Článek
Milované chvíle, kdy se bavím s přáteli a rodinou. Velmi často vyrážíme za hranice našeho města a hledáme dobrodružství a zábavu, radost, rychlost, kopce, louky, lesy a krásná místa. Někdy přepočítám rodinou zásobu a rozhodneme se, že opustíme i hranice české kotliny. Tak rádi se díváme na svět z lyží a vyvezeni na vrcholky hor se spouštíme do údolí a zas a znovu se kocháme štíty hor. Je to opojné a slastné, člověk zažívá euforii a myslí si, že je to samozřejmé jako dýchat a spát. Kolik z vás se poznalo v prvních řádcích, kdo si chvilku představoval, jak letí kopcem dolů a cestou na vrchol hory se na laně lehce přehoupne nad 3000 metrů nad mořem. Jakmile usedne do křesla s čalouněním z kůže vydělané z ovce, která spásá v létě jeho krásnou pistu.
No, a právě my, a tady podotýkám, že i já mezi všechny ty požitkáře patřím, ničíme všechno, co vidíme okolo sebe. Sedneme do auta, kde polovina věcí našroubovaných v útrobách vozu je z druhé strany planety. Vše se vyrobilo za nelidských podmínek, v zemích, kde nefunguje snad žádná sociální mez. Lidé celý svůj život trpí systémem, který je svléká z kůže a sráží jejich důstojnost. Drancující systém se neštítí ani nelidského zacházení, ani nepřemýšlí o důsledcích environmentálního zatížení planety. Na cestu všem těm vyrobeným komponentům se připraví obrovská loď, která spotřebuje prakticky jezero ropy, kterou jiný špinavý, umolousaný občan jiné země, kde panuje podobná kultura žití, jakou popisuji výše.
No, a pokračuji v cestě na horské štíty, tedy ohozeni podle nejnovějších trendů s vybavením z barevných kovů a materiálů nejvyšší kvality opět ze země, kde lidé i příroda trpí, se těšíme na nádherné dny plné sněhu, zábavy a pohodlí. No, a to pohodlí je ve vyhřátém autě, kde se snoubí všechny ty proklaté věci s pohonem na fosilní paliva. Jejich zdroj se neustále řeší, ale vím, že poslední zahraniční, opět mile zahřátý interiér hotelu, byl temperován plynem z Ruska. Je tento zdroj opět špatný, nebo jeho těžba a doprava vlastně ta nejčistší v řetězci těch špinavých?
Otázka je v mém textu jedna, ale vlastně je to spleť dotazů, omylů, vášně pro sport, radosti a protikladem vykoupené životy. Pokud nebudu žít podle konvencí, které jsou v Evropě, nebude v Číně výroba a zaměstnanost. Pokud však nespotřebuji naftu a plyn, tak možná nebude žádná válka. No a taky mohu přestat chodit do zaměstnání, kde topím a svítím a potom se zase zdraží elektřina v mé domácnosti, a to z důvodů, že průmyslový odběr se sníží. Samozřejmě, že lidé nebudou mít znečištěný vzduch a vodu. Přestalo se přeci pracovat, cestovat, chodit do divadel a všechno se utlumilo. To nám již ukázala infekce, která se k nám dostala z Číny. Tedy rád bych ve svém rozpolceném názoru našel pevný bod. Něco tak hmatatelného a fundovaně podloženého, abych opustil radosti a požitky. Nechci však zároveň podrazit nohy kamarádům, kteří provozují vlek a ubytování a s vypětím všech sil se snaží o chod sportoviště, kde se všichni smějí a tráví dny, kdy září štěstím.
Tak tolik jsou moje postřehy z pár lednových dnů a pomalu se mi vkrádá myšlenka, že bude jaro a léto, a to přijdou krásné dny, kdy počasí dovoluje spoustu jiné zábavy, a to je opět přesouvání osob a materiálu na místa, kde se člověk raduje ze života. Spoustu své energie používám pro práci a těší mě výsledek, který mi přináší ty překrásné momenty, které koření můj život. Je to jako křečkovo kolečko. Jedeme všichni, nebo většina lidí v mém okolí, na kolečku, kde za kopcem práce a vytížení je sladká odměna. Máme cíle, které nás posouvají a hrnou naše dny jako buldozery a výsledky potom hltáme po doušcích. No a zpět nohy na zem. Někdo na druhé straně planety právě kope. Kope v nelidských podmínkách a prostředí nepodléhá žádné bezpečnostní kontrole. Pokud se zraní a ne, že zrovna podlehne smrtelnému nebezpečí své práce, bude mít potíže zaplatit za ošetření a absence v práci ho posune na okraj sociální propasti. Pokud však nepojedu k moři na svůj oblíbený vodní sport a neutratím za naftu, telefon, ve kterém je polovodič z materiálu, který vykopal ten nebohý, anonymní a nikým nešetřený člověk. Budu tím pomáhat, nebo hatit současný stav celé civilizace.
Žijeme ve složité době, máme potřeby, které by ten druhý člověk ani nedokázal domyslet a domníváme se, že je to normální. Tedy žijme, užívejme a s pokorou přijímejme i drobná zakolísání v našem životě, protože na druhém koci světa je někdo…
