Článek
Jaroslav Foldyna umí provokovat a umí se rozčílit. To je moje osobní zkušenost, kterou při čtení jeho výpovědi o napadení před Sněmovnou nemohu odložit. Byl jsem mezi aktivisty, kteří se s ním dostali do konfliktu při akci ruských Nočních vlků, a znovu jsem s ním diskutoval v Příbrami. Proto jeho líčení, v němž proti poslanci stojí útočící dav, beru s velkou rezervou.
První z těch událostí se odehrála 7. května 2018. Patřil jsem tehdy mezi odpůrce Nočních vlků, kteří se s Foldynou střetli. Z téže akce pochází jeho známý konflikt s Martinem Uhlířem a následné řeči o „puse“. Nemusíme přitom spoléhat jen na mou paměť. Dobové zpravodajství popsalo, že Foldyna do Uhlíře strkal. Sám pak Parlamentním listům vysvětloval, že mu chtěl „dát jazyk“, protože si myslel, že je gay. Takovou představu politické diskuse opravdu nesdílím.
Tehdejší předseda ČSSD Jan Hamáček Foldynu vyzval k omluvě. Foldyna ji odmítl a ptal se, zda se má omlouvat za to, že je vlastenec. Ve Výzvě Seznam Zpráv potom vysvětloval, že šel Uhlířovi naproti, aby mu dal najevo, že nebude ustupovat. Právě tohle je pro mou dnešní nedůvěru podstatné: vlastní konfrontační chování dokázal obhajovat odkazem na vlastenectví a na jednání svého oponenta.
Další osobní zkušenost mám z roku 2025, kdy jsem s Foldynou diskutoval v Příbrami na pozvání Seznam Zpráv. Projekt Republika Příbram přivedl politiky mezi lidi, kteří s nimi nesouhlasili. Foldynův díl vyšel 8. září a redakce mu dala titulek s jeho větou „Nepokládejte mi takový nesmyslný otázky!“. Moje zkušenost z těchto setkání mě vede k opatrnosti vůči jeho současnému líčení sebe sama jako člověka, který přišel jen diskutovat.
U nynější události máme především rozdílné popisy. Česká televize uvedla, že Foldynu a několik demonstrantů museli oddělit policisté. Sám poslanec mluvil o polévání, plivání a nadávkách. Respekt při popisu televizních záběrů píše o vzájemném strkání a přináší svědectví Evy Šrámkové a Pavly Pivoňky Vaňkové, podle nichž Foldyna protestující provokoval. Jejich svědectví se musí posuzovat stejně pečlivě jako jeho výpověď. Politická příslušnost sama nikomu pravdivost nezaručuje.
Z události v roce 2018 ani z loňské debaty samozřejmě nedokážu určit, kdo před Sněmovnou zahájil fyzickou konfrontaci. Ani případné provokování by napadení neospravedlňovalo. Mám však plné právo vysvětlit, proč samotné Foldynovo slovo pro mě není dostatečným podkladem k přijetí jeho verze. Osobní zkušenost ovlivňuje mou důvěru ve výpověď; důkaz o průběhu jiného střetu z ní udělat nemohu.
Právě proto považuji Foldynovu výpověď o napadení bez dalšího ověření za málo důvěryhodnou. V jeho dřívějším jednání mám konkrétní důvod být obezřetný. O to víc mě dráždí, když někdo převezme jeho líčení jako hotový fakt a zbytek účastníků demonstrace rovnou označí za „lůzu“. Poslanecký mandát nedává člověku výsadní právo na pravdu. U politika, který se rád pouští do konfrontací, chci znát celý průběh události, včetně toho, co jeho vlastnímu rozhořčení předcházelo.
