnostik a chirurg. Krátce po příjezdu do Afriky dokázal vyléčit nemocnou dceru tamního guvernéra, lorda Charlese Somerseta. Guvernér si mladého lékaře okamžitě oblíbil, udělal z něj svého osobního doktora a v roce 1822 ho jmenoval hlavním lékařským inspektorem pro celou kolonii. S novou funkcí získal Barry značné pravomoci, a tím i řadu odpůrců. Koloniální zdravotnictví bylo v mizerném stavu, a tak se bezohledně pustil do jeho nápravy.

Během deseti let v Kapském Městě Barry místní zdravotnictví od základu zreformoval. Prosazoval přísnou hygienu, čistou pitnou vodu a lepší kanalizaci, což okamžitě snížilo šíření infekčních nemocí. Zastal se i těch, které společnost obvykle přehlížela. Prosadil lepší péči o vězně, duševně choré, malomocné i otroky. Tvrdě zakročil také proti šarlatánům, zpřísnil kontroly léků a zakázal prodej nebezpečných lektvarů každému bez licence. Zavedl moderní postupy při léčbě syfilis nebo kapavky a naordinoval změnu i v kuchyni. Vojenským nemocnicím nařídil pravidelné dodávky čerstvého ovoce a zeleniny.

Klíčový moment jeho kariéry přišel 26. července 1826. Barry byl přivolán ke komplikovanému porodu místní ženy Wilhelminy Munnik. Císařský řez byl tehdy krajním zákrokem, který pro matku ve většině případů znamenal jistou smrt. Prováděl se výhradně na umírajících ženách ve snaze zachránit alespoň dítě, přičemž matka téměř vždy vykrvácela nebo zemřela na infekci.

Barry prokázal chirurgickou zručnost. Provedl operaci bez tehdy ještě neexistující anestezie a antiseptik tak čistě, že přežila jak matka, tak novorozený chlapec. Šlo o vůbec první zdokumentovaný úspěšný císařský řez v historii britského impéria, při němž přežila matka i dítě. Vděčná rodina pojmenovala chlapce James Barry Munnik.

Podobné úspěchy upevňovaly Barryho autoritu, ale jeho prudká povaha mu vytvářela mocné nepřátele. V Kapském Městě pravidelně urážel místní úředníky, když odhalil jejich pochybení při správě nemocnic. Před jistým trestem ho chránilo pouze pevné přátelství s guvernérem Somersetem.

Tento velmi blízký vztah však nezůstal bez odezvy. V roce 1824 se na mostě v Kapském Městě objevil anonymní leták, který guvernéra a Barryho otevřeně obvinil z milostného poměru. Takovobé obvinění znamenalo v té době přímé ohrožení života. Následovalo proto vyšetřování a snaha celou záležitost rychle a tiše urovnat. Viník se sice nenašel, ale zvěsti nepřestaly kolovat.

Někteří moderní historici spekulují, zda lord Somerset o skutečném pohlaví svého lékaře nevěděl a zda mezi nimi neexistoval milostný vztah. Pevná fakta pro to však chybí.

Barry dával svou mužnost najevo i tím, že se nezdráhal bojovat. Když důstojník Josias Cloete zpochybnil Barryho hlas a vzhled, Barry ho okamžitě vyzval na pistolový duel. Při souboji zachoval chladnou hlavu, soupeři výstřelem sestřelil jen čepici a celý incident skončil bez zranění.

Po odjezdu z Afriky sloužil Barry na mnoha dalších místech britského impéria. Působil na Mauriciu, Jamajce, Svaté Heleně, Maltě, Korfu i v Kanadě. Všude postupoval stejně a pro řadové vojáky vymáhal hygienu i dobré jídlo. Na své nadřízené se při tom nebál ostrých útoků.

