Článek
V posledním roce a měsících je téměř nemožné přečíst si v médiích článek, který by se alepoň zamýšlel nad důvody obecně a intenzivně prezentovaných obav evropských politiků z toho, že v dohledné době Rusko napadne některý ze států NATO s cílem navrátit bezpečnostní strukturu před r. 1997. Pokusím se dobrat skutečných důvodů těchto obav a konfrontovat je z důvody prezentovanými mainstreamem.
Z mé strany se pochopitelně bude jednat o spekulaci, protože důkazy, pokud existují, jsou dobře ukryty pod pokličkou a naděje, že budou vytaženy na světlo boží je mizivá a může se zvětčit pouze za předpokladu, že ve volbách v jednotlivých státech Evropy zvítězí protestní či nesystémové strany. Moje spekulace jsou nicméně založeny na zkušenostech z kmotrovské éry v ČR, na víře, že Ukrajina ( stejně jako Rusko ) je natolik přivyklá korupčnímu jednání, že její představitelé nemají žádný problém své korupční jednání exportovat již nyní do Evropy a konečně i na starém známém „chceš-li poznat pravdu, sleduj tok peněz“.
Jsem totiž přesvědčen, že právě ti, kteří nejhlasitěji opakovaně varují před invazí Ruska do evropského prostoru jsou současně ti, kteří tomu sami nejméně věří. Ono také neexistuje nic, co by při objektivním braní v potaz schopností Ruska, možností evropských států NATO, potenciálu schopností bránit se, stejně jako nedostatku motivace ze strany Ruska jít do konfliktu, který skutečně mohl reálně Rusko rozložit, propagandisticky šířený strach mohlo odůvodnit. Podle všech relevantních ukazatelů i z toho mála, které Rusko otevřeně ventiluje, vyplývá, že ani válka o ukrajinské území nebyla v r. 2022 Ruskem preferovanou myšlenkou, nýbrž myšlenkou náhradní, když se nepodařil skutečně preferovaný pokus během několika dnů dosáhnout pádu protiruského kyjevského režimu a nastolení režimu proruského, který by sám odmítl vstup do NATO a ideálně i do EU. O tom svědčí především způsob a počet ozbrojených sil, které Rusko na operaci vyslalo.
Proč tedy evropští lídři tak usilovně straší Ruskem. Jsem přesvdčen, že hlavním důvodem je především pokus o vypořádání se s problémy, které Evropa má v ekonomice ( typicky Německo ), případně, v některých státech, i ve vnitřní politice s neoblíbeností lídrů ( typicky Francie ). Zbrojení a budování válečné infrastruktury, jak vyplývá z historie, je reálně schopné způsobit krátkodobě až střednědobě nastartování ekonomiky se všemi přiznivými dopady, včetně sociálních. Má to pochopitelně i druhou stranu mince. Co až se sklady zaplní zbraněmi, které budou morálně stárnout, a co až se dobuduje infrastruktura potřebná pro jejich aktivní nasazení. Odpověď zná každý. Buď se vrátí stagnace v ještě horším měřítku než před tím, anebo se musí spotřebovat ve válce. USA jsou toho jasným důkazem. I tak velká ekonomika musí zbraně spotřebovávat,aby zbrojení mohlo pokračovat a přinášet do ekonomiky stále nové impulsy. Proto je na světě jen málo ozbrojených konfliktů, v nichž by USA nebyly angažovány buď aktivně nebo jen prodejem zbraní.
Ale zpět k oněm motivům evropských lídrů strašit Ruskem. O snaze pomoci si jako země ekonomicky či politicky již řeč byla. Ovšem stejně pravděpodobné jsou i mnohem temnější motivy. Kdo ví, jak funguje kmotry ovládaný byznys už dále napovídat nepotřebuje, protože ví, jak se peníze v igelitkách nosí zpět tam, kde bylo rozhodnuto o konkrétním obchodu. Čím více obchodů ( dodávek zbraní nebo peněz na zbraně), tím více igeletek přijde zpět. A že by zrovna lídři Ukrajiny patřili k těm, kteří by se nad touto formou byznysu upejpali, tomu asi věří jen málokdo.
Jak jsem uvedl na začátku, bez důkazů jde jen o spekulace, ale jsou to spekulace postavené na konkrétních reáliích, které nás všechny dnes a denně obklopují.