Článek
Aktivisté vyhlásili triumf, ministr tvrdí, že jejich léčku okamžitě odhalil. Dostupná časová osa nahrává spíše jim. Řeči o „ohrožení státu“ jsou však přifouknuté. Vítězem je hlavně internetové divadlo.
Co se tedy stalo? Tak od začátku. Příběh začal pozváním na rozhovor s Thomasem Pauknerem, anonymním autorem, který se na sociálních sítích věnuje údajným politickým kauzám a ostře kritizuje především bývalou vládu. Pozvánka však nepřišla od skutečného Pauknera. Stála za ní Detektivní parta vedená influencerem a podnikatelem Mikem Oganesjanem, známým jako MikeJePan. Jejím členem je také aktivista a internetový provokatér Vojtěch Pšenák. Skupina se věnuje odhalování dezinformátorů či sexuálních predátorů, současně ale staví svůj obsah na mystifikacích, skrytých kamerách, konfliktech a následném zveřejňování videí.
Pšenák se tentokrát vydával za Pauknera a Macinku pozval do připraveného studia. Na rozhovor jej přivítal v kukle, brýlích a mikině. Za závěsem čekali další členové skupiny a podle zveřejněné dokumentace Detektivní party byly v místnosti připraveny také makety zbraní a atrapa výbušného zařízení. Následně začala tradiční internetová soutěž o to, kdo koho převezl víc.
Časová osa není pro Macinku příznivá. Pozvání přijal už 6. srpna a domnělému Pauknerovi napsal, že mu fandí a rád pomůže s etablováním jeho média. Sám navrhl přesun komunikace na Signal a uvedl, že schůzku ochrance „nenahlásí“, aby ve studiu nebyly manévry. Rozhovor proběhl 21. srpna a ještě 29. srpna se ministr údajnému Pauknerovi připomínal s otázkou, kdy rozhovor vyjde.
Macinka později prohlásil, že Pšenáka poznal „v první vteřině“. Vyloučit to nelze. Pšenák má jinou postavu než muž, který jako skutečný Paukner vystupoval v předchozích rozhovorech. Ministr navíc zveřejnil Pšenákovo jméno ještě před úplným odhalením celé akce. Stalo se to ovšem až poté, co už na internetu vyšla upoutávka s fotografií. Žádný doklad, že Pšenáka poznal už 21. srpna, zatím nepředložil. Jeho následná přátelská komunikace na Signalu svědčí spíše proti této verzi.
Podstatnější je, že Macinkovi nepomáhá ani jedna možnost. Pokud Pšenáka nepoznal, nechal se bez základního ověření vylákat do cizího studia anonymním člověkem. Pokud ho poznal, vědomě zůstal bez policisty v místnosti s provokatérem, kterého dříve kritizoval a jehož jednání chtěl nechat prověřovat. V prvním případě šlo o důvěřivost, ve druhém o zbytečný hazard. Není přitom přesné tvrdit, že Macinka dorazil úplně bez ochranky. Jeden člen Ochranné služby jej doprovázel, nebyl však ve studiu a podle dostupných informací prostor předem nezkontroloval.
Není ale nutné přijmout ani sebeprezentaci druhé strany. Připravená mystifikace není odborným testem „kognitivních schopností“ a naaranžované makety samy o sobě nedokazují „ohrožení státu“. Aktivisté vytvořili nebezpečně vypadající kulisy a následně za důkaz nebezpečí označili skutečnost, že si jich jejich host nevšiml. Skutečný problém spočívá v podcenění bezpečnostních postupů. Ostatně Ochranná služba nyní okolnosti prověřuje a sama připustila, že nešlo o standardní situaci.
Detektivní parta tedy vyhrála virální souboj. Macinka se jí minimálně nechal pozvat, poskytl jí materiál a následně musel vysvětlovat, že všechno celou dobu věděl. Morální ani intelektuální vítězství bych však nepřiznával nikomu. Na jedné straně ministr, kterého odzbrojila nabídka přátelského rozhovoru. Na druhé profesionální provokatéři, kteří z povedeného nachytání vyrobili téměř atentát na republiku. A kolem nich dva tábory, které už předem přesně vědí, komu věřit.
A co si z toho mohou vzít voliči? Motoristé jednají jako neřízená střela. Proti nim stojí parta, která je ochotná jít až za hranu. Ve výsledku to pomůže Babišovi. Motoristů se zbaví v příhodnou dobu a všechny neúspěchy vlády svede na ně. Jako to udělal s ČSSD.
