Článek
„Měla jsem dvě dcery,“ stojí na snímku facebookového příspěvku. Následuje důrazné „MĚLA!“ Autorka jedné připisuje lásku k britské královské rodině a Izraeli, druhé vytýká, že „poslouchá příkazy Rakušana a miluje Němce“. Potom oznamuje: „Nemám již dcery a tím pádem ani vnoučata.“ Údajné politické sympatie tu slouží jako vysvětlení, proč se matka zříká nejbližších. Právě tahle představa stojí za pozornost.
Původní příspěvek autorka sáhla (existuje v kopiích), proto autorku nejmenuji a komentář vztahuji k obsahu screenshotu. Neznáme rodinnou historii ani pohled dcer. Nelze tedy rozhodnout, co se mezi nimi skutečně stalo, kdo vztahy přerušil a zda jde o trvalý rozchod. Lze ale hodnotit argument, který text předkládá: náklonnost k určitým politikům, zemím či lidem má být důvodem, proč vlastní děti přestat považovat za rodinu.
Za nejvýmluvnější považuji rozpor uvnitř samotného sdělení. Autorka píše, že dcery vedla k lásce k lidem, nemocným, přírodě a zvířatům. Současně jedné vyčítá, že má ráda Němce. Jenže také Němci jsou lidé. A sympatie k britské monarchii nebo Izraeli samy o sobě nic nevypovídají o tom, zda je člověk soucitný a ochotný pomáhat. Za selhání výchovy tu má platit, že dospělé dcery podle matčina líčení nesdílejí její sympatie a antipatie. Výchova k samostatnosti přitom zahrnuje i možnost, že si dítě vytvoří jiný názor než rodič.
Politologie zná pojem afektivní polarizace. Označuje nevraživost a nedůvěru vůči lidem z opačného politického tábora, které mohou přesahovat do běžného života. Rozdíl mezi nesouhlasem a takovou nevraživostí je zásadní. Můžeme se přít o Rakušana, Pavla nebo zahraniční politiku a chtít po druhém důkazy. Jestliže však každou jeho odlišnou odpověď vykládáme jako důkaz špatného charakteru, prostor pro rozhovor se rychle zmenšuje. Z blízkého člověka se stává příslušník nepřátelského tábora.
Že se politické rozdělení může promítat i do času stráveného s rodinou, naznačuje studie Keitha Chena a Ryna Rohly publikovaná v časopise Science. V amerických datech zjistili, že návštěvy během Dne díkůvzdání mezi obyvateli politicky odlišných volebních okrsků byly o 30 až 50 minut kratší než mezi obyvateli podobně orientovaných okrsků. Pracovali s anonymizovanými polohovými daty mobilů a volebními výsledky, nikoli se znalostí názorů každého účastníka. Takový výzkum nevysvětluje konkrétní českou rodinu. Připomíná ale, že politická nevraživost může mít cenu měřitelnou i ztraceným společným časem.
Na sociálních sítích přitom může vymezování proti druhým získávat značnou pozornost. Studie zveřejněná v PNAS v roce 2021 analyzovala přes 2,7 milionu příspěvků mediálních účtů a členů amerického Kongresu na Facebooku a Twitteru. Příspěvky o opačném politickém táboře se sdílely přibližně dvakrát častěji než příspěvky o vlastním. Výsledky ukazují, jak výhodné může být pro získávání reakcí mluvit o „těch druhých“. Jenže pozornost publika nám neřekne, zda jsme se k vlastní rodině zachovali spravedlivě. Ani stovky souhlasných reakcí by takový rozsudek nepotvrdily.
Nikdo samozřejmě nemá povinnost snášet ponižování, vyhrožování nebo násilí jen proto, že pochází od příbuzného. Samotná názorová odlišnost však takovým jednáním není. Obzvlášť krutá je v citovaném textu samozřejmost, s jakou jsou spolu s dcerami odepsána i vnoučata, kterým autorka nevytýká vůbec nic. Právě tady podle mě nejlépe vyniká, kam může zajít požadavek politické shody. Děti nejsou volební základna rodičů. A vnoučata nemají platit za to, že jejich matka vidí svět jinak než babička.
