Gatesovy prostitutky, pokus o sebevraždu a tajné hroby: Epsteinovy sklady spustily ničivou lavinu

Zatímco se oči veřejnosti upíraly k zinscenovaným mediálním kauzám a svět se díval jinam, v temných koutech soukromých ostrovů a luxusních rezidencí budoval Jeffrey Epstein impérium postavené na základech zvrácenosti, systematického vydírání a mrazivé, absolutní beztrestnosti. Nebyl to jen finančník, byl to architekt stínového světa, kde se dětská nevinnost stala platidlem a lidská důstojnost komoditou pro ty nejmocnější.

Nová fakta, která s drtivou silou vyplouvají na povrch, však naznačují děsivou skutečnost. To, co jsme dosud považovali za vrchol skandálu, byla ve skutečnosti jen špička ledovce vykukující z hlubin oceánu lží. Dnes už nejde o izolovaný případ jednoho predátora. Stojíme tváří v tvář systémové hnilobě, která jako rakovina prorostla skrze nablýskané kanceláře technologických gigantů v Silicon Valley, infiltrovala nejvyšší patra evropské politiky a vrhla neproniknutelný stín i na staleté tradice královských paláců.

Tento „Epsteinův archiv“, jehož existence byla léta popírána, nyní funguje jako časovaná bomba v základech moderní společnosti. Ukazuje se, že hranice mezi filantropií a zločinem, mezi diplomacií a vydíráním, byla pro lidi v Epsteinově orbitu prakticky neexistující.

Ukazuje se, že americké federální úřady v čele s FBI v kauze století trestuhodně zaspaly, nebo, což je mnohem děsivější, se dívaly jinam zcela záměrně. Zatímco agenti po Epsteinově záhadné smrti v roce 2019 prováděli „bleskové čistky“ v jeho sídlech na Manhattanu a na Panenských ostrovech, aby uspokojili hladová média, skutečný archiv hrůzy zůstal nedotčen. Desítky tajných skladovacích jednotek, rozesetých jako spící buňky napříč celými Spojenými státy, zůstaly mimo radar spravedlnosti, přestože o nich existovaly jasné digitální stopy v bankovních výpisech.

V těchto zaprášených betonových kobkách se přitom psala historie vydírání. Pod rouškou absolutní mlčenlivosti a právního krytí tam soukromí detektivové z agentur jako Riley Kiraly, najatí těmi nejvlivnějšími advokáty, odváželi klíčové důkazy: servery s gigabyty dat, stohy CD a citlivé materiály, které nikdy neměly spatřit světlo světa. Každý takový sklad byl trezorem na lidské osudy, kde se v krabicích vršilo „kompro“ na ty, kteří dnes rozhodují o chodu světa.

Dnes visí nad celým případem otázka, ze které mrazí i otrlé vyšetřovatele. Kdo má dnes skutečně klíče od těchto prostor? Jsou to stále loajální zaměstnanci mrtvého predátora, nebo materiály už dávno změnily majitele a slouží k novému, ještě sofistikovanějšímu vydírání elit? Pokud tyto sklady nabízejí nepřetržitý přístup bez nutnosti kontaktu s personálem, mohl si pro důkazy kdokoli přijít doslova pod nosem spící FBI.

Proč vyšetřovatelé ignorovali tak do očí bijící stopy vedoucí k těmto archivům? Je nemyslitelné, aby špičkoví analytici přehlédli pravidelné platby za pronájmy skladů odcházející přímo z Epsteinových karet po dobu šestnácti let. Nabízí se tedy jediné logické, byť hrozivé vysvětlení. Tyto archivy měly držet v šachu nejmocnější lidi planety a jejich odhalení by nezničilo jen pár celebrit, ale dost možná i samotnou strukturu moci v USA.

I ty největší a zdánlivě nedotknutelné ikony moderního světa, které si léta budovaly auru neomylných filantropů, začínají pod tíhou důkazů mluvit. Bill Gates, spoluzakladatel Microsoftu a tvář globálního boje za zdraví, se ocitl v pasti vlastních tajemství. Poprvé veřejně přiznal mimomanželské poměry se dvěma Ruskami, ale uniklé e-maily z útrob ministerstva spravedlnosti naznačují mnohem temnější a zvrácenější hru, než je „pouhá“ manželská nevěra.

Zveřejněná korespondence odkrývá děsivý mechanismus moci: Epstein měl Gatese pevně v hrsti. Nešlo jen o pikantní detaily z ložnice, ale o brutální vydírání skrze citlivé informace o pohlavních chorobách a medikaci. Podle spisů měl Gates žádat Epsteina o pomoc při získávání specifických léků a, co je naprosto šokující, dokonce o antibiotika, která chtěl miliardář tajně podávat své tehdejší manželce Melindě, aby zakryl následky svých rizikových afér.