Během krymské války v 50. letech 19. století navštívil vojenskou nemocnici v Üsküdar u Istanbulu. Zde došlo ke střetu s Florence Nightingale, zakladatelkou moderního ošetřovatelství. Před shromážděnými vojáky ji ostrým tónem zkritizoval kvůli hygienickým postupům i chybějící ochraně před sluncem a nesmyslně vyvolal veřejný skandál. Na setkání s ním pak vzpomínala s hněvem ještě dlouhá léta. Když se po Barryho smrti dozvěděla pravdu o jeho pohlaví, v dopise ho označila za nejhrubšího a nejbezohlednějšího člověka, jakého kdy v armádě potkala.

Přes všechny konflikty Barry profesně stoupal. V roce 1857 dosáhl hodnosti generálního inspektora nemocnic v Kanadě, což byla druhá nejvyšší lékařská funkce v celé britské armádě. V Kanadě se zasloužil o výstavbu lepších ubytoven pro vojenské rodiny, zajištění vytápění a zavedení pestřejší stravy.

Držet celoživotní tajemství vyžadovalo obrovskou disciplínu. Barry v soukromém životě nekouřil, nepil alkohol, byl přísným vegetariánem a na cestách ho vždy doprovázel věrný pudl jménem Psyche a černošský sluha John. Nikdy nikoho nepustil do svého pokoje při převlékání a panicky se bál jakéhokoliv lékařského vyšetření.

V roce 1859 ho těžký záchvat zánětu průdušek v Kanadě přinutil odejít proti jeho vůli do penze. Vrátil se do Londýna, kde žil v tichosti až do své smrti 25. července 1865. Když služebná Sophia Bishop po jeho skonu objevila pravdu a nedostala od lékařů zaplaceno za mlčení, prodala zprávu tisku. Noviny po celé Británii i v koloniích plnily titulky o ženě, která oklamala armádu i lékařské elitní instituce.

Armádní velení reagovalo okamžitou snahou celou věc ututlat ze strachu před obrovským skandálem. Aby zabránilo poškození reputace britského důstojnického sboru, nechalo veškeré osobní a služební spisy Jamese Barryho uzamknout na 100 let.

Oficiální složky se otevřely až v 50. letech 20. století, kdy se do nich jako první ponořila historička Isobel Rae. Definitivní důkaz o totožnosti pak přinesl výzkum lékaře Michaela du Preez. Ten našel staré dopisy, v nichž mladá Margaret Bulkley psala rodinnému právníkovi, přičemž právník na obálku rukou připsal poznámku „Slečna Bulkley“.

Objev skutečné fyzické identity Jamese Barryho vyvolal řadu otázek, které zamotaly hlavu biologům i sociologům. Část historiků zastává názor, že Barry byla geniální a ctižádostivá žena, která přijala mužskou roli čistě z pragmatických důvodů. V 19. století to byla jediná cesta, jak vystudovat medicínu, zachránit rodinu před chudobou a vykonávat chirurgickou praxi na nejvyšší úrovni.

Podle jiných odborníků ale Barry žil jako muž nepřetržitě 56 let, a to i v soukromí, takže se k původní identitě nikdy nevrátil. Používal výhradně mužská zájmena a ve své závěti požadoval pohřeb v mužském oděvu. Z dnešního pohledu by tak mohl být vnímán jako transgender muž, který naprosto splynul se svou zvolenou identitou.

Objevují se i teorie o intersexuální anatomii. Jeho ošetřující lékař po smrti přiznal, že Barryho považoval za neúplně vyvinutého muže. Anatomii navíc podrobněji nezkoumal, protože v něm viděl především dlouholetého a váženého kolegu.

Dnes odpočívá dr. James Barry na londýnském hřbitově Kensal Green. Na náhrobním kameni je vyrytý nápis Dr. James Barry, generální inspektor nemocnic.

Zdroje: Wikipedia, sciencehistory, guidelondon, warhistoryonline, allthatsinteresting, the university of Edimburgh, theguardian, embrio project ecyklopedia, sundaypost, nationalarchives, pajtcces