Článek
Kaulongové jsou domorodý kmen žijící v jihozápadní části ostrova Nová Británie v Papui-Nové Guineji. Jde o polokočovný kmen, jehož lidé žijí v malých roztroušených osadách v odlehlých zalesněných vnitrozemských oblastech.
Živí se především zahradničením a obhospodařováním půdy formou střídavého zemědělství. Většina rodin je závislá na zemědělství, obdělávají zahrady a pěstují základní plodiny pro vlastní potřebu. K udržení jejich domácností přispívá také lov, sběr a drobný obchod.
Kaulongové praktikovali až do roku 1988 extrémní zvyk týkající se čerstvě ovdovělých žen. Tuto neobvyklou tradici popisuje Jared Diamond ve své knize Svět až do včerejška.
Žena, které zemřel muž musela být uškrcena bratrem svého manžela a pokud nebyl k dispozici, musel tento hrůzný čin vykonat jeden z vlastních synů. Žádný jiný postup nebyl možný. Jeho nedodržení znamenalo zneuctění a proto se mnohdy vdovy po smrti manžela všemožně domáhaly uškrcení. Emocionální dopad na rodinu byl zdrcující.
Jared Diamond popisuje případ, kdy žena neměla švagra v rodině a proto nařídila svému synovi, aby jí uškrtil. Jenže on se k tomu nedokázal přimět. Bylo to pro něj příliš hrozné. Aby ho matka donutila čin udělat, snažila se ho zahanbit. Chodila po vesnici a křičela, že jí její syn nechce uškrtit a místo toho, že s ní chce mít sex. Takto ponížený syn nakonec svou matku zabil.
Proč k takovému děsivému zvyku docházelo? Ačkoliv je pro nás tato tradice jen ztěží pochopitelná, Kaulongové pro ní měli své vysvětlení, které je v našich očích spíše absurdní. Ke škrcení vdov docházelo, protože věřili, že mužští duchové potřebují společnost žen, aby přežili posmrtný život.
Kromě tradice škrcení vdov praktikovali také vraždění novorozenců a docházelo k vypuknutí válek mezi sousedy. Tyto drsné praktiky jsou na druhou stranu vyváženy péčí a soucitem se starými lidmi a velkým zájmem o životní prostředí.
Situace se začala výrazně měnit po příchodu křesťanských misionářů, kdy se postupně mnoho Kaulongů začalo k této víře obracet. V jedné z vesnic, kam byl dosazen pastor Arawe, zemřel muž a jeho žena chtěla být zabita, aby zůstala s duší manžela. Snažila se ostatní muže vyprovokovat k tomu, aby ji zabili. Když se chystali ji zabít, zasáhl pastor a řekl:
„Tohle už neděláme, jsme křesťané.“
A k zabití nedošlo.Vdova byla zoufalá se skleslým a zdrceným výrazem ve tváři a vypadalo, že se se svým osudem nesmíří.
Za nějaký čas však byla pozoruhodně radostná. Co se stalo?
Jednoho dne udeřil ve vesnici blesk do suchého stromu a zapálil ho. Vesničané včetně vdovy se běželi podívat ven, co se přihodilo. Když žena uviděla tuto pro ně úžasnou podívanou, uvěřila, že je to znamení od Boha a rychle přijala křesťanskou víru, která učinila obrat v jejím životě a přispěla k radostné náladě.
V dané vesnici praxe zabíjení vdov dlohou přetrvávala i přesto, že se nacházela necelých 20 km od Kimbe, rozvojového centra a hlavního města provincie Západní Nové Británie.
Křesťanský dopad na lidi kmene Kaulong byl velmi dobrý a komplexní. Díky tomu Kaulongové přestali zvyk zabíjení vdov praktikovat a obrátili se ke křesťanské víře, která získala v jejich životech silné zastoupení. Církev a křesťanské společenství hrají důležitou roli při formování morálních hodnot, vztahů a sociální struktury nejen u lidí kmene Kaulong.
Zdroje:
Theguardian.com
Nzherald.co.nz
Joshuaproject.net





