Článek
Dozvědět se o vlastní kandidatuře od sousedky by mělo být námětem politické satiry. Před letošními komunálními volbami to však podle Deníku potkalo Jakuba Růžičku, majitele holešovického knihkupectví Knihkopec. Ocitl se na kandidátce Spojené levice pro Prahu 7. Tvrdí, že kandidaturu nepodal, nikoho z uskupení nezná a názorově s ním nesouhlasí. Má podezření na padělání podpisu. Uvedení člověka na kandidátce přitom veřejně vytváří dojem, že dané uskupení podporuje. Pokud k tomu dojde bez jeho souhlasu, někdo si přivlastnil část jeho veřejné identity. A dotčený člověk pak musí vysvětlovat politické spojení, které si vůbec nevybral.
V Brně jde o víc než jedno sporné jméno. Český rozhlas popsal případy Václava Richtera a Ladislava Kolegara, kteří popírají podpis souhlasu s kandidaturou za Restart pro Brno. Koalici tvoří Stačilo!, KSČM, ČSSD, Směr a Domov. Richtera navrhl Domov, Kolegara ČSSD. Richterův právník podal trestní oznámení. Zmocněnec koalice Aleš Růčka potvrdil Richterovo stažení, zároveň tvrdil, že muž podpis nakonec přiznal. Richter to označil za nepravdu. Právě takový rozpor vyžaduje doložitelné vysvětlení. Samotné odstranění kandidáta neodpovídá na otázku, jak se jeho jméno na listinu dostalo.
Ve Štěchovicích se na kandidátce České suverenity sociální demokracie, používající zkratku ČSSD, objevily Blanka Mirčeva a Kateřina Janů. Seznam Zprávám řekly, že v místní prodejně podepsaly podporu kandidatury jiného člověka. Vlastní kandidaturu podle svých slov nepodepisovaly. Mirčeva označila podpis na prohlášení kandidáta za cizí. Majitelka prodejny a kandidátka ČSSD Kamila Kučerová reagovala tvrzením, že všichni podepsali, a dokument popsala jako „hezký papír“. Ženy se kandidatury vzdaly. Podpora cizí kandidatury ovšem není souhlasem s vlastní. „Hezký papír“ sotva představuje přesvědčivou odpověď na tak závažné podezření. Pokud se tvrzení žen potvrdí, šlo by o hrubé zneužití jejich důvěry.
Také dvě ženy z kandidátky SPD v Brně-Černovicích svou kandidaturu stáhly. Podpisy nezpochybňují, na úřadě však uvedly, že se domnívaly, že podepisují účast v okrskové volební komisi. Zmocněnec Leoš Prokeš pochybení odmítl a tvrdil, že věděly, co podepisují. Tady tedy nemáme doložené padělání podpisu, ale zásadní spor o vědomý souhlas. Hnutí, které za základ obrany demokracie označuje široké zapojení občanů, by mělo takový spor brát mimořádně vážně. Rozhodnutí občana začíná už tím, zda chce být kandidátem. Velkolepé řeči o referendech tuto základní podmínku nenahradí.
V těchto kauzách se opakuje ČSSD a prostředí koalic kolem KSČM a Stačilo!, další případ se týká SPD. Právě proto je na místě ostrá otázka pro takzvanou konzervativní levici a národovecké populisty: jak nakládáte se souhlasem konkrétních občanů? Z několika reportáží nevzniká statistika volebních podvodů a nelze z nich vyvozovat vinu celé politické skupiny. Politické vysvětlení ale nemůže čekat až na konec případného soudního řízení. Volič má právo vědět, jak uskupení své kandidáty získává a co udělá, když člověk svůj souhlas popře.
Slabina registračního procesu je zřejmá. Ministerstvo vnitra vyžaduje písemné prohlášení kandidáta, že s kandidaturou souhlasí, podpis však podle vyjádření jeho mluvčí pro Deník nemusí být úředně ověřený. Pouhá registrace listiny proto spor o pravost podpisu neřeší. Na již vytištěných lístcích navíc může jméno zůstat i po stažení kandidatury; změnu pak oznamuje informace ve volební místnosti. Pravost podpisů a případná trestní odpovědnost se musejí prokázat. Trestní oznámení samo vinu nedokazuje. Organizátoři kandidátek ale už nyní mají vysvětlovat, jak získali souhlas uvedených lidí. Odvolání na splněné formuláře důvěryhodnost neobnoví.
Celý problém má nepříjemně jednoduché jádro. Občan není výplň kandidátky a jeho jméno není majetkem politického uskupení. Může podporovat souseda, podepsat petici, chtít pomoci u voleb a přitom nemít sebemenší zájem kandidovat. Každá z těchto možností vyjadřuje jinou vůli. Pokud ji někdo vědomě zamění, jeho řeči o obraně občanů se mění v prázdnou kulisu. Strany musejí respektovat i člověka, který jim své jméno propůjčit odmítá. Demokracie začíná u jeho práva říct ne.
