Článek
V pondělí 28. září 2026 uplynulo 75 let od vraždy příslušníka Sboru národní bezpečnosti Jaroslava Honzátka. Služebnu v Čelákovicích tehdy přepadli Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata s cílem získat zbraně. Josef Mašín se této akce neúčastnil. Tuto podrobnost uvádí také Paměť národa: označení „skupina bratří Mašínů“ tedy neznamená, že oba bratři osobně provedli každé její přepadení.
Honzátka útočníci vylákali ze služebny pod smyšlenou záminkou, odzbrojili ho, svázali a omámili chloroformem. Ctirad Mašín mu následně podřízl hrdlo. Základní průběh neznáme pouze z komunistického vyšetřování: popisují jej také pozdější vzpomínky členů skupiny. Historik Jan Kalous v archivní studii vydané Ústavem pro studium totalitních režimů dokládá mimo jiné svázání Honzátkových rukou za zády a nález lahvičky od chloroformu. Šlo o úmyslné usmrcení člověka, který byl v okamžiku smrtícího útoku zbaven možnosti se bránit.
Honzátkovi bylo 28 let. Měl malé dítě a jeho manželka očekávala další, které se narodilo až po jeho smrti. Podle Kalousovy studie nastoupil k SNB v červnu 1945 a do KSČ vstoupil v dubnu 1948. Jeho služba i stranická příslušnost patří k historickému obrazu oběti. Samy však nejsou důvodem, který by ospravedlňoval usmrcení svázaného člověka. Hodnocení role bezpečnostního sboru v diktatuře a hodnocení konkrétního násilného činu jsou dvě odlišné otázky.
Také protikomunistická motivace skupiny je doložená. Její činnost se odehrávala v době politických procesů, poprav a potlačování občanských svobod. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu uznává legitimitu odporu vycházejícího z demokratického přesvědčení. Ministerstvo obrany 30. června 2022 vydalo osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu čtyřem zesnulým členům skupiny: Ctiradu Mašínovi, Milanu Paumerovi, Václavu Švédovi a Zbyňku Janatovi. Tento fakt patří do věcného popisu stejně jako jejich násilné činy. Uznání odbojové činnosti ovšem samo neřeší morální přijatelnost každého použitého prostředku.
Samostatnou otázkou je označení „teroristé“, které používá také KSČM-TV ve fotoreportáži k 74. výročí Honzátkovy vraždy v roce 2025 a také na vzpomínkové akci toto pondělí. Terorismus není synonymem pro jakoukoli politicky motivovanou vraždu. Ministerstvo vnitra ve svém vymezení zdůrazňuje vyvolávání strachu. Článek 3 evropské směrnice o boji proti terorismu pracuje s násilnými činy schopnými závažně poškodit zemi či mezinárodní organizaci a se zvláštním cílem: závažně zastrašit obyvatelstvo, protiprávně přinutit vládu či mezinárodní organizaci k určitému jednání nebo závažně destabilizovat či zničit základní struktury země či organizace. Toto dnešní právní vymezení není zpětným rozsudkem nad událostí z roku 1951; ukazuje však, proč nestačí konstatovat, že pachatelé použili násilí a měli politický motiv.
V případě Čelákovic prameny popisují především získání zbraní. Josef Mašín v pozdějším rozhovoru obhajoval bratrův čin obavou, že Honzátko umožní dopadení skupiny. To vysvětluje uvažování aktéra, samo o sobě však zabití neospravedlňuje. Z těchto popisů tedy nelze bez dalšího vyvodit jednoznačné zařazení činu mezi teroristické útoky; vyžadovalo by to samostatnou argumentaci o jeho účelu a širším kontextu. Stejně tak nelze terorismus vyloučit pouze proto, že skupina bojovala proti diktatuře. Odbojová motivace, přípustnost konkrétního násilí a případné použití teroristických metod se musí posuzovat samostatně. Ani skutečnost, že obětí byl policista, tuto otázku sama nerozhoduje.
Pro Kolínsko má příběh další souvislost. V Lošanech se nachází Památník tří odbojů, slavnostně otevřený 26. srpna 2022. Vznikl na rodném statku Josefa Mašína staršího, legionáře a člena protinacistické skupiny Tři králové, kterého nacisté popravili v roce 1942. Expozice představuje historii tří odbojů i rodiny Mašínů. Jeho poslání tedy přesahuje protikomunistickou činnost obou bratrů. Připomínání odboje v Lošanech a připomínání Honzátkovy smrti v Čelákovicích mohou společně přispět k úplnějšímu obrazu minulosti.
Po 75 letech zůstává podstatné zachovat v příběhu všechny jeho aktéry. Jaroslav Honzátko měl vlastní život a rodinu; jeho vražda si zaslouží připomínku bez omlouvání brutality. Současně je třeba popisovat skutečný charakter komunistické diktatury a doložený odpor proti ní. O konkrétních prostředcích tohoto odporu lze vést spor, který bude respektovat fakta i oběti. Slova „odboj“, „vražda“ a „terorismus“ v něm potřebují přesný význam.
