Článek
Když se Zdena Mašínová v roce 1969 setkala v Kodani se svým bratrem Josefem, od jeho útěku uplynulo šestnáct let. Josef předpokládal, že sestra zůstane na Západě. Zdena se rozhodla vrátit. V Československu měla babičku i muže, za něhož se později provdala. Od chvíle, kdy 2. listopadu Paměť národa oznámila smrt čtyřiadevadesátiletého Josefa Mašína v kalifornské Santa Barbaře, se znovu mluví hlavně o tom, jak se dostal ven. Jeho sestřino rozhodnutí vydat se opačným směrem si podle mě zaslouží stejnou pozornost.
V Lošanech kousek od Kolína stojí statek Mašínových. Narodil se tam Josef Mašín starší, jeden z odbojové skupiny Tři králové. Jeho stejnojmenný syn přišel na svět v Praze a za války žil s rodinou v Poděbradech. Nacisté jim v roce 1942 popravili otce a věznili i matku. Josef a Ctirad se ještě jako kluci zapojili do protinacistického odboje. Po válce oba dostali medaili Za chrabrost.
Pak přišel únor 1948, politické procesy a popravy. Bratři se rozhodli proti nové diktatuře bojovat se zbraní v ruce. V říjnu 1951 je zatkla Státní bezpečnost kvůli přípravě odchodu na Západ. S přepady služeben je tehdy nespojila. Josefa propustili, Ctirad skončil v uranových lágrech na Jáchymovsku. Když člověk ví, co už rodina zažila a jak rychle se znovu zavíralo za odpor vůči režimu, dává odhodlání obou bratrů smysl.
Na stranu druhou, při přepadení služebny v Chlumci nad Cidlinou v roce 1951 Josef zastřelil příslušníka SNB Oldřicha Kašíka. Při další akci v Čelákovicích Ctirad zabil spoutaného a omámeného Jaroslava Honzátka. Josef se té akce neúčastnil, později ji však výslovně hájil. O rok později při přepadení vozu s výplatami zastřelil v potyčce účetního Josefa Rošického.
Rozumím tomu, proč se Mašínové báli, že je prozradí i člověk, kterého už odzbrojili. Právě u Honzátka ale pro mě leží hranice. Zabít spoutaného člověka, aby později nemohl vypovídat, považuji za morálně neobhajitelné. Mašínovým přitom přiznávám odvahu, s níž se pustili do boje proti diktatuře.
Co se dělo doma?
Na podzim 1953 přešlo hranici do východního Německa pět členů skupiny. Při útěku zahynuli i východoněmečtí policisté. Do Západního Berlína se dostali oba bratři a Milan Paumer. Václava Švédu a Zbyňka Janatu dopadli a československý režim je v roce 1955 popravil spolu se strýcem Mašínových Ctiborem Novákem.
Zdena se o útěku bratrů podle svého svědectví dozvěděla ze Svobodné Evropy. StB ji zatkla a vyslýchala. Její matku, také Zdenu, odvezli rovnou z nemocnice. Měla rakovinu a v roce 1955 dostala 25 let vězení. Když ji dcera viděla naposledy, přinesli ji do návštěvní místnosti na nosítkách. V červnu 1956 zemřela ve vězení. Babička Emma Nováková marně žádala o milost pro dceru i pro syna Ctibora.
Podobně dopadli Švédovi, kteří před vystěhováním žili v Lošanech. Ludmilu Švédovou odsoudili k osmnácti letům. Z vězení se vrátila po bezmála deseti letech. Její dvě děti mezitím vychovávala babička. Právě v těchto osudech je vidět, jak komunistický režim dokázal trestat celé rodiny.
Po pádu režimu se Zdena Mašínová zasadila o rehabilitaci matky a strýce i o navrácení rodinného statku. V roce 2022 se tam díky její iniciativě otevřel Památník tří odbojů. Sama Zdena zemřela letos v červnu, několik měsíců před Josefem. Až se zase povede spor o to, kdo z Mašínových byl hrdina, stojí za to vzpomenout si, kdo se postaral, abychom se dnes v Lošanech vůbec měli kam vracet.