Gates se dnes sice křečovitě brání tvrzením, že „nic nelegálního nedělal“, ale jeho činy hovoří hlasitěji než jakékoli tiskové prohlášení. Opakované schůzky s pravomocně odsouzeným pedofilem, společné lety soukromým tryskáčem a návštěvy Epsteinových rezidencí v době, kdy už celý svět znal finančníkovu kriminální minulost, vykreslují obraz muže, který byl buď zcela zaslepený, nebo, což je pravděpodobnější, se stal nedílnou součástí Epsteinovy sítě vlivu a vzájemného krytí.

Chobotnice Jeffreyho Epsteina zdaleka neoperovala jen na americkém kontinentu. Její chapadla pronikla hluboko do morku kostí starého kontinentu a nenechala nit suchou ani na těch nejváženějších evropských institucích. Evropa se nyní probouzí do reality, kde její vlastní lídři, strážci lidských práv a morální autority, figurovali v Epsteinově „černé knize“ jako loutky připravené k použití.

Skutečné politické zemětřesení zasáhlo Skandinávii. Bývalý norský premiér a dlouholetý generální tajemník Rady Evropy, Thorbjørn Jagland, neunesl tíhu veřejného hanby a pokusil se o sebevraždu poté, co na světlo vypluly jeho nadstandardní vazby na amerického predátora. Jagland, muž, který rozhodoval o Nobelových cenách za mír, si léta bezostyšně užíval luxusní byty v Paříži a New Yorku placené Epsteinem.

Z vyšetřování vyplývá, že Jagland nebyl jen pasivním hostem. Žádal Epsteina o bankovní půjčky na nákup nemovitostí a stal se klíčovou figurou v finančníkově ambiciózní hře o vliv na Rusko. Epstein po něm požadoval zprostředkování kontaktů na nejvyšší ruské diplomaty, včetně Sergeje Lavrova. Jaglandův pokus o ukončení života je tak mrazivým symbolem totálního morálního kolapsu muže, který měl Evropu učit demokracii.

Zatímco se politické elity třesou před odhalením svých finančních pletich, z vyprahlé krajiny Nového Mexika přichází svědectví, které mění celou kauzu v nefalšovaný krvavý horor. Vyšetřovatelé prověřují informace, které svou brutalitou zastiňují vše, co jsme o Jeffrey Epsteinovi dosud věděli. Středem pozornosti se stal nechvalně proslulý ranč Zorro, odlehlé panství o rozloze tisíců akrů, které mělo sloužit jako soukromý stát ve státě, kde neplatily zákony lidské ani božské.

Podle šokujících výpovědí, které se objevily v nově odtajněných spisech ministerstva spravedlnosti, nebyl ranč jen místem zvrácených večírků, ale i dějištěm nevratných tragédií. Informátor, který se identifikoval jako bývalý zaměstnanec bezpečnostního týmu na ranči, vypověděl o osudu dvou mladých dívek ze zahraničí, jejichž životy měly vyhasnout přímo v rukou predátora nebo jeho hostů. Podle těchto tvrzení byly dívky uškrceny během brutálních, fetišistických sexuálních hrátek, které se vymkly kontrole. Jejich těla pak měla být narychlo a v tichosti pohřbena v mělkých hrobech v kamenitých kopcích, které ranč obklopují.

Tato obvinění nejsou jen prázdnými slovy z internetových fór. Existenci těchto hrozných činů mají potvrzovat nezvratné důkazy v podobě sedmi digitálních videozáznamů. Tato „snuff videa“, zachycující nefalšované sexuální násilí a agonii obětí, se podle tajných služeb stala vysoce ceněnou komoditou na odvrácené straně sítě. V temných zákoutích darknetu jsou tato videa dnes předmětem bezohledného obchodování za bitcoiny, přičemž jejich držitelé je využívají jako pojistku nebo nástroj k vydírání těch, kteří se na záznamech objevují jako diváci či aktivní účastníci.

V reakci na tato děsivá zjištění ustavili zákonodárci v Novém Mexiku speciální „výbor pravdy“. Ten má za úkol nejen prozkoumat terén ranče pomocí georadarů, ale také prolomit hradbu mlčení, kterou kolem majetku vybudovali Epsteinovi právníci a najatí žoldáci. Pokud se potvrdí, že v kopcích u Santa Fe skutečně leží ostatky zavražděných dívek, přestane být Epsteinův případ pouhým vyšetřováním prostituční sítě. Stane se z něj největší odhalení rituálního a sadistického vraždění v dějinách moderní Ameriky, kterému po celá desetiletí kryly záda ty nejvyšší instituce.

Pravda o Jeffrey Epsteinovi není v jeho smrti v cele číslo 10. Je rozeseta v zaprášených skladech na Manhattanu, v zašifrovaných e-mailech technologických magnátů a dost možná v zemi pod rančem Zorro. Systém se pokusil tento případ pohřbít spolu s jeho hlavním aktérem, ale archiv mrtvého finančníka dnes křičí hlasitěji než kdy dřív. Otázkou už není, zda k těmto hrůzám docházelo, ale jak hluboko musíme kopat, abychom našli všechny, kteří u toho drželi kameru nebo lopatu.