Článek
Události v Oděse z 2. května 2014 patří k nejzneužívanějším tragédiím rusko-ukrajinského konfliktu. Dezinformační scéna je roky popisuje jednoduchým, emocionálně nabitým příběhem: „ukrajinští nacisté“ prý nahnali proruské civilisty do Domu odborů a tam je plánovaně upálili zaživa. Jenže tento příběh není výsledkem poctivé snahy porozumět tragédii. Je to propagandistická zkratka, která zamlčuje začátek násilí, oboustranné používání zbraní a zápalných lahví, selhání policie i fakt, že nezávislá vyšetřování neurčila požár jako předem připravený masakr jedné strany. EUvsDisinfo eviduje tento narativ opakovaně v různých obměnách: „nacisté pálili lidi za jejich etnicitu“, „ukrajinští neonacisté zorganizovali masakr“, „Pravý sektor je odpovědný za masakr“ nebo „tragédie byla předem naplánovanou akcí neonacistů“.
Skutečný obraz je podstatně nepohodlnější pro všechny, kdo chtějí z Oděsy udělat jednoduchou pohádku o hodných a zlých. Dne 2. května 2014 se ve městě konal pochod „Za jednotnou Ukrajinu“, který byl spojen mimo jiné s fotbalovými fanoušky Černomorce Oděsa a Metalistu Charkov. Podle shrnutí Evropského soudu pro lidská práva začaly už před akcí na sociálních sítích anti-majdanské výzvy, které pochod líčily jako „nacistický“ a vyzývaly k jeho zastavení. Policie přitom měla k dispozici informace o riziku násilí, ale nasadila jen omezené síly, jako by šlo o běžný fotbalový zápas.
To je první zásadní fakt, který propagandisté obvykle vynechávají: násilí nespustil žádný předem ohlášený útok proukrajinského davu na Kulikovo pole, ale útok anti-majdanských, tedy proruských aktivistů, na pochod za jednotnou Ukrajinu. ESLP popisuje, že jakmile pochod vyrazil ke stadionu, anti-majdanští aktivisté se k němu přiblížili a zaútočili na demonstranty; někteří po nich stříleli, aniž policie účinně zasáhla. Následně obě strany používaly pyrotechniku, vzduchové zbraně, kameny, omračující granáty i Molotovovy koktejly.
Pak přišla druhá fáze tragédie. Po střetech v centru se pro-ukrajinská strana dostala do převahy a část davu se přesunula na Kulikovo pole, kde byl tábor proruských aktivistů. Ti se uchýlili do Domu odborů, zabarikádovali se uvnitř a podle shrnutí ESLP si s sebou vzali mimo jiné palivový generátor, krabice s Molotovovými koktejly a materiál potřebný k jejich výrobě. Proukrajinští aktivisté zapalovali stany, zatímco proruská skupina ze střechy Domu odborů házela Molotovovy koktejly na dav pod sebou; pro-ukrajinská strana je házela směrem na budovu.
Z toho plyne druhý zásadní fakt: tvrzení, že lidé byli jednoduše „nahnáni do budovy a upáleni“, neodpovídá zjištěním dostupných vyšetřování. Demagog.sk ve fact-checku pro CEDMO shrnul, že požár Domu odborů byl výsledkem stupňujícího se násilí a pouličních bitev, že obě strany jednaly násilně a že konflikt vedoucí k požáru spustil útok proruských aktivistů na ukrajinský pochod. Zároveň uvádí, že požár zřejmě vznikl v důsledku házení Molotovových koktejlů používaných oběma stranami, a proto nelze jednoznačně určit, která strana oheň založila.
Třetí manipulace se týká počtu a povahy obětí. Při událostech v Oděse zahynulo celkem 48 lidí: šest při střetech v centru a 42 při požáru Domu odborů. To samo o sobě stačí k označení celé věci za tragédii. Dezinformátoři ale často přidávají neověřené nebo zavádějící motivy, například „děti“ v množném čísle, „těhotnou ženu“, „desítky popravených“ nebo dokonce vyšší počty obětí. Demagog.sk například hodnotil jako zavádějící výrok Roberta Fica, podle něhož v Domě odborů nechali shořet desítky lidí „včetně dětí“. Podle dostupných oficiálních zpráv byl mezi oběťmi požáru jeden nezletilý, sedmnáctiletý mladík, nikoli „děti“ v množném čísle.
Čtvrtá manipulace přišla po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z března 2025. Dezinformační weby a účty začaly tvrdit, že soud „potvrdil ukrajinskou vinu za masakr“. Jenže ESLP rozhodl něco jiného: Ukrajina porušila právo na život tím, že její orgány neudělaly vše, co od nich bylo možné rozumně očekávat, aby zabránily násilí, zastavily ho po vypuknutí, zajistily včasnou záchranu lidí uvězněných v požáru a provedly účinné vyšetřování. To je vážné odsouzení selhání státu. Není to ale potvrzení propagandistické verze, že „ukrajinští nacisté“ provedli plánovaný masakr.
Právě na tom je proruský výklad nejcyničtější. Vezme skutečná selhání ukrajinských úřadů – slabou prevenci, pasivitu policie, pozdní zásah hasičů a špatné vyšetřování – a nalepí na ně předem připravený propagandistický závěr. Jenže fakta ukazují složitější obraz: policie selhala už při útoku anti-majdanských aktivistů na pochod, nezasáhla proti střelci stojícímu v její blízkosti a vyšetřování nebylo dostatečně nezávislé právě proto, že existovaly indicie možné policejní součinnosti s anti-majdanskou stranou. ESLP výslovně upozornil, že vyšetřování selhalo vůči všem žadatelům bez ohledu na politické postoje jejich zesnulých příbuzných.
Dezinformátoři nad Oděsou netruchlí, oni ji zneužívají. Nepotřebují znát jména obětí, časovou osu, závěry OSN, Rady Evropy ani ESLP. Potřebují jednoduchý obraz hořící budovy, slovo „nacisté“ a publikum ochotné uvěřit, že tím byla zpětně omluvena anexe Krymu, válka na Donbasu i plnohodnotná invaze z roku 2022. Právě proto se Oděsa v proruském informačním prostoru nevypráví jako lidská tragédie, ale jako náboženská legenda informační války: fakta se osekají, rozpory se vymažou a zůstane jen emocionální kladivo.
Skutečná úcta k obětem by přitom znamenala pravý opak. Přiznat, že zemřelo 48 lidí. Přiznat, že ukrajinské orgány selhaly. Přiznat, že vyšetřování bylo nedostatečné. Ale také přiznat, že násilí začalo útokem proruských aktivistů na pochod za jednotnou Ukrajinu, že zbraně a zápalné lahve používaly obě strany a že dostupné zdroje nepotvrzují předem plánovaný „fašistický masakr“. Kdo z toho vynechává polovinu faktů, nebo rovnou opakuje kremelskou verzi o „ukrajinských nacistech“, nehledá spravedlnost. Jen recykluje propagandu.
