Článek
Sledovat kariéru Tomia Okamury znamená dívat se na dva úplně jiné lidi. Dnes je nepřehlédnutelnou tváří parlamentu jako předseda SPD, mluví k tisícům příznivců a staví na ostré kritice imigrace či menšin. Ještě před patnácti lety byl přitom mediální hvězdou z jiného důvodu. Mluvil jako zastánce otevřené společnosti, líčil své těžké dětství v Česku i Japonsku a novináři ho dávali za příklad člověka, který se dokázal vlastní pílí prosadit.
Dětství bez domova, šikana a pocity cizince
Okamura se narodil v roce 1972 v Tokiu české matce a otci s japonsko-švédskými kořeny. V Japonsku si ale odmalinka připadal odlišný, protože na něj ostatní děti ukazovaly jako na cizince. Když mu bylo šest let, matka ho vzala do Československa. Jenže rodina se brzy rozpadla kvůli jejímu psychickému onemocnění a malý Tomio skončil v dětském domově v Mašťově.
Právě tam si prošel nejhorším obdobím. Jako kluk s asijskými rysy čelil tvrdé šikaně a fyzickému napadání od starších dětí. Stres se podepsal na jeho zdraví. Až do čtrnácti let se pomočoval a do jednadvaceti silně koktal, takže ve škole nedokázal říct před tabulí ani slovo.
Popelář v Tokiu a zlom na nemocničním lůžku
V osmnácti letech přerušil studium a odjel zkusit štěstí zpátky do Japonska. Od otce se ale pomoci nedočkal. Živil se jak mohl, pracoval jako popelář nebo prodával popcorn v kině a žil v malém bytě o jedenácti metrech čtverečních.
Na začátku devadesátých let se vrátil do Česka, jenže krátce nato onemocněl těžkou boreliózou a skončil na pražské Bulovce. Sám vzpomíná, že právě v nemocnici přišel zásadní obrat. Uvědomil si, že fňukání a litování se nic nevyřeší. Své koktání nakonec překonal tvrdým tréninkem, kdy si dlouhé hodiny nahlas předčítal noviny.
Éra mluvčího a úspěch v cestovním ruchu
Po uzdravení se chytil v cestovním ruchu. Znalost prostředí i jazyka využil při provázení japonských turistů a vypracoval se až na jednatele české pobočky nadnárodní společnosti Miki Travel a zakladatele vlastních podnikatelských projektů.
Netrvalo dlouho a všimla si ho média. Jako tiskový mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří byl neustále v televizi i v novinách. Vyjadřoval se téměř k čemukoliv, boural mýty o Japonsku a vystupoval jako hrdý patriot s českými i japonskými kořeny. V té době propagoval otevřenost světu a stěžoval si především na českou skepsi a závist.
Otočka do politiky a vlna kontroverzí
Zlom nastal v roce 2012, kdy úspěšně kandidoval do Senátu na Zlínsku. Krátce nato založil hnutí Úsvit a později dnešní SPD. Společně s politickým vzestupem ale kompletně změnil svou rétoriku. Z bývalého obhájce integrace se stal hlasitý odpůrce imigrace a Islámu.
S tím přišla i řada skandálů. Okamura čelil vyšetřování kvůli výrokům o romském táboře v Letech u Písku, který zpochybňoval. Rozruch vyvolal i jeho výrok ve Sněmovně k adopcím homosexuálními páry nebo výzvy k venčení psů u mešit, o kterých psal i americký deník The Washington Post.
V posledních letech zaměřil kritiku na ukrajinské uprchlíky a policejní vyšetřování si vysloužil za předvolební plakáty s motivy chirurgů z dovozu. Z člověka, který dříve novinářům ochotně poskytoval rozhovory, se navíc stal jejich nekompromisní kritik.
Dvě tváře jednoho příběhu
Příběh Tomia Okamury ukazuje dvě velmi odlišné polohy. Na jedné straně stojí obdivuhodná vůle člověka, který se z fyzicky i psychicky týraného kluka bez zázemí vypracoval vlastní prací. Na straně druhé je to posun k agresivnímu populismu, kterým dokázal oslovit frustrovanou část veřejnosti a pojistit si místo ve vrcholné české politice.
