Článek
V hodinách si často pro sebe pokládám otázku: „Připravuju ty děti fakt na svět, který bude za pár let venku?“ A ač si myslím, že dělám svou práci dobře, a i když znám současné trendy a směřování, možná se pletu. A možná se pleteme všichni.
Neumím přeci předvídat budoucnost. Kdo z nás to umí?
Nerozumím současným dětem. Kdo z nás jim opravdu rozumí?
Představte si svět za 1000 let. A představte si, že by se v tom světě naše děti chovaly jako my v deseti letech, když na nás máma volala z balkónu, ať už jdeme domů a my jsme jí prosili o delší čas na hry venku s kamarády.
Možná je nutné při změně okolí také změnit sebe a zaběhlé pořádky. A je dost možné, že to, co připisujeme dnešní mládeži a dětem jako „divné“ chování, je právě ta změna, která musí přijít s novou technologií.
Jak zpívá Bob Dylan: „Tak raději začni plavat, jinak se potopíš jako kámen, protože časy se mění.“
Otázkou je, plaveme lépe my, nebo naše děti.
