Článek
Někdy si říkám, kde se to zlo v lidech bere a proč neustále vítězí nad dobrem. To je těch zlých taková převaha nebo si prostě lidé začali ve zlu a hrůzách libovat? Alespoň se něco děje a není nuda, myslí si možná někteří. Vážně by mě hrozně zajímalo, co se lidem páchající zlo honí hlavou. Absolutně tomu nedokáži porozumět.
Proč nechávají lidé to zlo, kterého je trochu v každém z nás, vítězit? Pro slávu? Pro moc? Pro peníze, majetek nebo pro nedostatek uznání či lásky? Jasně nežijeme v pohádce, zlí lidé byli, jsou a budou, tomu se nelze vyhnout, ale proč se ostatní k nim přidávají nebo kopírují jejich chování? Proč je v dnešní době to špatné tak dobře živeno? To se lidé tak zkazili nebo se nechali strhnout proudem?
Stačí se podívat na zprávy a je hned jasné, že se mi nálada nezlepší. Ať se jedná o mezilidské vztahy, práci, školu, silnici či přírodu, všude na vás vyskakují hrůzy. Ten napadl toho, ten šikanoval tamtoho, dítě ubodalo učitele, další chtěl letadlem nabourat do budovy a všechny zabít, kdosi tutlá pravdu o šíření moru, pak politik smete auto, které se převrátí na střechu, jiný okrade a podvede tamty a mne si ruce, jak mu lidé zobou z ruky drobečky z koblihy výměnou za přízeň.
Pak na mě vyskočí vysychající přehrada, ze které vyčnívá věžička hradu, který tam kdysi stával a majestátně vzhlížel na svět. Najednou nevím, jestli je více smutnější to, že tam kdysi byla vesnice, lidé a život, která však byla lidmi zatopena a zničena. Nebo je smutnější, že se planeta natolik otepluje, že vysychá i to, o čem jste si mysleli, že nikdy nemůže vyschnout. A proč se vlastně planeta tak otepluje? Protože jsme ji zničili, my lidé. Honba za majetkem a bohatstvím z nerostných surovin vede k masivnímu kácení a ničení deštných pralesů a všech jejich domorodých obyvatel, tamní fauny i flóry. A my se pak divíme, proč je příroda narušena. Vždyť si jí lidé narušují sami svými zásahy a svojí nenasytnou povahou.
Fajn, chci se odreagovat, ale vyběhne na mě, jak v Německu vyhrála levice. Strach a obavy kolem mě krouží jako nenasytný pes číhající kdy zaútočit. Nejen tam, ale i u nás se lidé obrátili opačným směrem, příliš se radikalizují a fandí těm, kdo jsou arogantní, agresivní, páchající zlo, nedodržující předpisy či nejvíce kradou. Fanoušků zla rapidně přibývá. Zabedněnost některých lidí prostě nezná mezí.
Jako třeba zabedněnost vůdců, kteří vedou nesmyslné a nekonečné války, kde zničí vše, co lidé po mnoho let budovali, ale hlavně ničí mnoho tisíc životů zcela nevinných lidí. A to je šílené a nikdy neomluvitelné.
Z toho všeho je mi opravdu úzko. A vše to završí soused, který si zatopí v kamnech a zamoří kouřem a smradem široké okolí. Hlavně, že je mu teplíčko, ostatní ať se třeba udusí. Nejen, že člověk ničí přírodu, ale člověk ničí člověka, lidé ničí lidi.
Já už to fakt někdy nedávám a mám sto chutí křičet na celý svět:
"Přestaňte! Dejte už všichni pokoj! Zalezte někam do kouta. Zpytujte své svědomí, čiňte pokání a modlete se!"
Jenže toto někde křičet tak mě dřív ukamenují nebo zavřou do blázince. A přitom se v těchto slovech skrývá podstata lepšího života, lepšího světa i lepších lidí.
Zkuste si někdy najít večer malou chvilku jen pro sebe, kdy nebudete nikým a ničím rušeni a zamyslete se nad tím, co jste ten den udělali špatně, komu jste ublížili, koho jste urazili, jaké jste měli špatné myšlenky, čím jste se vychloubali či za čím jste se bezvýznamně honili. Buďte opravdu upřímní, nenadržujte si, nepodvádějte ani nezlehčujte. Pak si naopak řekněte, co dobrého jste ten den udělali, komu pomohli, koho potěšili. Můžete si to i napsat a sami uvidíte čeho bylo více, jestli dobrého či špatného.
Litujte svého špatného počínání, omluvte se těm, kterým jste ublížili a snažte se být druhý den lepší, aby při večerní rekapitulaci byla více plná strana dobra namísto zla. Být lepším a dobrým člověkem není slabost ani ostuda, je to velká výhra nejen pro vaše okolí, ale hlavně pro vás samotné.
Současná doba je doba výkonnostní. Nutí vás podat ten nejlepší výkon, mít co nejvíce peněz, skvělé auto, super dům, ty nejlepší šaty, dokonalý vzhled, nejlepší známky, co nejvíce zážitků, co nejvíc sledujících na sociálních platformách. Jeden se vychloubá a předhání před druhým, pak začíná závist, nenávist, agrese a rozbroje.
Je hezké mít dostatek peněz, velký dům, skvělé auto, vysokoškolský titul, plno zlatých medailí, prvotřídní nábytek, značkové šaty a podobně. Ale to vše by mělo být jen příjemným bonusem ne cílem, za kterým se bezhlavě ženeme. Až přijde nemoc či stáří a následně smrt, všechno tu necháme. I to pracně vybudované, to na čem jsme nesmyslně lpěli, všechny radosti, starosti i trápení. Vše zmizí mávnutím proutku.
Ale šance na věčný život tu pořád je. Máme ji každý ve svých rukou. Stačí jí pevně uchopit a nepustit. Těžko ze dne na den změníme svět hrůz a zla, ale každý můžeme začít u sebe být lepším člověkem. Možná si řeknete, co se změní, když se budu snažit být lepší, svět se stejně nezmění, ale není to tak. Půjdete-li lidem příkladem dobra, vždy se najde někdo, kdo bude chtít být jako vy a od něj to okouká další a z jednoho jsou dva, pak tři a rázem je jich víc a víc. Jen to chce vše čas a trpělivost. A tu největší odměnu pak získáte v nebi.
A že na nebe nevěříte? Škoda. Důkazů nám Ježíš i Panna Maria dali víc než dost a je jen na každém z vás jestli si tu šanci na věčný život necháte vzít. Záleží na tom jen vaše chování, přístup a postoj. Nechcete-li o tuto šanci přijít, buďte lepším člověkem. Svěřte svůj život Pánu Bohu, litujte svých hříchů, proste za odpuštění a modlete se. Jen tak je šance, že se pro další generace stane svět lepším a u lidí převládne dobro.
