Článek
Gene Eliza Tierney se narodila v Brooklynu do velmi bohaté rodiny. Její otec Howard Sherwood Tierney byl úspěšný pojišťovací makléř s vlastní prosperující firmou a matka pracovala jako učitelka tělocviku. Spolu se svým starším bratrem Howardem a mladší sestrou Patricií vyrůstala v luxusním prostředí v Connecticutu. Rodiče jí zaplatili nejlepší soukromé školy v Americe a na dva roky ji poslali i do internátu ve Švýcarsku. Zde se naučila plynule francouzsky i italsky a rozvíjela svůj cit pro literaturu. Už jako malé děvče psala poezii a její první publikovaná báseň vyšla ve školním časopise.
Po návratu do Ameriky v roce 1938 ji čekal klasický život bohaté dívky. Měla se představit vyšší společnosti a časem se dobře vdát. Všechno ale změnila obyčejná rodinná dovolená v Kalifornii. Když sedmnáctiletá Gene procházela ateliéry studia Warner Bros, všiml si jí režisér Anatole Litvak. Zaujala ho na první pohled, takže jí okamžitě dohodl zkoušky a studio jí nabídlo smlouvu. Rodiče byli proti a otec trval na tom, že pokud má být jeho dcera herečkou, musí začít poctivě na divadelním jevišti.
Zodpovědná mladá žena vzala otcovu výzvu vážně a zapsala se na uznávanou školu American Academy of Dramatic Arts v New Yorku. Dveře do světa divadla se jí otevřely rychle a brzy sbírala pozitivní recenze na Broadwayi. Jejího nepřehlédnutelného půvabu si všimli filmaři znovu. Šéf studia 20th Century Fox Darryl Zanuck ji potkal v nočním klubu Stork Club a rovnou s ní podepsal víceletou smlouvu.
Začátky před kamerou ale nebyly jednoduché. Když si Gene poslechla svůj vlastní hlas na zvukovém záznamu, byla zděšená. Připadal jí neuvěřitelně vysoký, pištivý a nepřirozený. Studio jí naznačilo, že hlubší tón by jejím postavám dodal na vážnosti a smyslnosti. Na jejich radu tak začala kouřit jednu tvrdou cigaretu za druhou, jen aby dostala hlas níž. Cigarety už nikdy neodložila a kouřila pak celý život. Poprvé se na plátně objevila v roce 1940 ve westernu Návrat Franka Jamese, kde hrál i Henry Fonda.
Filmový vrchol a tajná svatba
Během několika let se vypracovala mezi nejznámější tváře Hollywoodu. Filmy jako Tobacco Road nebo Kavalír pomsty z ní udělaly známou tvář, ale skutečný průlom přišel v roce 1944 s detektivkou Laura v režii Otty Premingera. Zahrála v něm mladou ženu, do jejíhož obrazu se zamiluje detektiv, který vyšetřuje její vraždu. Snímek patří k filmovým klasikám a z Gene udělal známou tvář po celém světě.
O rok později si zahrála ve filmu Smrtelný hřích. Role bezohledně žárlivé Ellen, která je pro manželovu pozornost schopná obětovat i vlastní dítě. Za tento výkon byla nominována na Oscara za nejlepší herečku v hlavní roli.
Zatímco v práci se jí dařilo, v soukromí to tak jednoduché nebylo. Rodiče nesouhlasili s jejím výběrem partnera. Zamilovala se do nezaopatřeného módního návrháře a ruského hraběte Olega Cassiniho. Rodina pohlížela na Cassiniho jako na zlatokopa a otec udělal vše pro to, aby vztah překazil. Zamilovaná herečka se však nenechala zastrašit a v červenci 1941 s Cassinim tajně uprchla do Las Vegas, kde se vzali.
Tento krok znamenal rozpad rodinných vztahů. Otec sice spravoval rodinnou firmu placenou z dceřiných honorářů, ale kolem peněz mezi nimi brzy začaly hádky. Vyšlo najevo, že použil většinu jejích vydělaných peněz na pokrytí vlastních dluhů a obchodních nezdarů. Spor skončil u soudu a definitivně rozbil její vztahy s rodiči.
Gene Tierneyová s Olegem Cassinim v roce 1950
Zarděnky v těhotenství a narození dcery
Největší ranou v jejím životě se stal rok 1943, kdy čekala své první dítě. Byla druhá světová válka a Gene pravidelně chodila podporovat americké vojáky. Navštěvovala známý podnik Hollywood Canteen, kde slavné herčky tancovaly s mladými muži mířícími na frontu a podepisovaly fotografie.
