Článek
Výroční zprávy zpravodajských služeb bývají psány suchým a opatrným jazykem. O to vážněji působí, když Bezpečnostní informační služba ve zprávě za rok 2025 označí Rusko za „trvající bezpečnostní hrozbu“. Ředitel BIS Michal Koudelka navíc rok 2025 označil za jeden z nejvážnějších od konce studené války. Nemluvil pouze o Rusku, ale o celkové mezinárodní situaci včetně Blízkého východu, Číny a proměny amerického přístupu k bezpečnosti Evropy. Právě Rusko však ve zprávě zabírá největší prostor – a rozhodně ne jako země, s níž máme jen trochu odlišný názor na svět.
Moskva už nemusí spoléhat pouze na profesionální špiony s diplomatickým krytím. Přes internet, zejména Telegram, hledá takzvané agenty na jedno použití. Často jde o nezkušené lidi, osoby s kriminální minulostí nebo v obtížné sociální situaci, které motivuje vidina peněz. Mají zapalovat, poškozovat nebo sledovat dostupné cíle a pořizovat fotografie a videa. Záběry pak slouží k propagandě, podle níž je Evropa obrazně i doslova „v plamenech“. Dominantním koordinátorem těchto operací podle BIS zůstává ruská vojenská rozvědka GRU. Současně je nutné dodat podstatnou věc: u žádného incidentu prověřovaného v Česku během roku 2025 se ruské řízení dosud spolehlivě potvrdit nepodařilo. Hrozba je skutečná, ale není nutné k ní přidávat vymyšlené české případy.
Smyslem podobných operací není pouze zničený sklad, poškozený vlak nebo založený požár. Rusko se snaží evropskou společnost vystrašit a přesvědčit ji, že podpora napadené Ukrajiny je příliš drahá a nebezpečná. Je to vydírání převedené do zahraniční politiky: pokud nechcete mít problémy, přestaňte překážet ruským geopolitickým zájmům. Moskva se zároveň přes třetí země snaží získávat české obráběcí stroje a další technologie pro svůj zbrojní průmysl, provádí kybernetické útoky a obchází sankce pomocí stínové flotily. Koudelka v úvodu k výroční zprávě připomíná i odhalení osoby, která tuto flotilu pojišťovala. Takto se nechová partner. Takto se chová stát, který proti Evropě vede nepřátelské hybridní operace.
Ještě účinnější než anonymní sabotér může být domácí šiřitel ruských sdělení. BIS přitom netvrdí, že každý dezinformační web nebo proruský politik dostává pokyny z Moskvy. Naopak uvádí, že dezinformace v Česku šíří převážně domácí aktéři motivovaní penězi, ideologií nebo politickými ambicemi. Rusko a Čína však o některé z nich projevují zájem a v části případů vztah přerostl ve finanční podporu či přímou spolupráci. Dezinformační weby se navíc vzájemně citují a vytvářejí falešný dojem, že se jejich příběhy potvrzují z několika nezávislých zdrojů. Ve skutečnosti jeden pochybný web často pouze opisuje od druhého a čtenář se postupně uzavírá do „alternativní verze reality“.
Rusko nepotřebuje, aby jeho propagandu v Česku přednášel muž s ruským přízvukem. Mnohem cennější je český politik, influencer nebo samozvaný komentátor, který kremelský pohled přeloží do domácího jazyka a zasadí jej do českých sporů. Samotné opakování ruského narativu samozřejmě nedokazuje, že je dotyčný placeným agentem. Účinek ale může být velmi podobný: propaganda dostane místní tvář a pronikne k lidem, kteří by oficiálnímu ruskému médiu nevěřili. BIS uvádí, že ruské struktury byly při získávání kontaktů a rozhovorů s prokremelsky orientovanými politiky částečně úspěšné u okrajových částí českého politického spektra. Za kanály přímo napojené na ruský aparát označuje web 42tcen.com a telegramový kanál neČT24, personálně spojené s někdejším Sputnikem.
Před sněmovními volbami služba zaznamenala také neautentickou síť účtů na TikToku, která šířila antisystémové a proruské narativy. Většina profilů byla falešná, účty se navzájem podporovaly a uměle zvyšovaly dosah příspěvků. Způsob jejich fungování podle BIS odpovídal ruskému modu operandi. Zpráva současně konstatuje, že síť neměla relevantní dopad na výsledek voleb a že jejich průběh nebyl závažně narušen. To není rozpor. Pokus o ovlivňování může selhat, stejně jako se nezdařený pokus o vloupání nestává nevinným jen proto, že dveře vydržely. Není správné tvrdit, že Rusko české volby rozhodlo. Stejně chybné by ale bylo předstírat, že se je nikdo ovlivnit nepokoušel.
Rusko nepotřebuje, aby česká společnost obdivovala Vladimira Putina. Stačí mu, když lidé přestanou věřit jeden druhému, demokratickým institucím, médiím a vlastnímu státu. Když začnou napadenou Ukrajinu vnímat jako příčinu války a odpor proti agresi jako zbytečný luxus. Každý falešný účet, anonymní web, sabotážní nabídka i český politik ochotně opakující kremelské argumenty k tomuto cíli může přispívat. Označit Rusko za bezpečnostní hrozbu proto není rusofobie ani válečné štvaní. Je to střízlivý závěr české kontrarozvědky. Mír totiž neznamená zavřít oči před tím, kdo se nás snaží zastrašit, rozdělit a přimět k ústupu.
