Článek
Pětadvacet let od jedenáctého září pro mě znamená i návrat k vlastnímu dospívání. Patří k němu také přiznání, že jsem některým konspiračním teoriím kolem útoků původně věřil. Povyšování nad lidmi, kteří jim věří dnes, by v mém případě působilo dost pokrytecky. Z vlastní zkušenosti vím, že podlehnout podobným příběhům není těžké. Právě proto mi záleží na odpovědnosti těch, kteří je dál šíří a předkládají čtenářům jako odvážné odhalování pravdy.
Stačí se podívat na letošní výroční nabídku. AC24 pod datem 11. září znovu nabízí příběh o údajném zmizení 2,3 bilionu dolarů a výhodně načasovaném útoku na Pentagon. CZ24News ve stejný den propaguje dokument o torontském slyšení a tvrzení o řízené demolici WTC. Slyšení se přitom konalo už v roce 2011. Aktuální datum nad článkem má zřejmě dodat starým argumentům nový lesk. Jejich důkazní hodnotu ovšem nezvyšuje ani o píď.
Vezměme si oblíbený argument, že požár nemohl roztavit ocel, a dvojčata tedy musel někdo odpálit. Vysvětlení jejich kolapsu však roztavení oceli vůbec nevyžaduje. Podle vyšetřování amerického institutu NIST nárazy letadel poškodily nosné prvky a strhly část protipožární izolace. Požáry pak konstrukci dále oslabovaly, podlahy se prohýbaly a táhly obvodové sloupy dovnitř, až došlo k selhání. Ocel ztrácí pevnost už hluboko pod bodem tání. Opakovat, že se nemohla roztavit, proto znamená bojovat s podmínkou, kterou vyšetřovatelé pro kolaps budov vůbec nestanovili.
Podobně se zachází s budovou WTC 7. Žádné letadlo do ní skutečně nenarazilo. Několik hodin v ní ale nekontrolovaně hořelo a podle závěrů NIST vedly požáry k postupným poruchám konstrukce a jejímu zhroucení. Vyšetřovatelé výslovně popsali také přibližně 2,25 sekundy volného pádu severního průčelí. Vysvětlili tuto fázi ztrátou jeho podpory během kolapsu. Člověk si to může přečíst přímo na jejich webu. Vybrat z celého průběhu dvě sekundy a označit je za důkaz náloží je působivá zkratka. Prokázání přítomnosti výbušnin v ní ale pořád chybí.
A pak jsou tu údajně zmizelé biliony. Rumsfeldův výrok z 10. září 2001 se týkal problémů se sledováním účetních transakcí v zastaralých systémech. Částku 2,3 bilionu dolarů uváděl už audit ministerstva obrany z 25. února 2000. Šlo o účetní zápisy bez dostatečné dokumentace k ověření jejich platnosti. To je závažný problém, který zaslouží kontrolu. Sám o sobě však neprokazuje, že někdo tuto sumu ukradl. K závěru, že kvůli jejímu zakrytí zorganizoval teroristický útok, je odtud ještě mnohem dál. Autoři příběhu tuto vzdálenost překonávají pouhým naznačováním.
Právě v tom vidím podstatu celé manipulace. Skutečná událost nebo nedostatek poslouží jako odrazový můstek k obrovskému obvinění. Mezi obojím přitom zeje díra, kterou má čtenář vyplnit vlastní nedůvěrou. Americkou politiku lze samozřejmě tvrdě kritizovat. U každého konkrétního obvinění ale musíme požadovat důkazy. Stejnou přísnost, s jakou někdo čte závěry úřadů, bych očekával také vůči článku na AC24. Pokud stačí, že text obviňuje předem vybraného viníka, pak se za kritické myšlení jen převléká obyčejná důvěřivost.
Své někdejší omyly beru jako důvod k větší opatrnosti. Člověku, který se v podobných příbězích ztrácí, rozumím. Od webů, které je veřejně šíří, ale očekávám alespoň základní práci s dostupnými fakty. Po pětadvaceti letech mají dost času se s nimi seznámit. Tragédie, která zasáhla tolik životů a ovlivnila i mé dospívání, si zaslouží víc než další výroční porci nedoložených podezření. Přiznat omyl je poctivější než jej při každém výročí znovu vydávat za odvahu.