Během jednoho z těchto večerů se však nakazila zarděnkami. Dcera Antoinette Daria se narodila v prosinci 1943 s těžkým zdravotním postižením. Holčička přišla na svět předčasně, vážila necelá dvě kila, byla zcela hluchá, téměř slepá kvůli šedému zákalu a trpěla těžkým a nevratným poškozením mozku.
Skutečný šok však přišel až o dva roky později. Na jedné ze společenských akcí k Gene přistoupila mladá žena v uniformě. S úsměvem se jí svěřila, že měla v té době zarděnky a utekla z karantény, jen aby od své oblíbené herčky získala autogram
Gene nezmohla na slovo a z místa hned odešla. Zjištění, že celoživotní postižení její dcery nebyla náhoda, ale důsledek bezohlednosti jedné fanynky, ji zničilo. Pocity viny a hněvu ji začaly pomalu sžírat zaživa. Tento tragický osobní příběh později zpopularizovala spisovatelka Agatha Christie, která ho použila jako hlavní motiv ve svém slavném detektivním románu Rozbité zrcadlo.
Péče o postiženou Dariu byla náročná. V této těžké chvíli projevil nečekané gesto milionář Howard Hughes, který zajistil a plně zaplatil ty nejlepší odborníky a lékařskou péči. Daria však musela být nakonec umístěna do specializovaného ústavu, kde strávila celý život až do své smrti v roce 2010.
Tragédie zasáhla i manželství s Cassinim. Nepomohlo ani to, že se jim v roce 1948 narodila druhá dcera Christina, která byla zcela zdravá. Pár se v roce 1952 rozvedl. Po rozvodu hledala útěchu v náručí dalších vlivných mužů. Románek prožila s Johnem F. Kennedym. Konec přišel ve chvíli, kdy jí Kennedy přiznal, že si ji kvůli politické kariéře vzít nemůže. Stejně dopadlo zasnoubení s princem Aly Khanem, jehož otec pohrozil synovi vyděděním, pokud si přivede domů další herečku.
Psychické zhroucení
Nahromaděný stres a osobní tragédie ji nakonec dovedly až k psychickému zhroucení. U Gene se rozvinula těžká bipolární porucha. Při natáčení filmu The Left Hand of God v roce 1955 po boku Humphreyho Bogarta už nebyla schopna dál fungovat. Zapomínala řádky textu, upadala do stavů nekontrolovatelného pláče a trpěla bludy. Bogart ji nakonec přesvědčil, aby vyhledala odbornou pomoc. Ze stejných zdravotních důvodů musela odstoupit i z natáčení velkofilmu Mogambo, kde ji nahradila Grace Kelly.
Následovalo několik náročných let v psychiatrických léčebnách. Gene byla podrobena sériím zábalů do ledových prostěradel a absolvovala více než třicet elektrokonvulzivních terapií. Tyto masivní elektrické šoky do mozku jí způsobily rozsáhlou ztrátu paměti. Když se z léčebny vrátila, zjistila, že si vůbec nepamatuje léta 1956 až 1959.
V roce 1957 se její stav prudce zhoršil. Gene vyšla na okenní římsu ve čtrnáctém patře matčina bytu v New Yorku a strávila tam dlouhé desítky minut rozhodováním, zda skočí dolů. Později přiznala, že ji od sebevraždy zachránila absurdní myšlenka na vlastní vzhled. Představa toho, jak bude po dopadu vypadat, ji nakonec od skoku odradila.
Po tomto incidentu byla převežena na vyhlášenou Menningerovu kliniku v Kansasu, kde se lékařům podařilo její stav stabilizovat šetrnější psychoterapií. Aby se mohla postupně vrátit do běžného života, pracovala nějakou dobu jako prodavačka v obchodě s oblečením v menším městě. Zákazníci přitom vůbec netušili, kdo před nimi stojí.
Závěr života v Texasu
Pravý vnitřní klid a rodinné štěstí našla až po boku texaského naftového magnáta W. Howarda Leeho. V roce 1960 se za něj provdala a odstěhovala se s ním do Houstonu. Zde strávila následujících 31 let v ústraní od filmových kamer, věnovala se malování a dobročinným organizacím zaměřeným na pomoc mentálně postiženým dětem.
Později se ještě vrátila k občasnému hraní, ale už žila klidným životem v Texasu. Ve své autobiografii otevřeně popsala boj s depresemi, elektrošoky i pokus o sebevraždu. Gene Tierney zemřela 6. listopadu 1991 v Houstonu na těžkou rozedmu plic.
Zdroje: Wikipedia, latimes, bestmoviesbyfarr, thefamouspeople, ourmental, bfi, popticon, backlots, tshaonline, osobnosti
