Článek
Na současný systém naší politiky a státní správy se lze podívat optikou toho, jaké hodnoty a výsledky preferuje. Rád bych vám nabídl model řízení, který mi pomáhá pochopit, co se kolem nás ( a někdy i v nás) děje. Inspiraci jsem čerpal mimo jiné v systémové teorii sociologa Niklase Luhmanna.
Tři základní preference systému a jejich projevy
Fungování každé organizace i jednotlivce je určováno třemi základními pilíři. Ty se projevují jak na úrovni institucí, tak v sociálním a vnitřním životě člověka:
· Potřebnost a legálnost: Organizace se zaměřuje na své místo ve společnosti, které je definováno zákony, vyhláškami a pokyny. Z nich odvozuje své nároky. V osobním životě se to projevuje potřebou uznání statusu, v lidské psychice pak jako touha být ve všem stoprocentně „akorátní“ a splnit normy. Umožňuje nám to socializaci.
· Zajištění a ohodnocení: Organizace se orientuje na míru svého (reálného či domnělého) ocenění. Podle toho je odměňována, nebo sankcionována. V sociální rovině jde o získávání prostředků, srovnávání se s okolím a finanční moc. V psychice se projevuje honbou za pozitivními zážitky téměř za jakoukoli cenu. Umožňuje nám to sebeprosazení.
· Pravdivost a smysluplnost: Organizace se zaměřuje na reálný stav věcí, událostí a vztahů. Snaží se rozlišovat, co je pro ni i pro objekty jejího zájmu skutečně dobré a co špatné. V sociální oblasti přináší možnost identifikovat se s děním v organizaci, pojmenovávat nedostatky bez odsuzování a oceňovat reálné výsledky. V psychice znamená přijetí vlastních nedostatků a jejich korigování. Umožňuje nám to integraci.
Když se systém deformuje
V ideálním případě jsou všechny tři oblasti v rovnováze. Pokud však jedna z nich začne dominovat, systém se deformuje:
1. Systém alibismu až totality: Vzniká spojením zákonnosti a zajištění. Všechny výstupy organizace musí na papíře skvěle vypadat a být v souladu s legislativou. V extrémní podobě to vede k totalitním praktikám, kdy je jakýkoli jiný pohled na realitu považován za zhoubný a extremistický.
2. Systém pragmatičnosti až ekonomického terorismu: Vyvěrá z čisté preference zajištění a ohodnocení. Platí zde, že účel světí prostředky. Vede to k drastickému zeštíhlování státních organizací a v krajním bodě k ekonomickému terorismu (kam patří např. i chladně ekonomický pohled na téma eutanázie).
3. Systém ideologie až fanatismu: Vzniká vyhrocením preference pravdivosti a smysluplnosti, pokud se odtrhne od reality. Vede k ideologickému dogmatismu a heslu „Moje pravda nade vše“.
Co dnes státnímu systému chybí?
To, co dnes v našem státním aparátu zcela absentuje, je právě systém pravdivosti. Bez něj se instituce řízené státem a politikou stále více rozcházejí s realitou. Žádná kontrolní činnost ani zpětná vazba nedokážou realitu do systému vrátit, protože samy podléhají stejným principům legislativy a odměn.
Jedinou cestou je ta nepopulární: mít odvahu pojmenovávat to, co ostatní nechtějí vidět. Musíme společnost učit, že poukazování na chyby ve státních organizacích či politice není důvodem k braní prémií nebo k okamžité výměně vedení, ale k zamyšlení a hledání pravdy.
V současnosti je však kvůli alibistickému nastavení jakákoli pravdivost potlačena nebo potrestána. Paradoxem je, že čím více se snažíme o papírovou dokonalost, tím roztříštěnější a zraněnější je naše žitá přítomnost.
Jak různé systémy komunikují?
· Při preferenci alibismu dostanete od vedení či státu vždy mnoho obecných, vyhýbavých odpovědí opřených o paragrafy.
· Při preferenci pragmatičnosti dostanete finanční kalkulace a chladné vzorce. Problém se často prostě vyřadí z evidence.
· Při preferenci ideologie je kladen důraz na dogmata a jejich nekritické přijetí skupinou.
· Při zdravé pravdivostivšak získáte otázky a společné zamyšlení. Pravdivost nechce jednoduchá, zkratkovitá řešení, ale poctivost, která druhé nezraňuje a přináší svobodu a reálnou sounáležitost. Dává nám možnost říct: „Nevíme.“
Příklady systémového alibismu v praxi
· Vězeňská služba: Programy zacházení s odsouzenými jsou v mnoha věznicích pouze papírovou záležitostí. Personál nemá čas a vězni chuť. Na papíře však vše funguje skvěle.
· Školství: Snaha o co nejlepší hodnocení školy vede k utajování problémů žáků i učitelů. Obava z reakce rodičů plodí neobjektivní klasifikaci podle principu „hlavně nenarazit“. Papírově je vše bez chyby.
· Zdravotnictví a ošetřovatelství: Kraje tvrdí, že péče je zajištěna, ačkoli v nemocnicích chybí tolik personálu, že by to naplnilo další nemocnici. Ruší se oddělení, čekací doby na operace se prodlužují na roky, ale statistiky vykazují perfektní stav. V ošetřovatelství má dokonale vyplněný chorobopis (dekurz) přednost před reálnou péčí o pacienta.
· Policie: Služební pokyny mají často přednost před zdravým rozumem. Z obavy před stížnostmi a vyšetřováním ze strany GIBS je pro řadového policistu bezpečnější nic nevidět a neslyšet. Systém je formálně v pořádku.
· Sociálně-právní ochrana dětí (OSPOD): Úředníci píší zprávy pro soudy tak, aby byly právně nenapadnutelné a aby je zřizovatel nekritizoval za příliš mnoho návrhů na odebrání dětí. Skutečný zájem dítěte ustupuje byrokratické bezpečnosti.
· Politika: Premiér na otázky ohledně chybějících milionů mlží a nedokáže říct prosté „nevím“. Alibismus plodí politicky korektní, ale věcně škodlivé odpovědi.
Vše je nakonec jen komedií politických systémů a mezinárodních úmluv, které podepisujeme, abychom nevypadali před světem pozadu. Tento všudypřítomný alibismus však plní srdce lidí bolestí, bezmocí a vede k výbuchům zlosti a násilí.
Vyléčit nás může jen odvaha věci pravdivě pojmenovávat a sdělovat – bez soudů a bez revolucí. Najde se však v dnešní době dostatek takto osvícených osobností?
V Opavě dne 13. 6. 2025 a revize 2026
Mgr. Jan Bernard
zdroje Teorie sociálních systémů (Niklas Luhmann)
podobnosti Koncept „Auditorské společnosti“ (Michael Power)
Eseje Václava Havla (Moc bezmocných)
Teorie byrokracie (David Graeber – Bullshit Jobs)
