Článek
Jméno Magda Husáková-Lokvencová dnes v Česku téměř nikomu nic neříká. Přitom šlo o ženu, která od základu proměnila moderní slovenské divadlo. Mnozí ji dodnes vnímají jen jako manželku komunistického prezidenta, na Slovensku se přitom zapsala do historie jako první žena, která se prosadila v profesionální divadelní režii. Prošla si obdobím velkého uměleckého vzestupu i lety nucené izolace, ze kterých však vyšla s čistým štítem.
Dětství na Vysočině a brzká ztráta maminky
Pocházela z jihočeského Pacova, kde se narodila v září 1916 do rodiny se vztahem ke vzdělání i kultuře. Dědeček vlastnil úspěšnou rodinnou firmu a otec byl důstojníkem Československé armády. Po první světové válce otce převelili na Slovensko a rodina se zabydlela v Horních Motešicích. Právě v tomto prostředí začala dospívat a objevovat svět umění a literatury.
Klidné dětství brzy skončilo. Když jí bylo devět let, maminka náhle zemřela. Magda byla nejstarší z dětí, a tak na ni v pouhých devíti letech padla obrovská zodpovědnost za chod domácnosti a pomoc s výchovou mladších sourozenců. Tato zkouška ji zocelila, naučila pořádku a vychovala z ní mimořádně samostatnou dívku. Rostla z ní energická a nadaná dívka. Jezdila na koni, hrála na klavír, plynule četla v cizích jazycích a na gymnáziu v Bánské Bystrici se poprvé dostala k divadlu.
Osudové setkání s mladým Husákem
V posledním ročníku gymnázia se seznámila s o tři roky starším studentem práv Gustávem Husákem. V polovině 30. let byl Husák považován za mimořádně inteligentního i ambiciózního mladíka, který uměl zaujmout. Oba sdíleli levicové smýšlení, sociální cítění, obdiv k modernímu umění a silnou víru v to, že svět lze spravedlivě předělat. Společně navštěvovali přednášky, angažovali se ve spolcích socialistických akademických kruhů a psali do pokrokových časopisů.
Přestože ji to táhlo k divadlu, rodina a tehdejší doba od ní očekávaly řádné vysokoškolské vzdělání. Na nátlak okolí nejprve nastoupila na právnickou fakultu v Bratislavě. Titul doktorky práv úspěšně obhájila na samém počátku válečných let v roce 1940, v době, kdy vysokoškolské vzdělání žen patřilo k naprostým raritám. Hned nato si však splnila svůj tajný sen a začala při zaměstnání studovat herectví na bratislavské konzervatoři.
Svatba s Gustavem Husákem
Svatbu měli v září 1938, jen pár týdnů před podpisem mnichovské dohody. Kromě citů je spojovalo i silné politické smýšlení a vzájemný obdiv. Za války a během Slovenského národního povstání, kde Husák patřil k hlavním organizátorům, byla Magda v neustálém ohrožení. Na podzim roku 1944, v pokročilém a rizikovém stadiu těhotenství, musela podstoupit evakuaci vojenským speciálem do Moskvy.
Kromě toho, že v Moskvě přivedla na svět prvního syna Vladimíra, pro ni pobyt znamenal i divadelní zkušenost. Vidět na vlastní oči práci ruských režisérů ji přesvědčilo, že se nechce živit právem, ale divadlem.
Režisérkou na Nové scéně
Po návratu do osvobozeného Československa se naplno ponořila do praxe. Nastoupila do nově vznikajícího divadla Nová scéna v Bratislavě, kde zpočátku pracovala jako herečka a asistentka režie. V bratislavském divadle se rychle uchytila a brzy začala režírovat vlastní představení. Stala se vůbec první profesionální slovenskou divadelní režisérkou.
Zajímaly ji složité, myšlenkově hluboké texty a na jevišti se pouštěla i do témat, kterým se jiní raději vyhýbali. Nebála se nasazovat hry zcela neznámých nebo politicky rizikových autorů. Diváci tak poprvé měli možnost vidět hry podle předloh Bertolta Brechta, Vladimíra Majakovského, Luigiho Pirandella nebo Agathy Christie. Kolegové ji sice popisovali jako přísnou a náročnou ženu, která nic neodpouštěla, ale zároveň k ní vzhlíželi s hlubokým respektem a obdivem.
Husákovo zatčení a konec v divadle
Začátkem 50. let dorazily politické čistky a komunistická strana se obrátila proti vlastním lidem. Gustáva Husáka v roce 1951 zatkli za takzvaný buržoazní nacionalismus a o tři roky později dostal u soudu doživotí. Ze dne na den se tak z manželky vlivného politika stala žena nepřítele státu. Státní bezpečnost i straničtí funkcionáři jí přitom nabízeli jednoduchou cestu ven. Stačilo se od manžela veřejně distancovat.
Tlak režimu a vyhazov z divadla
Návrhy na rozvod i veřejné odsouzení manžela odmítla. A to i v době, kdy už s Husákem fakticky nežila a měla nový vztah s hercem Ctiborem Filčíkem. Odmítla potopit někoho, kdo byl na dně. Následkem tohoto rozhodnutí byl okamžitý vyhazov z divadla, ztráta bytu a nucené stěhování s celou rodinou mimo hlavní město.
Následovala léta naprosté izolace. Aby uživila dva syny, brala jakoukoli práci a po večerech pletla svetry na zakázku. Když pracovala v muzeu, začala z vlastní iniciativy sbírat divadelní památky. Z její práce pak postupně vznikl celý Divadelní ústav.
Návrat na scénu
Teprve v polovině 50. let dostala šanci vrátit se k tomu, co uměla nejlépe. První režijní příležitosti dostala v Košicích. Odtud se po čase vrátila zpět do Bratislavy na Novou scénu. Její nová tvorba ale zvážněla. Zkušenost s režimem se promítla do her o moci a lidském selhání.
Když Gustáva Husáka v roce 1960 po deseti letech pustili na amnestii z vězení, už si neměli co říct. Teprve v tomto momentě došlo k rozvodu. Magda nadále žila se svými syny, věnovala se divadlu, začala vyučovat na Vysoké škole múzických umění.
Smrt uprostřed práce
Roky stresu, neustálé práce a politického tlaku si vybraly svou daň. Ignorovala zdravotní problémy i dlouhodobou únavu, až ji v lednu 1966 postihlo masivní krvácení do mozku. Po převozu do nemocnice ještě ten den zemřela. Bylo jí devětačtyřicet let.
Na jejím pohřbu v Bratislavě se setkali všichni, kteří k ní patřili. Stál tam její věrný partner Ctibor Filčík i bývalý manžel Gustáv Husák. První slovenská režisérka se tak nedožila doby, kdy se jméno jejího někdejšího muže stalo symbolem normalizační éry.
Zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, iDnes, pravda, topky, noveslovo, prague, zenyvysociny, kapital-noviny, pravda
